Vlasta Burian: Jak komunistický režim zničil krále komiků

Pád z vrcholu na úplné společenské dno vyústil v psychický a fyzický úpadek.

Narodil se 9. dubna 1891 v tehdy hlavně německém Liberci. Jeho otec byl krejčí, vlastenec a ochotník, matka byla švadlena. Když se rodina přestěhovala na pražský Žižkov, otevřel se před ním svět, který ho formoval: fotbal, kde se stal brankářem Sparty, tenis, cyklistika, zpěv a hlavně divadlo, kam ho otec brával do Národního.

Jeho talent byl tak výrazný, že už jako mladík dokázal bavit celé hospody i kabarety. Publikum ho milovalo pro jeho bezprostřednost, improvizaci, mimiku, hlasový rozsah i schopnost imitovat cokoli, od zvířat po hudební nástroje.

Jeho vzdělání bylo spíše základní a praktické než umělecké. Navštěvoval obecnou a měšťanskou školu. Herecké vzdělání nikdy nezískal. Jeho vývoj byl založen na praxi, talentu a osobní zkušenosti z prostředí sportu, divadla a lidové zábavy.

Ve 20. letech se Burian stal hvězdou pražských kabaretů – Rokoko, Červená sedma, Montmartre. Jeho popularita rostla tak rychle, že v roce 1925 založil vlastní divadlo, Divadlo Vlasty Buriana. To se stalo legendou nejen díky jeho výkonům, ale i díky tomu, že Burian byl perfekcionista, podnikatel a vizionář. Jeho představení byla vyprodaná, lidé stáli fronty, aby viděli jeho improvizace, které se každý večer měnily. Kolegové vzpomínali, že s ním bylo téměř nemožné hrát, protože nikdy neřekl text stejně dvakrát.

Kolem roku 1920 už byl veřejnou značkou. Jeho jméno fungovalo jako magnet na publikum. Lidé nechodili do divadla, ale na Buriana. Vybudoval stabilní herecký soubor, založený na systému nahrávačů. Mezi kterými vynikali Jaroslav Marvan, Čeněk Šlégl a Václav Trégl.

Na filmová plátna vstoupil už za éry němého filmu. Kde ale nemohl plně rozvinout svůj talent, založený na hlasu, jazyce a zvuku. Debutoval ve filmu Tu ten kámen z roku 1923. Teprve nástup zvukového filmu, mu umožnil plně rozvinou jeho skutečný herecký potenciál. Prvním zvukovým filmem byl C. a k. polní maršálek, kde mohl naplno využít hlas, slovní hříčky, imitace jazyků a zvukové improvizace. Burian před kamerou nepůsobil jako herec. Působil jako člověk, který se právě teď rozhodl, že vás rozesměje a vy jste neměli šanci se bránit. Kamera navíc zvýraznila jeho herectví, jemné grimasy, jemné reakce, které v divadle zanikaly.

Období protektorátu představuje nejtemnější část života Vlasty Buriana. Jako nejpopulárnější český komik byl pod neustálým tlakem okupační moci, která se snažila využít jeho popularity k udržování dobré nálady a zdání normality v okupované zemi. Burian se přímé spolupráci s nacisty vyhýbal, neúčinkoval v německých filmech a snažil se zachovat chod svého divadla, jako prostor české kultury. Své zaměstnance tak uchránil před nuceným nasazením v Německu. V roce 1941 byl však nucen k účasti na rozhlasové hře Hvězdy nad Baltimore, která parodovala Československý exil v Londýně a Jana Masaryka. Právě tento akt se po válce stal hlavním argumentem pro jeho obvinění z kolaborace. Přestože šlo o výjimečný případ v jeho kariéře.

Jeho pozice byla nesmírně náročná a rozporuplná. Na jednu stranu udržoval v národu dobrou náladu a ochránil své zaměstnance před nuceným nasazením. Na druhou stranu byl jako veřejně známá osobnost neustále vystaven tlaku okupační moci a musel s ní udržovat formální kontakty.

V květnu 1945 byl okamžitě zatčen a dav, který mu ještě nedávno tleskal se obrátil proti němu. Poválečné období znamenalo pro Vlastu Buriana naprostou katastrofu. Z milovaného krále zábavy se náhle stal symbol zrady. Byl uvězněn na Pankráci ve společné cele s kriminálníky a bývalými příslušníky SS, kde byl systematicky ponižován, vystaven fyzickému i psychickému nátlaku a podřadným pracem. Pro člověka zvyklého na luxus, pořádek a osobní komfort to byl ohromný šok, který se podepsal na jeho fyzickém zjevu a psychickém zdraví.

Na žádost Jana Masaryka byl následně propuštěn a vyslýchán na svobodě. První soudní řízení ho osvobodilo, protože neexistovaly žádné důkazy o jeho kolaboraci.

Tento verdikt ale nevyhovoval nastupující politické moci. Pod tlakem politiků, kteří usilovali o jeho exemplární potrestání byl zatčen znovu. Pod vlivem politických struktur, zejména Zdeňka Nejedlého, byl proces obnoven. Na základě vykonstruovaných obvinění byl veden od začátku znovu. Klíčovou úlohu sehrála i výpověď Lídy Baarové, vynucená pod hrozbou smrti. Burian byl nakonec odsouzen za údajnou kolaboraci s německými okupanty k několika měsícům těžkého žaláře a pokutě půl milionu korun a především k zákazu veřejného vystupování.

Právě zákaz veřejného vystupování byl pro Buriana nejtěžším trestem. Následovalo systematické ničení jeho identity. Jeho divadlo bylo znárodněno a jeho jméno z něj zmizelo. Zároveň přišel o svou vilu v Dejvicích, o veškerý majetek i úspory. Z milionáře, který patřil k nejbohatším lidem v republice se během krátké doby stal člověk bez domova, příjmů a společenského postavení.

Byl nucen pracovat manuálně jako dělník, například v dolech na severu Čech. Kde se podle svědků změnil v tichého a zlomeného člověka. Který se vyhýbal lidem, nemluvil o minulosti a bál se podívat komukoli do očí. V tomto období se u něj objevilo i chování, které bylo v rozporu s jeho dřívějším životním stylem. Náklonost k alkoholu. Byl pro něj prostředek ke tlumení psychické bolesti. Zákaz veřejného vystupování trval do roku 1950.

Po pěti letech zákazu veřejného vystupování bylo Burianovi dovoleno hrát pouze za cenu veřejného pokání, před schvalovacími komisemi. Musel se podřídit nové moci a přiznat své chyby. Nastoupil do hudebního divadla Karlín, jako obyčejný zaměstnanec, kde měl nadřízené, kteří mu dříve nesahali profesně ani lidsky po kotníky. Nakonec odešel v roce 1953 a začal vystupovat na různých estrádách a zájezdech. Které mu úplně zničily zdraví. Měl problémy se zrakem a sluchem, což pro herectví založené na improvizaci bylo likvidační.

Film Byl jednou jeden král, kde spolupracoval s Janem Werichem byl jeho posledním velkým úspěchem. Ale při pozorném pohledu je vidět unavený, fyzicky i psychicky vyčerpaný muž. Dřívější energie probleskla jen občas. Poslední filmovou roli ztvárnil v roce 1956 ve filmu Zaostřit, prosím!. A propůjčil ještě hlas starému čertovi v loutkovém filmu Čertův mlýn v roce 1957.

Konec jeho života přišel doslova jako důsledek vyčerpání z práce. Poslední představení odehrál v lednu roku 1962 s těžkým zápalem plic. Který si přivezl ze zájezdu. Na jeviště ho doslova museli donést ale jakmile se rozsvítili světla odehrál svůj part. Dne 31. ledna 1962 zemřel na plicní embolii.

Teprve pád komunismu v roce 1989 umožnil otevřít jeho kauzu, bez ideologických filtrů. Divadelní historik Vladimír Just, měl zásadní roli na očištění Burianova jména. Doložil, že obvinění z kolaborace byla postavená na politické objednávce a ne na reálných důkazech. Výsledkem je soudní verdikt z roku 1994, který oficiálně zrušil rozsudek z roku 1947 a potvrdil, že Vlasta Burian se žádné vědomé kolaborace nedopustil.

Když se dnes řekne Švejk, každého napadne Rudolf Hrušínský s příznačným úsměvem na tváři. Všemu ale mohlo být jinak, kdyby Vlasta Burian v roce 1931 přijal nabídku na roli Švejka. Pamatovali bychom si dnes jako Švejka hlavně Rudolfa Hrušínského?

Podle historika Pavla Jirase měl roli Vyhlídky ve filmu Dovolená s Andělem hrát Vlasta Burian, který přišel i s původním nápadem na realizaci filmu s touto tématikou. Nakonec tuto roli báječně ztvárnil Josef Kemr.

Tento film byl prvním a současně posledním barevným filmem Vlasty Buriana. Ztvárnil v něm králova rádce Atakdále, a to především díky Janu Werichovi. Když byl totiž Vlasta Burian v roce 1945 nařčen z kolaborantství, byli to právě Werich s Voskovcem, kteří složili a nazpívali písničku pojednávající o Burianově zradě. Když ale bylo jeho jméno očištěno, Werich začal cítit vinu, a tak se postaral o jeho obsazení do role svého rádce.

U Vlasty Buriana ale bylo známo, že jen těžko snášel konkurenci. Výjimku v tomto tvořil právě Jan Werich, kterého Burian uznával, a tak se svým účinkováním ve filmu neměl problém.

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Vlasta_Burian

https://www.youtube.com/watch?v=zn-hFOcFmGM

Král komiků se narodil před 135 let. Dovolená s Andělem byl jeho film a hrát měl i Švejka | Náš REGION

Velmi děkuji za případnou podporu prostřednictvím tlačítka „Podpořte autora“. Je to silná motivace i závazek přinášet zajímavé a užitečné texty. Jako autoři vidíme pouze částku a čas transakce, nemůžeme proto poděkovat adresně. Částka 100 kč je ekvivalentem 2 500 zobrazení.