Článek
Začátek plný nadějí
Ze začátku jsem se snažila být pozitivní. Působil mile, mluvil klidně a měl spoustu zkušeností. Říkala jsem si, že to může být osvěžení po našem bývalém šéfovi, který všechno řešil ve spěchu. První dny se zdály slibné, ale brzy se ukázalo, že jeho způsob práce se s naším nedá skloubit.
Každý úkol trval věčnost
Zatímco my byli zvyklí reagovat na změny během pár hodin, on potřeboval dny. Místo rychlých rozhodnutí svolával porady, na kterých dlouze přemítal o detailech, které už dávno neměly význam. Když jsme ho chtěli popohnat, bral to jako neúctu. Všechno zapisoval do sešitů, i když jsme měli systém, který všechno dělal automaticky. Připadala jsem si, jako bychom se vrátili o dvacet let zpátky.
Tým se začal rozpadat
Po pár týdnech se z frustrace stala každodenní rutina. Kolegové, kteří dřív bývali nadšení, začali brát práci jako trest. Každé ráno jsme se scházeli s pocitem, že stejně nic nestihneme, protože na všechno musíme čekat. Jeden z nejlepších lidí v týmu podal výpověď a další ho brzy následovali. Atmosféra byla dusná, nespokojenost visela ve vzduchu.
Marné pokusy o změnu
Zkoušela jsem s ním o tom mluvit. Snažila jsem se vysvětlit, že tým ztrácí motivaci, ale bral to jako kritiku své osoby. Odpověděl mi, že dnešní mladí spěchají, protože neznají trpělivost. Jenže my jsme nepotřebovali trpělivost, potřebovali jsme výsledky. Postupně jsme rezignovali. Všechno, co dřív fungovalo, se rozpadlo pod tíhou jeho pomalosti.
Konec, který přišel tiše
Nakonec to nevydržel ani on. Řekl, že necítí respekt, a odešel sám. Paradoxně se nám ulevilo, ale škody už byly napáchané. Ztratili jsme několik schopných lidí a chuť do práce. Nový vedoucí, který po něm nastoupil, měl co napravovat.
Ticho po bouři
Když jsem po jeho odchodu uklízela stůl vedoucího, našla jsem jeho zápisník plný pečlivých poznámek. Byly tam přehledy, výpočty a poznámky o každém z nás. U mého jména měl napsáno: „Rychlá, šikovná, ale neklidná.“ Dlouho jsem nad tím seděla. Možná měl v něčem pravdu, možná jsme skutečně spěchali až moc. Ale v pracovním světě, kde se všechno mění z minuty na minutu, si pomalost prostě nemůže dovolit ani ten nejzkušenější člověk.
