Hlavní obsah

Z penzionu na Šumavě jsem se vrátila po třech dnech. Dovolenou v Čechách už nikdy nechci zažít

Foto: cookie_studio/Magnific.com

Na Šumavu jsem se těšila už od jara. Představovala jsem si, jak budu celý týden chodit po lesních cestách, dýchat čistý vzduch a večer si sednu do jídelny penzionu k teplé domácí večeři.

Článek

Představa klidné dovolené

Chtěla jsem si odpočinout od práce, od města, od všeho, co mě doma každodenně obklopovalo. Vybrala jsem si menší penzion na okraji horské vesnice, podle fotografií to vypadalo na útulné místo s dřevěným obložením a výhledem do kopců. Zaplatila jsem zálohu, sbalila si batoh a těšila se, že si konečně odpočinu.

Cesta a příjezd

Cesta autem mi zabrala několik hodin a do vesnice jsem dorazila pozdě odpoledne. Už při příjezdu mě zarazilo, že před penzionem stálo lešení a na střeše se pohybovali dva muži v pracovních oděvech. Řekla jsem si, že jde o drobnou opravu, která mě nijak neomezí. Majitel mě přivítal mile, podal mi klíče a ukázal cestu do pokoje. Byl to malý pokoj ve druhém patře, čistý a voněl dřevem. Okno vedlo do dvora, kde stálo pár lavic a gril. V tu chvíli mi to přišlo jako ideální místo k odpočinku.

Společenská místnost hned vedle

Až večer jsem zjistila, že můj pokoj sousedí se společenskou místností. Tenká stěna propouštěla každý zvuk. Když jsem se chtěla kolem desáté hodiny uložit, dole se právě rozjížděla oslava. Skupina hostů si nalévala víno, smála se a pouštěla hudbu. Zpočátku jsem to brala jako běžnou součást pobytu, vždyť lidé jsou na dovolené a chtějí se bavit. Převrátila jsem se na druhý bok a zkusila usnout. Jenže hluk neustával, naopak se stupňoval. Kolem půlnoci jsem si ucpala uši polštářem a počítala do sta. Oslava skončila až po druhé hodině ranní.

Ráno místo ticha stavební hluk

Když jsem se konečně probudila, čekala mě další rána. Už v sedm hodin se nad okny ozvalo vrtání a bušení. Oprava střechy, kterou jsem viděla při příjezdu, se rozjela na plné obrátky. Slezla jsem dolů na snídani a doufala, že se majitel nad situací pozastaví. Místo toho mi sdělil, že jde o běžnou součást sezony, že se střecha musí opravit, dokud je hezké počasí, a že jiný pokoj bohužel nemá. Neměla jsem sílu se hádat. Vrátila jsem se do pokoje, posadila se na postel a poprvé si pomyslela, že tenhle týden nebude tak klidný, jak jsem si malovala.

Snaha najít aspoň kousek klidu

Přes den jsem se snažila hluk vytěsnit. Vzala jsem si batoh a vyrazila na túru do lesů. Příroda byla krásná, vzduch voněl jehličím a chvílemi jsem zapomněla na to, co se děje v penzionu. Vrátila jsem se až k večeru, unavená, ale s nadějí, že tentokrát bude klid. Mýlila jsem se. Společenská místnost se znovu zaplnila a tentokrát se oslava protáhla ještě déle. Stěna duněla basy, hosté se bavili a já ležela v posteli s otevřenýma očima. Zkusila jsem si pustit do sluchátek hudbu, ale ani ta hluk nepřehlušila.

Ráno bez odpočinku

Druhé ráno mě probudilo nejen bušení na střeše, ale i únava, kterou jsem cítila v celém těle. Snídaně mi nechutnala, káva mi nedodala energii. Seděla jsem u stolu a poslouchala ostatní hosty, jak si pochvalují pobyt. Nechtěla jsem nikomu kazit náladu, a tak jsem mlčela. Majitel kolem mě prošel s úsměvem a zeptal se, jestli je všechno v pořádku. Přikývla jsem, protože jsem neměla sílu vysvětlovat, co se děje. Uvědomila jsem si, že pokud chci odpočívat, musím to vyřešit sama.

Poslední kapka

Třetí večer jsem se do pokoje vrátila s pevným rozhodnutím, že si lehnu brzy a dohoním spánek. Jenže společenská místnost se opět rozezněla hudbou a smíchem. Když jsem se ve dvě ráno převalovala v posteli a poslouchala dunění za zdí, došla jsem k závěru, že tohle nemá smysl. Nemohla jsem usnout, nemohla jsem si odpočinout a další dny by vypadaly stejně. Vstala jsem, rozsvítila lampu a začala si balit věci. Kufr jsem sbalila za necelou hodinu. Rozhodnutí bylo hotové.

Odjezd bez zbytku pobytu

Ráno jsem zašla za majitelem, odevzdala klíče a řekla mu, že odjíždím. Nechtěla jsem se hádat ani vysvětlovat. Zaplatila jsem, co bylo potřeba, nasedla do auta a vyrazila domů. Cesta mi ubíhala pomalu, ale s každým kilometrem se mi ulevovalo. Doma jsem si dala horkou sprchu, uvařila si čaj a lehla si do vlastní postele. Ticho, které mě obklopilo, bylo tím nejlepším okamžikem celé dovolené.

Jeden penzion není celá země

Vím, že jeden penzion není celá země. Šumava je krásná a určitě má spoustu míst, kde by se dalo odpočívat. Přesto ve mně zůstala hořkost. Ne kvůli horám ani kvůli přírodě, ale kvůli tomu, jak se dá snadno zkazit něco, na co se člověk dlouho těší. Možná jsem měla hledat jinde, možná jsem měla víc trvat na svém. Teď ale vím jedno jistě. Na další dovolenou v Čechách nemám ani chuť, ani důvěru. A to je smutné zjištění.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz