Článek
Najednou dni chybí jakákoli pevná osnova
Dokud chodíme do zaměstnání, určuje nám čas řada samozřejmých milníků, od ranního příchodu přes oběd až po konec pracovní doby, jenže v okamžiku, kdy práce skončí, se všechny tyhle orientační body rozplynou. Celá léta nám to vůbec nedochází, ten rytmus totiž považujeme za naprostou samozřejmost. Jakmile zmizí ona skrytá opora, najednou zbývá příliš mnoho prostoru na hloubání a jen pramálo náplně, čím ho vyplnit. Mnozí, kdo do penze vstoupili nedávno, doznávají, že je rozsáhlé bloky prázdného času zastihly nepřipravené. A vytoužený odpočinek, kterým jsme se celý život těšili, najednou vypadá poněkud odlišně od našich představ. Ztráta zaběhnutého denního pořádku ostatně bývá jednou z hlavních příčin sklíčenosti, která člověka dožene po definitivním rozloučení s prací.
Nuda nebývá ojedinělá, naopak vede žebříček výtek
Tou úplně nejběžnější stížností na penzi je dlouhá chvíle spojená s dojmem, že chybí jakákoli činnost. Asi to působí nečekaně, vždyť volné dny bychom za normálních okolností brali všemi deseti. K předním strachům, jež soužily lidi ještě před odchodem, se kromě vytrácení vlastní identity a dojmu nepotřebnosti řadí i ona dlouhá chvíle. A rozhodně to není banalita, zhruba třetina penzistů doznává, že je přepadá smutek. Jeden nový penzista to vystihl slovy, že napříště musí činnosti aktivně shánět, protože za ním na rozdíl od dřívější práce už nedorazí samy. Vypadá to jako nepatrná změna, ve výsledku ale promění podobu celého dne.
Zaměstnání neznamenalo jen mzdu, ale i smysl ranního vstávání
V práci na nás vždycky čekal nějaký cíl či povinnost, prostě věc, kterou bylo nutné dotáhnout, a přesně to nás udržovalo v chodu. Dokonce i zaměstnání, jež nám zrovna nebylo po chuti, nám propůjčovalo alespoň dojem, že po nás někdo touží. U spousty z nás tvořilo povolání podstatu naší osobnosti, a tak spolu s ním po odchodu mizí i část toho, kým jsme byli. Otázka „a co dál?“ se pak vynoří mnohem dřív, než bychom tipovali. A to se na tuhle psychickou rovinu loučení s prací vůbec nechystají dvě třetiny lidí směřujících do důchodu.
Přátelé žijí podle svého ustáleného programu
Pořádně se zmýlíte, pokud předpokládáte, že si na vás všichni rázem udělají čas. Vy zrovna volno máte, jenže oni dál ne, a právě tady je zakopaný pes. Dávní kamarádi i odrostlé děti se drží svých zvyků a závazků, jež se vaším nástupem do penze nijak nevypaří. Jistá žena v penzi vyprávěla, že nejvíc postrádala ty maličké, přirozené kontakty, krátká pozdravení, letmé rozhovory a společné brblání, jichž se jí v práci dostávalo bez sebemenší námahy. A přesně tahle bezstarostná samozřejmost po odchodu schází ze všeho nejvíc.
Z jakého důvodu se po konci kariéry ostatní vytrácejí?
Práce totiž slouží jako příjemné společenské zázemí, díky němuž je člověk před samotou v bezpečí. Spolupracovníky si sice nevolíme, potkáváme je ale den co den a na nás to zanechává stopu. Mnozí si mimo zaměstnání žádné stabilní vazby nevytvořili, a tak jakmile zmizí kancelář, ztratí se s ní i podstatná část běžných setkání. Odchod do důchodu se řadí mezi okolnosti, v jejichž důsledku člověk může znenadání zůstat osamocený. Pocit osamělosti se ovšem nekryje s tím být fyzicky sám, opuštěně se dá cítit i obklopen davem. Ten odstín je sice nenápadný, přesto se vyplatí na něj nezapomínat.
Sama rodina veškerou tíhu neunese
Také příbuzní mají své rozvrhy, závazky a meze energie, takže když se promění v jediný pramen společnosti, dostavuje se zklamání častěji. A to, že jsou nablízku dospělí potomci, samo o sobě nezaručuje, že se osamělost nepřihlásí. Několik vztahů mimo nejbližší kruh proto rozhodně nikomu neublíží.
Nejde o rozsudek, spíš o varovný signál
Převážná část lidí se na nadcházející odpočinek upřímně těší, asi třetinu nicméně děsí, že přijde o společenské vazby, a šestinu rovnou strašení samotou. Obsáhlé sledování v čase přitom dokládá, že pouhý přechod do penze sám o sobě osamělost samočinně nevyvolává. Mnohé tedy závisí na tom, s jakým rozpoložením a v čí společnosti do důchodu vykročíte. A to je ve výsledku potěšující, protože spoustu věcí dokážete sami ovlivnit.
Jak s tím tedy naložit? Promyslete si i onu „nepeněžní“ stránku ještě před svým posledním dnem v práci a do běžného týdne si záměrně zasaďte několik opěrných chvil, které vám udělají radost. Za fyzicky namáhavějšími výpravami se vydejte raději v dřívějších letech, dokud vám slouží tělo. Užitečné aktivity vykonávané po boku ostatních navíc spolehlivě polepší rozpoložení a vnesou do dní smysl. A nemějte ostych z menšího úvazku či dobrovolnické činnosti, na takovou záplavu volných hodin totiž jednoduše nejsme zvyklí. Penze přece není tečka, nýbrž nový rozjezd, jenž si zaslouží stejně pečlivou přípravu jako dráha v zaměstnání.
Zdroje
https://www.aarp.org/money/retirement/what-to-learn-from-my-experience/
https://www.nia.nih.gov/news/social-isolation-loneliness-older-people-pose-health-risks
https://link.springer.com/article/10.1186/s12889-025-24472-8
https://www.boldin.com/retirement/retirement-boredom/
https://cottonwoodpsychology.com/blog/i-felt-lonely-and-bored-after-retiring-until-i-dropped-these-11-habits/
https://www.americanbar.org/groups/senior_lawyers/resources/voice-of-experience/2024-august/the-psychological-challenges-of-retirement/
https://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK557971/
https://boomingencore.com/ask-a-retirement-coach-im-bored-and-unmotivated-in-retirement-c188d6e7-973e-430c-b632-ee34328edb85
https://www.living50.com/blog/why-it-is-important-to-avoid-boredom-in-retirement
