Žijeme ještě v demokracii?

Žijeme ještě v demokracii?

V posledních letech jsem si čím dál víc kladl otázku, jestli ještě žijeme v demokratické společnosti. Když se podívám na to, co se děje v Evropské unii a jaké zásahy do našeho každodenního života se nás dotýkají, je těžké nepochybovat. Na jedné straně se něco vyhlašuje jako „demokratické rozhodnutí“, ale výsledek je často opakem. Jsem přesvědčen, že v této chvíli je třeba začít diskutovat o tom, kde vlastně leží hranice mezi svobodou jednotlivce a rozhodnutími, která na nás přicházejí „shora“ – ať už jde o nařízení, směrnice nebo regulace.

Představte si, že máte na zahradě zaparkované auto, které už roky vlastníte. Je vaše, zaplatili jste za něj tvrdě vydělané peníze a slouží vám dobře, ale najedou se pokazilo. Jak je možné, že se dnes rozhoduje, že auto starší než 15 let, které se pokazí, nemůže být opraveno a musí být vyřazeno z provozu? Moje auto, moje vlastnictví. Mám snad právo se rozhodnout, jak s ním budu nakládat? Mám právo na to, abych si ho nechal opravit, pokud to budu potřebovat? Nebo už rozhoduje někdo jiný?

Ale co když vám někdo zvenčí řekne, že od roku 2035 už nemůžete koupit nové auto se spalovacím motorem? Co když jste nuceni kupovat elektromobil, který je pro vás příliš drahý, a který jste si vůbec nevybral? Mělo by být nařízení, které vás tlačí k tomu, abyste zaplatili za něco, co nechcete, považováno za demokratické?

Co více, co když tohle nařízení není jen o autech?

Další téma, které mě osobně velmi znepokojuje, souvisí s bydlením. V posledních měsících jsem s desítkami dalších domácností zažil něco, co vnímám jako zásadní zásah do osobní svobody. Nařízení o energetických úsporách a povinném zateplování domů mohou být pro mnoho lidí finančně neúnosná. Kde je právo člověka rozhodnout, zda si chce nebo nechce svůj dům zateplit? Nemělo by být takové rozhodnutí na jednotlivci, a ne na úřednících v Bruselu?

Podobná situace se netýká jen jednotlivců, ale i podnikatelů. Mnoho firem se musí přizpůsobovat stále přísnějším regulacím, které jim komplikují podnikání. Mnohdy se jedná o pravidla, která nemají jasné opodstatnění, ale jsou vynucována pod hrozbou pokut. Jak dlouho ještě bude možné vést podnikání svobodně, než se pod tíhou regulací stane nemožným?

A tak si musíme klást otázku: kdy končí naše svoboda a kdy začíná diktát? Žijeme v době, kdy jsme čím dál více nuceni přizpůsobovat se rozhodnutím, která nemůžeme ovlivnit. Dává nám to ale ještě možnost říkat, že jsme součástí demokratické společnosti? Nebo se demokracie pomalu přetváří v systém, kde volby už nejsou tím hlavním nástrojem svobodné společnosti, ale jen formální procedurou?

Dohady o tom, zda ještě žijeme v demokracii, nebo zda jsme už pod diktátem, nejsou nové. Historie nás učí, že svoboda jednotlivce je neustále vystavena testům. V minulosti jsme čelili otázkám týkajícím se například náboženské svobody, práva na soukromí nebo omezení svobody slova. Dnes se zdá, že náš život je podrobován novým a novým regulacím, které nás nutí přizpůsobit se změnám, na které nemáme vliv.

Ale co s tím můžeme dělat? Můžeme vůbec něco změnit? Jakým způsobem máme jako občané vliv na to, co se děje? Odpověď není jednoduchá. Možná je čas se ptát více – ptát se, jestli naše svobody skutečně zůstávají neotřesitelné, nebo zda se postupně vytrácejí. Možná je to právě teď, kdy bychom měli začít diskutovat o tom, jak velký vliv má evropská byrokracie na naše každodenní životy a jestli náhodou nevstupujeme do doby, kdy naše demokratická práva začínají ztrácet smysl.

Evropská unie není jen „někde daleko“ – je součástí našeho života. Nejde o nějakou abstraktní entitu, kterou můžeme ignorovat, ale o politické, ekonomické a kulturní struktury, které ovlivňují naše rozhodování. To, co se dnes děje, se dotýká všech nás. Například otázka zateplování domů a energetických úspor není něco, co se děje „někde jinde“ – týká se každé domácnosti, každého města, každé vesnice. Co když se příští krok bude týkat jiných oblastí, které ještě dnes nevidíme? Jak můžeme ovlivnit rozhodnutí, která formují naši budoucnost?

Svoboda jednotlivce je jádrem demokracie. Je to právo rozhodovat o vlastním životě, vlastním majetku a vlastní budoucnosti. Ať už jde o to, jaké auto si koupíme, zda si zateplíme dům, nebo zda budeme mít možnost koupit si telefon s konektorem, který nám vyhovuje. Pokud začneme tuto svobodu ztrácet v drobných krocích, co přijde dál? Můžeme si ještě říct, co bude pro nás nejlepší, nebo to za nás budou rozhodovat jiní? Jakmile se jednou rozhodneme slepě následovat nařízení a regulace bez přemýšlení, může to být začátek ztráty našich práv.

Je třeba otevřít tuto diskuzi a začít se ptát. Ptát se, zda jsou naše svobody opravdu stále chráněné. Ptát se, jak daleko jsme ochotni zajít, abychom ochránili naše práva. Nejen na papíře, ale v každodenním životě. Možná je na čase přehodnotit naše hodnoty a znovu se zamyslet nad tím, co znamená svoboda ve 21. století.

Demokracie není jen o hlasování, ale také o svobodě jednotlivce v každodenním životě. Pokud začneme ztrácet svou svobodu v drobných věcech, co se stane s těmi většími? To je otázka, kterou bychom si měli položit dříve, než bude pozdě.