Článek
Vývoj v Nizozemsku a dalších zemích, kde je eutanazie povolená, bychom měli bedlivě sledovat a snažit se poučit z chyb druhých. Můžeme v nich pozorovat znepokojivé věci. Nejde jen o rostoucí počet případů. Oprávněné obavy vyvolává i čím dál více důvodů, kde je provedení asistovaného umírání přípustné.
Bohužel se začíná ukazovat pravdivost toho, před čím mnozí varovali. Například ve zmíněném Nizozemsku už totiž nejde zdaleka jen o nevyléčitelně nemocné, ale třeba i lidi trpící psychickými onemocněními.
Je smrt jediným možným a správným východiskem?
Kvůli psychiatrickým problémům si loni v Nizozemsku nechalo vzít život 219 lidí, přičemž o rok dříve takových případů bylo jen 138. Ještě v roce 2010 šlo pouze o dva lidi. Ano, jednalo se stále o malý podíl z celkového počtu 9958 případů eutanazie. Nic to ale nemění na celkovém trendu.
Ještě více znepokojující je ale asistované umírání mladších lidí. Podle slov profesora psychiatrie ze zdravotnického centra Amsterdamské univerzity Damiaana Denyse jsou čísla stále nízká, nicméně byl v nedávné době zaznamenaný enormně vysoký nárůst požadavků a provedených eutanazií u pacientů s psychickými problémy, obzvlášť u lidí mladších třiceti let.
Jak připouští i citovaný profesor, není jasné, zda mladí lidé mohou splňovat kritéria: „Jak může někdo v tomto věku s jistotou určit, že mladá osoba mnohdy se stále se vyvíjejícím mozkem určitě chce umřít, že život prožívá jako beznadějný a bez šance a že už byly provedeny všechny možné léčby?“, nechal se slyšet.
Legalizace s sebou nese riziko otevření Pandořiny skříňky. Úmysl a snaha ulehčit lidem utrpení se jeví na první pohled ušlechtile. Myšlenka, že smrt je jedním ze způsobů řešení našich problémů samozřejmě budí z mnoha důvodů pochybnosti. Naopak zcela nepochybně má legalizace asistovaného umírání, ať už formou eutanazie či asistované sebevraždy za následek vznik mnoha nových a dříve nevídaných problémů.
Zjednodušující argumentace zastánců
Také v českém prostředí zaznívají občas hlasy volající po její legalizaci. Senátorka za ANO Věra Procházková přišla před časem s návrhem eutanazie a asistované sebevraždy a rozhodla se návrh legislativně spojit s paliativní péčí patrně proto, aby měl zákon co největší šanci projít.
Návrh měl umožnit eutanazii i asistovanou sebevraždu pacienta. Podle návrhu se možnost měla týkat jen dospělých, svéprávných a nevyléčitelně nemocných. Na stejné téma také v dubnu proběhla debata v Senátu parlamentu ČR.
Ani v Česku ale debata nezůstává jen u dospělých. Nedávno přišla poslankyně za STAN Michaela Šebelová s návrhem eutanazie, která by podle ní mohla být po nějakém čase dostupná i čtrnáctiletým dětem, když v rozhovoru pro Aktuálně.cz prohlásila následující: „Zpočátku bych to povolila jenom dospělým. Teprve až bychom si to vyzkoušeli v praxi a nabrali nějaké zkušenosti, začala bych uvažovat o mladších pacientech. Obecně se dá říct, že v občanském zákoníku už teď máme zakotveno, že děti můžou o svém zdravotním stavu rozhodovat od 14 let. Můžou se třeba rozhodnout, jestli se nechají očkovat. Takže postupem času by se to dalo vztáhnout i na eutanazii.“
Dobrý den, vaše autorizovaná odpověď: "Obecně se dá říct, že v občanském zákoníku už teď máme zakotveno, že děti můžou o svém zdravotním stavu rozhodovat od 14 let. Můžou se třeba rozhodnout, jestli se nechají očkovat. Takže postupem času by se to dalo vztáhnout i na eutanazii."
— Michal Pavec (@michal_pavec) July 15, 2025
Návrh poslankyně hnutí STAN, podle níž by měla být eutanázie legální i pro děti od 14 let, je nejen nebezpečný a eticky zcela nepřijatelný, ale představuje i hluboké selhání v pochopení ochrany života, lidské důstojnosti a zodpovědnosti státu vůči nejzranitelnějším členům společnosti — dětem.
Namísto pomoci smrt?
Namísto posílení psychologické a sociální pomoci mladým lidem, kteří čelí depresím, úzkostem a problémům s duševním zdravím, přichází návrh, který normalizuje smrt jako „řešení“. To je absurdní a děsivé. Ve věku 14 let se jedinec nenachází v psychicky stabilní a právně zralé pozici, aby učinil tak extrémní a nezvratné rozhodnutí.
Každý den bojují rodiny, školy i odborníci o záchranu mladých lidí, kteří propadají psychickým krizím. Nabídnout eutanázii či asistovanou sebevraždu v tomto kontextu je popřením všeho, co si jako společnost vážíme – soucitu, pomoci, podpory a naděje.
Musíme klást především důraz na prevenci, odbornou péči, psychologickou intervenci, rodinné zázemí a komunitní podporu. Ne zavádět nástroj, který by mohl být zneužíván či nepochopen a vést ke zbytečným tragédiím.
Nejsme Nizozemsko, ani Švýcarsko – a to je dobře. Argumentace některých progresivních politiků, že „v některých zemích to funguje“, je zjednodušující a nebezpečná. Česká společnost není připravená – a nikdy by neměla být – na legalizace eutanazie pro děti. Je to civilizační krok špatným směrem.
Kdo ponese odpovědnost?
Jakmile stát začne nabízet eutanazii dětem, rozpouští se etická hranice mezi ochranou života a jeho „ukončením na přání“. Kdo bude rozhodovat, že dítě opravdu chce zemřít? Rodiče? Lékař? Sociální pracovník? Co když za jeho přáním bude šikana, trauma nebo tlak okolí?
Samé otázky, na které se jen obtížně hledají odpovědi. Tento návrh je proto potřeba striktně a hlasitě odmítnout. Nejen kvůli nebezpečí, které přináší, ale i kvůli poselství, které tím dáváme mladým lidem: že smrt je odpovědí na jejich problémy.
