Článek
Jak jsem chtěla šetřit
Bydlím sama v menším bytě a po zdražení energií jsem začala hledat, kde se dá ušetřit. Topení jsem večer vypínala, protože jsem si říkala, že když spím, žádné teplo přece nepotřebuju. Ráno jsem ho pustila naplno, aby se byt rychle ohřál. Připadala jsem si rozumně, měla jsem pocit, že to dává smysl.
V noci sice byla zima, ale uklidňovala jsem se tím, že každý ušetřená koruna se počítá. Dělala jsem to tak roky, aniž bych o tom přemýšlela.
Jedna poznámka, která mi otevřela oči
Jednou u mě byl instalatér, přišel kvůli běžné údržbě kotle. Během povídání se mě zeptal, jak topím. Když jsem mu řekla, že topení na noc vypínám, podíval se na mě a jen se pousmál.
Vysvětlil mi, že to dělá spousta lidí, ale že právě tím paradoxně spotřebují víc energie. Když se totiž topení úplně vypne, zdi, nábytek i vzduch v bytě vychladnou. Ráno se všechno musí znovu ohřát, a to dá kotli mnohem víc práce než udržování stálé teploty. Takže místo úspory vlastně topím víc, jen v kratším čase.
Dodal, že při takovém střídání tepla a chladu se v bytě navíc zvyšuje vlhkost. Zvlášť v rozích a u oken se pak může začít tvořit plíseň, aniž si toho člověk hned všimne.
Změna, která se vyplatila
Po jeho odchodu jsem o tom dlouho přemýšlela. Nakonec jsem zkusila topení nechávat zapnuté, ale nastavila jsem ho na nižší teplotu, kolem devatenácti stupňů. Ráno bylo v bytě příjemně, kotel běžel klidněji a vzduch už nebyl tak vlhký.
Po pár týdnech jsem si uvědomila, že se mi doma žije pohodlněji a topení běží v rovnováze. Když pak přišlo vyúčtování, spotřeba byla skoro stejná, někde dokonce nižší.
Co mi došlo nakonec
Dřív jsem měla pocit, že když topení vypnu, ušetřím. Teď vím, že to bylo jen zdání. Šetření neznamená všechno zastavit, ale nechat věci fungovat rozumně a s mírou. Od té doby topení nevypínám, běží tiše v pozadí a já mám klid, že teplo i peníze zůstávají tam, kde mají.
