Článek
Myslím si, že nebýt incidentů v Ceutě, o migraci do Schengenského prostoru skrze vnější hranice Evropské unie bychom téměř vůbec neslýchali.
Problém se podařilo z větší části dostat pod kontrolu. Znamená to, že máme důvod k oslavám a migrace přestala být tématem? Bohužel opak je pravdou. Stále se nepodařilo vyřešit potíže spojené s lidmi, kteří sem přišli v minulosti a nedokázali nebo dokonce nechtěli se začlenit do evropských společností.
O důsledcích nezvládnuté migrace v Evropě můžeme ve zprávách slýchat takřka dennodenně.
Potíže zdaleka nezmizely
Omezení masové migrace představuje pouze první krok. Následovat musí další. Nyní jde hlavně o to vyřešit, jak tito dříve příchozí lidé v zemích EU žijí, jak pracují, jaké mají sociální benefity a jestli jsou ve společnosti integrováni tak, že jejich děti chodí do školy a nejsou součástí kriminálních skupin.
Jak všichni víme, bohužel není zdaleka samozřejmostí, že všichni příchozí cizinci normálně pracují a odvádějí peníze do rozpočtu země, která je přijala.
Už před několika lety se začal šířit mem známý jako „Contrat Social“ (Společenská smlouva). Původ má ve francouzském prostředí, ale užívá se dodnes v mnoha různých variacích i v dalších zemích.
Zobrazuje jednak třicetiletého Nicolase, očividně sedřeného a zoufalého člověka a také to, koho musí ze svých daní živit. Na jedné straně je pětadvacetiletý Karim. Sociální podpora, kterou pobírá, putuje přes službu Western Union dál do Afriky. Dále vidíme pár sedmdesátníků Bernarda s Chantal.
Užívají si spokojeného stáří a usmívají se na nás z lehátek na palubě výletní lodi. Obrázek ukazuje realitu bohužel výstižněji, než jsou si mnozí ochotní připustit.
Na jedné straně vidíme stárnoucí populaci a na druhé velké množství mladších lidí s migračním pozadím, kteří bohužel nemají vzdělání, uplatnění a pouze využívají výhod sociálního státu. Přispívat na ně musí čím dál menší počet lidí v produktivním věku, kteří normálně pracují.
Tím výčet přetrvávajících potíží nekončí
Zvýšený počet trestných činů páchaných lidmi, kteří se nedokázali začlenit do společností, jež je přijaly, je rovněž smutnou a nezpochybnitelnou realitou dneška.
V řadě případů byli pachateli i lidé, kteří se do Evropy dostali před několika lety a pobývají v zemích EU nelegálně. Některým byl dokonce vydán příkaz k vyhoštění, nicméně se je nepodařilo deportovat.
Mnohé evropské země zde tedy selhaly a selhávají v plnění jedné ze svých základních funkcí, v zajištění vymahatelnosti vlastních pravidel.
Společnost může dobře fungovat jen tehdy, když budou její členové dodržovat stanovená pravidla a normy. Ani to nemůžeme považovat za samozřejmost. Naprosto oprávněné obavy proto budí také způsob smýšlení některých příchozích lidí.
Jak ukázala jedna letošní studie, bezmála polovina německých muslimů mladších 40 let otevřeně či skrytě inklinuje k radikálně islamistickým postojům. Znamená to, že např. chtějí v Evropě prosadit právo šaría a tíhnou k antisemitismu.
Podobný trend můžeme navíc pozorovat i v dalších zemích. Máme zde co do činění s nezanedbatelnou skupinou obyvatel, která odmítá svobodu a demokracii. Jedná se o lidi, kteří by v Evropě správně neměli co dělat.
Někteří z nich už mohou volit a právě takovým lidem dnes otevřeně nadbíhá krajní levice, ať už je to německá Die Linke, francouzská Nepoddajná Francie, švédská Levicová strana nebo třeba britští Zelení.
O vazbách jejich členů na radikální islamisty nebo podporovatele teroristického hnutí Hamás už dnes nemůže být pochyb.
Tohle opravdu chceme?
Pokud musíme neustále řešit důsledky předchozí nezvládnuté migrace, není divu, že odpor k migraci v západních zemích stále rychle roste. Opravdu si někdo myslí, že po tom všem budou lidé nadšeně volit politiky, kteří nepřijmou důraznější opatření a nepřitvrdí svůj postup při řešení důsledků nelegální migrace?
Podporovat dnes nelegální migraci či mařit opatření proti ní je naprosté nepochopení toho, co se tu v posledních 20 letech stalo.
Přeji hezký den a veselou mysl!
