Článek
Obyčejná návštěva
Přijel o víkendu, jak má ve zvyku. Dvakrát do měsíce, většinou v sobotu, většinou kolem oběda. Vojta je hodný kluk. Dvaadvacet let, studuje něco s počítači, bydlí v Praze. Moc tomu nerozumím, ale vždycky říkám, že je šikovný. Protože je.
Obědvali jsme řízky, jeho oblíbené, dělám je pokaždé, když přijede. Pak jsme seděli v obýváku, on něco ťukal do telefonu, já se dívala na zahradu. Normální sobota.
Pak řekl: „Babi, pojď, vyfotíme se.“
Mávla jsem rukou. „Ale jdi, jak vypadám.“
„Vypadáš normálně. Pojď.“
Přisedl si ke mně na gauč, natáhl ruku s telefonem a já jsem se dívala do té černé tečky, co je prý fotoaparát. Cvaknul třikrát, čtyřikrát.
„Tak,“ řekl. „Hotovo.“
Ukázal mi to. On a já, vedle sebe, obývák v pozadí. Vypadala jsem stará. Ale usmívala jsem se. Vojta taky.
„Můžu to dát na Instagram?“ zeptal se.
Nevěděla jsem, co to je. Řekla jsem jo.
Třicet sedm lajků
Druhý den mi volal.
„Babi, ty jsi slavná.“
„Cože?“
„Ta fotka. Lidi ji lajkujou jako blázni. Máš třicet sedm lajků.“
Nevěděla jsem, co to znamená. Vysvětlil mi, že lajk je, když se někomu něco líbí. A že třicet sedm lidí označilo, že se jim líbí ta fotka. Ta fotka, kde jsem já.
„A píšou komentáře,“ pokračoval. „Počkej, přečtu ti to.“
Pak četl. Cizí jména, cizí lidé. Nikdy jsem je neviděla, nikdy o mně neslyšeli. A psali věci jako: „Krásná babička!“ „To je láska.“ „Vojto, tvoje babi je zlatá.“ „Ať se vám daří.“
Seděla jsem v kuchyni s telefonem u ucha a nevěděla jsem, co říct.
„Babi? Jsi tam?“
„Jsem,“ řekla jsem. „To je… to je hezký.“
Sedmdesát osm let neviditelná
Nikdy jsem nebyla člověk, co by chtěl pozornost. Celý život jsem byla v pozadí. Máma, manželka, babička. Vařila jsem, uklízela, starala se. Nikdo se neptal, jak vypadám. Nikdo neříkal, že mi to sluší.
Když zestárnete, stanete se neviditelná. V obchodě se na vás nikdo nepodívá. Na ulici vás lidi obcházejí. V autobuse koukají do telefonů. Jste tam, ale vlastně nejste.
Zvykla jsem si. Myslela jsem, že je to normální. Že to tak má být.
A teď mi cizí lidé na internetu píšou, že jsem krásná babička. Že mi to sluší. Že jim zlepšuji den.
Nevím, jestli se smát nebo brečet. Dělám oboje.
Obrázek: „Grandmother“ by I.Gouss is licensed under CC BY-SA 2.0.
