Článek
Bezelstné přiznání
Hlídala jsem ho po škole, hráli jsme si s kostkami a povídali o všem možném. Byl veselý, nic netušil. A pak, jako by šlo o úplně obyčejnou věc, řekl: „Maminka se vždycky v autě s tím pánem políbí, než mě pustí dovnitř. A pak ten pán odejde.“
V tu chvíli jsem ztuhla. Zeptala jsem se, jestli si je jistý, a on jen přikývl. Prý to není pokaždé, ale často. Říkal to s naprostou samozřejmostí, jako by o nic nešlo.
Snažila jsem se najít vysvětlení
V hlavě mi běželo tisíc myšlenek. Mohlo jít o omyl? Třeba jen o přítele z práce? Ale proč by se s ním líbala přímo před školou, kde může kdokoliv vidět jejího syna? Čím víc jsem o tom přemýšlela, tím méně mi to dávalo smysl.
Znala jsem ji vždy jako spořádanou ženu, pečlivou mámu. Nikdy bych si nepomyslela, že by něco takového udělala. Jenže děti si tyhle věci nevymýšlejí. Když něco řeknou tak klidně, většinou to znamená, že to opravdu viděly.
Volala jsem synovi
Nemohla jsem to nechat být. Zavolala jsem synovi, i když jsem tušila, že ho to zasáhne. Řekla jsem mu přesně, co mi vnuk řekl, bez domněnek a emocí. Na chvíli se odmlčel, pak tiše řekl, že se na to musí zeptat. Cítila jsem, jak se mu zlomil hlas.
Celý večer jsem chodila po bytě a doufala, že mi druhý den zavolá s tím, že šlo o nedorozumění. Jenže nestalo se. Ozval se až další den a mluvil krátce. Řekl, že to nebyl omyl.
Ticho po pravdě
Prý se pohádali a ona se nakonec přiznala. Tvrdila, že se s tím mužem teprve sbližují, že jí v manželství chybí blízkost. Syn byl zlomený. Nevěděl, co dělat. Vnuk si ničeho nevšiml, jen nechápal, proč se u nich doma tolik mlčí.
Chtěla jsem mu pomoct, ale nevěděla jak. Tak jsem dělala to jediné, co šlo. Hlídala jsem vnuka častěji, aby měl klid. A když se mě ptal, proč už maminka nejezdí pro něj do školy, řekla jsem, že má moc práce.
Stíny, které zůstaly
Od té doby uběhlo pár týdnů. Syn se odstěhoval, ona prý zůstala v domě sama. Nikdo neví, jak to s nimi dopadne. Já jen vím, že ten den, kdy mi to vnuk řekl, se všechno změnilo.
A pokaždé, když jedu kolem té školy, podívám se na parkoviště a před očima mám ten obraz, který jsem nikdy neviděla, ale který si dokážu až příliš dobře představit.
