Článek
Příjemný začátek
Do té restaurace jsem se těšila. Byla v centru, hezká, moderní, s příjemnou hudbou a výbornými recenzemi. Sedla jsem si ke stolu na zahrádce, objednala si těstoviny a sklenku vína. Všechno vypadalo perfektně, dokud nepřišla nabídka dezertů. Číšník mi nadšeně vyjmenovával domácí koláče a dortíky, a nakonec se zeptal, co si dám. Když jsem se podívala do jídelního lístku, zarazila mě cena. Malý kousek dortu za 230 korun mi připadal přehnaný.
Odmítnutí, které ho rozlítilo
Usmála jsem se a řekla, že děkuji, ale dezert si tentokrát nedám. Číšník se zarazil, jako by to slyšel poprvé. Zeptal se, jestli mi nechutnalo. Odpověděla jsem, že jídlo bylo vynikající, jen mi cena dezertu přijde příliš vysoká. To ho zjevně urazilo. Změnil tón, odsekl, že ceny jsou adekvátní kvalitě, a že kdo sem chodí, si na to obvykle nestěžuje. Snažila jsem se to přejít s úsměvem, ale jeho pohled byl čím dál nepříjemnější.
Scéna před hosty
Když jsem chtěla zaplatit, přinesl účet a viditelně třískal talířkem o stůl. Řekla jsem klidně, že bych ráda platila kartou, a on bez slova odešel. Po chvíli se vrátil a zvedl hlas. Prý jestli mám problém s cenami, ať příště zůstanu doma. Lidé u okolních stolů se začali otáčet. Zrudla jsem a řekla, že jeho chování je nepřijatelné. Na to mi odpověděl, že v jeho podniku si zákazníci nebudou diktovat, co je drahé a co ne. A než jsem stihla reagovat, požádal mě, abych opustila zahrádku.
Pocit ponížení
V tu chvíli jsem nevěřila, že to myslí vážně. Myslela jsem, že to je nějaký nešťastný žert, ale on zůstal stát u stolu a čekal. Zvedla jsem se a odešla. Nikdy jsem se necítila tak trapně. Lidé se na mě dívali, někteří si šuškali. Venku jsem se rozbrečela. Ne proto, že bych neměla na dort, ale proto, že jsem byla vykázána jen proto, že jsem odmítla něco koupit.
Odezva po incidentu
Ještě ten večer jsem napsala krátkou recenzi. Popsala jsem přesně, co se stalo, bez urážek. Druhý den jsem si všimla, že restaurace můj komentář smazala a přibyla tam nová pětihvězdičková hodnocení, očividně falešná. Připadalo mi to směšné a smutné zároveň.
Co zůstalo v hlavě
Od té doby mám k podobným místům odstup. Ne proto, že bych se bála číšníků, ale protože mi došlo, že některé podniky si váží peněz víc než lidí. A když si někdo dovolí říct obyčejný názor, může se klidně stát, že skončí za dveřmi s pocitem, že udělal něco špatně, i když jen odmítl předražený kousek dortu.
