Článek
Jednalo se o neskutečně ambiciózní plán. Měl ukázat Evropu jako světového lídra v oblasti zelených inovací.
Více nových problémů
A jaký je výsledek dosavadního snažení? V mnoha ohledech bohužel naprosto tristní, a přitom už od samého začátku očekávatelný. Už v roce 2020 jsem kritizoval nepromyšlenost celého plánu. Tehdejší místopředseda Komise Frans Timmermans nebyl schopný předložit studii proveditelnosti ani dopadů.
Stejně tak chyběla byť jen představa o celkových nákladech. Pod pojmem „dopadová studie“ si místopředseda Komise zjevně představoval pouze to, jaké dopady budou mít všechna opatření na snižování emisí.
Už nyní se ukazuje, že dosud schválená opatření začínají přinášet řadu nových problémů. Ostatně to říkám po celou dobu a až nyní se úskalím celého plánu začíná věnovat větší pozornost. Zkrátka se jedná o další díl ze série „my jsme vám to říkali.“
Zákaz spalováků
Asi největší pozdvižení vyvolal zákaz nových vozidel se spalovacím motorem od roku 2035. Tento krok bude mít zcela nepochybně významné dopady na automobilový průmysl. A ty rozhodně nebudou pozitivní. Rozšiřování elektrovozů neprobíhá zdaleka tak rychle, jak se čekalo.
Z mnoha důvodů o ně zákazníci zatím nejeví příliš veliký zájem. Třeba v takovém Německu se nyní 97 % soukromých osobních vozů stále spoléhá na spalovací motor. Elektroauta stále zůstávají ve většině zemí spíše hračkou pro bohaté.
Z velké části se navíc dokážou prosazovat jen skrze dotace lidem, kteří by si tento typ vozidla dokázali pořídit tak jako tak a díky státní podpoře mají ještě o jedno auto navíc.
Evropské automobilky se dostaly do nepříjemné situace
Jsou nucené více investovat do vývoje a výroby elektrických vozidel, čímž se samozřejmě zvyšuje jejich náklady. Na druhé straně je nyní zatěžují pokuty za nedodržení emisních norem na vyrobené automobily.
Jedná se o začarovaný kruh a autoprůmysl musí zákonitě čelit potížím. Pracovní místa mnoha lidí zaměstnaných v tomto odvětví jsou tak vážně ohrožená.
Podle údajů Evropské komise automobilový průmysl poskytuje přímo či nepřímo práci 13,8 milionu lidem v Evropě, což představuje 6,1 % celkové zaměstnanosti v EU. A potíž může nastat i s dostupností nových vozidel.
Evropa si zadělala na veliký problém
Nic proti elektromobilitě jako takové. Elektromobily se ale musí prosadit na trhu samy svojí kvalitou. Dotace a zákazy určitě nemůžou být způsobem, jakým rozvíjet a podporovat nové technologie.
Naopak už dokázaly silně poškodit jejich celkovou reputaci v očích zákazníků. Na místě je proto zákaz zvrátit. Ostatně bylo dohodnuto, že v roce 2026 může dojít k jeho přehodnocení. Pokud se tak stane dříve, bude to jedině lépe.
A to nesmí být vše. Existují minimálně další dvě oblasti, kde by Evropě prospělo, kdyby se jí podařilo zařadit zpátečku.
Nadějné polské předsednictví
Na změnu je zralý také ETS II, systém emisních povolenek pro silniční dopravu a vytápění a chlazení budov. Systém obchodování s emisemi má za cíl snížit emise skleníkových plynů v EU.
Může však také způsobit zvýšení nákladů na energii a suroviny pro firmy. Lze proto očekávat negativní důsledky pro konkurenceschopnost evropských podniků na globálním trhu. Některé odvětví mohou navíc čelit problémům s přístupem k emisním povolenkám.
Také ETS II proto nyní budí obrovské kontroverze. Není divu, že polský premiér Donald Tusk zahájil polské předsednictví EU kritikou systému povolenek a jeho možných dopadů na hospodářství a společnost.
Systém ETS, který se má od roku 2027 vztahovat na dopravu a budovy, by podle Tuska mohl vést ke zvýšení cen energie, což by poškodilo jednak domácnosti a také demokratické vlády v Evropě.
Polské předsednictví může být jedinečnou příležitostí k vyjednání změn v systému ETS 2, včetně odložení jeho zavedení, které nyní požaduje i Česko. Podle vyjádření polské strany má být preferovaným datem pro zavedení systému rok 2030, což by se mohlo stát jedním z hlavních cílů polských aktivit v EU.
Také česká vláda se nyní pokouší s partnery v Unii vyjednat další změny, např. zavedení maximálních cenových koridorů, v nichž by se ceny povolenek mohly pohybovat. Snahou tedy je předejít reálně hrozícímu výraznému nárůstu cen pohonných hmot a vytápění budov.
Zákon o odlesňování
Další problém může představovat legislativa s názvem Evropské nařízení o odlesňování (zkr. EUDR) schválená v květnu roku 2023. Toto nařízení má za cíl minimalizovat odlesňování a naopak podporovat obnovu lesů.
Vztahuje se pochopitelně na obchodníky či producenty dřeva, ale také výrobky ze skotu, pneumatiky, kávu, kakao nebo papír, tedy i na nakladatelství, mediální domy či třeba obchodní řetězce.
Velké a střední podniky musí plnit požadavky EUDR už od 30. prosince 2024. Malým firmám pak vznikne stejná povinnost letos od 30. června.
Legislativa může mít dopad na zemědělství a lesnický průmysl, zejména v regionech, kde tvoří lesy významný zdroj příjmu. Také v tomto případě tedy jde o další ukázku konfliktu mezi ochranou přírody a ekonomickými zájmy místních komunit.
Zákon o odlesňování znamená mnohdy obrovskou administrativní zátěž a další náklady pro fungování firem v mnoha oborech.
Čas na přehodnocení
Uplynulo už pět let od doby, kdy začalo být jasné, co můžeme od Green Dealu čekat. Ukázalo se, že řada věcí byla očividně podložená jen vírou Franse Timmermanse, což opravdu nestačilo.
Nyní, když se začínají projevovat důsledky, nastal čas pomalu přehodnocovat vytyčené plány. Zvláště s ohledem na obrovský skandál s financováním zelených neziskovek, které měly od Evropské komise dostávat dotace na prosazování přísnější legislativy.
Jde opravdu o hodně. V sázce je význam Evropy a celého jejího hospodářství. Uvědomují si to i tak těžké váhy evropské politiky, jako je už zmiňovaný polský premiér Donald Tusk.
Ten na začátku polského předsednictví také vyzval k revizi zelené dohody a poukázal na riziko, že Evropa ztratí konkurenceschopnost vůči USA a Číně. I bývalá místopředsedkyně EK Věra Jourová nyní připouští, že by „mělo dojít k přepočítání Green Dealu a novému zhodnocení situace.“
Na dopady na ekonomiku a životní úroveň lidí se bohužel bral jen minimální zřetel. Nemůžeme chtít, aby nám kvůli řešení jednoho problému přibylo ještě několik dalších.
Evropa by si nepochybně měla chránit svoje životní prostředí pro další generace. Musí se tak ale dít způsobem, který zároveň nepoškodí evropskou ekonomiku a nezvýší lidem i průmyslu náklady na energie. V opačném případě čeká Evropu cesta do bezvýznamnosti.
