Článek
Wilders je znám svojí ostrou protiimigrační rétorikou především na adresu islámu.
Ukazuje se, že vstřícné migrační politiky v rámci EU prostě nefungují. Navíc nový migrační pakt, o kterém se aktuálně jedná v rámci EU, není dostatečně propracovaný a ambiciózní, aby mohl v horizontu deseti patnácti let fungovat.
Selhání vstřícné politiky
V současné době vidíme prakticky dennodenně, kam mnohé evropské země přivedla otevřená migrační politika. V západních velkoměstech v posledních týdnech demonstrovaly lidé, kteří podporují hnutí Hamás a volají po zničení Izraele.
Symptomatickým se pro současnou situaci stal případ pachatele říjnového atentátu v Bruselu. Jednalo se o člověka z Tuniska jménem Abdesalem Lassoued, o němž se ukázalo, že už měl být z Belgie dávno vyhoštěný. Nešlo zdaleka o první případ, kdy se vraždění dopustil člověk určený k deportaci.
Do Evropy se dostal ilegálně přes Sicílii, několik evropských zemí mu odmítlo udělit azyl a ve Švédsku byl později dokonce vězněný kvůli drogovým přečinům. Dokonce samotné Tunisko pak žádalo Belgii o jeho vydání, protože odtud utekl v roce 2011 z vězení, kde si odpykával trest za pokus o vraždu.
Jenomže belgické úřady jeho vyhoštění vůbec neřešily. V říjnu pak zmíněný Tunisan spáchal hrůzný atentát, při kterém zabil dva fanoušky švédského fotbalového týmu.
Tito lidé nemají v demokratické Evropě co dělat. Podpora terorismu je zločin a tyto nálady musíme potlačit, jinak si pod sebou podřezáváme větev.
Pokud se nechcete integrovat a přizpůsobit našim hodnotám, pak tento prostor opusťte, tak je to jednoduché. Ustupováním si neuvěřitelně škodíme. A to mi vadí. Drtivá většina migrantů nemá na azyl nárok.
Brutální případy znásilnění v Německu
Odezva, kterou vyvolal útok Hamásu na Gazu, nám samozřejmě odhalila v celé nahotě problémy, o nichž už se vědělo dříve, ale příliš se neřešily, především antisemitismus a protisystémové postoje rozšířené zvláště mezi lidmi z muslimských zemí. Mnohé projevy ale bylo možné pozorovat už před 7. říjnem.
O případech nezvládnuté migrace jsme mohli a můžeme slýchat i v souvislosti s násilnými činy. Mnoho lidí musel i u nás šokovat rozsudek v případě deseti násilníků, z nichž většina měla prokazatelně migrační pozadí.
V září roku 2020 měli hromadně znásilnit v hamburském parku 15letou dívku. Pouze jeden z násilníků jde do vězení, a to ještě jen na směšné dva roky. Osm vyvázlo s podmínkou a jeden byl osvobozený.
Jedná se o naprostý výsměch spravedlnosti. Na tomto případě je vidět, že Česko není zdaleka jedinou zemí, která se potýká s problémy kvůli nízkým trestům za znásilnění.
V Německu nešlo o jediný případ tohoto druhu, který by vzbudil pozornost. Podobně se mluvilo např. o vlně znásilnění v Berlíně v Görlitzer Parku ve známé multikulturní části Kreuzberg. Ve dne se jedná o oblíbené místo k trávení volného času.
Po setmění se ale vždy stává jedním z hlavních působišť berlínské drogové scény. Už od roku 2012 tu pravidelně procházejí policejní hlídky. Snaha úřadů o větší bezpečnost byla zatím marná. Sexuální násilí prý mělo být dlouho spíše výjimkou. Ani to už ale není pravda.
Jen za letošní červen se tam odehrálo podle německých médií pět sexuálních deliktů. Policie zde ve zvýšené míře řeší trestné činy spojené se sexuálním násilím již od roku 2018. Celkem jich bylo podle informací z poloviny letošního roku 80.
Za posledních pět let se vyskytlo také několik případů skupinového znásilnění, z nich vzbudil pozornost na konci června. Park je jinak bohužel vyhlášený i dalšími násilnými trestnými činy. Policie za stejné období řešila sedm stovek případů závažného ublížení na zdraví či dokonce několika zabití.
Istanbulská smlouva nepomáhá
Podobný problém se řeší i ve francouzské metropoli Paříži před Eiffelovou věží. Za bílého dne sem míří davy turistů a místo působí bezpečně. Také zde se ale odehrálo více nočních znásilnění a opozice na pařížské radnici začala volat po tom, aby byl park oplocený a na noc se zavíral.
Země může mít stokrát ratifikovanou Istanbulskou úmluvu, nicméně problém násilí na ženách to absolutně neřeší. Zvláště v případě, když zároveň nezvládá začlenění většího množství cizinců do společnosti.
V EP pracuji na zlepšení bezpečnosti v EU
S důsledky nezvládnuté migrace se potýká velká část Evropy. Lze tedy říct, že se jedná o problém s celoevropskými dopady.
Zčásti lze věc řešit na i evropské úrovni. Podílel jsem se na vyjednáváních o Frontexu v Mauritánii, abychom mohli nasazovat příslušníky pohraniční a pobřežní stráže v zemi, odkud lidé prchají, což má za úkol snížit migraci z této oblasti.
V průběhu tohoto volebního období jsem navrhl přes 1900 pozměňovacích návrhů, spousta z nich se týkala právě oblasti migrace a bezpečnosti tak, aby byl boj s nelegální migrací co nejefektivnější.
Vedle toho jsem uspořádal několik akcí s experty a diplomaty na téma bezpečnosti a pravidelně také jezdím do těchto regionů, abych se bavil s tamními politiky o situaci, která tam panuje, a jak jim případně můžeme pomoci.
Záleží hlavně na členských zemích
Je toho opravdu hodně. Především ale záleží na evropských vládách v zemích nejvíce vystavených ilegální migraci, jak se k celé věci postaví. A mnohé budou muset svůj dosavadní přístup překopat úplně od základů.
Stojí za to zopakovat zde jen pár týdnů stará slova před několika dny zemřelého Henryho Kissingera na adresu Německa a nezvládnuté migrační politiky pronesená i v reakci na vlnu protižidovských nálad v Evropě po útoku na Gazu.
„Byla velká chyba vpustit dovnitř tolik lidí zcela odlišné kultury, náboženství a konceptů, protože uvnitř každé země, která tak činí, se tvoří nátlaková skupina.“
A totéž platí o dalších evropských státech. Nelze se divit, že ve Francii sílí pozice Národního sdružení Marine Le Penové a v Německu kvůli takovým případům roste popularita strany Alternativa pro Německo a obecně volání lidí po tvrdších řešeních.
Řešení je několik
Co je tedy ještě zapotřebí dělat?
Zaprvé, musíme urychlit azylovou proceduru. Do pěti dnů bychom měli být schopni rozhodnout, jestli má žadatel právo na azyl, nebo ne. Pokud ne, okamžitě by měl být zařazen k repatriaci do své země. Proces azylového řízení by měl probíhat mimo EU, abychom snížili motivaci migrantů se do Unie dostat.
Za druhé, musíme zlepšit návratnost lidí, kteří nemají právo být na území EU. Situace je nyní naprosto tristní. Daří se navracet jen asi každého šestého migranta, což je strašně nízké číslo.
Za třetí, musíme se dohodnout se zeměmi, odkud migranti vyráží, především s Tuniskem či Marokem. Dohoda musí být férová pro obě strany, bez toho to prostě nepůjde.
Za čtvrté, solidarita zemí vzít migranty musí být dobrovolná, nikoliv povinná. Samotné přerozdělování problém neřeší, pouze přenáší jeho část na další země.
Za páté, cílové destinace, jimiž jsou třeba Německo či Nizozemsko, musí přehodnotit svůj štědrý sociální systém, kvůli kterému do zemí migranti vyrážejí. Třeba Dánsko už extrémně zpřísnilo pravidla pro přijímání migrantů a zájem neskutečně opadl. Severská země je tedy dobrým příkladem pro další v současnosti stále žádané azylové destinace.
Za šesté, je nutné posílit personálně a finančně agenturu Frontex, jež střeží vnější hranici EU. Páky máme, nesmíme se je bát použít.
Žádné překvapení
Vítězství excentrického populistického lídra Geerta Wilderse proto nemohlo nikoho, kdo sleduje dění v Evropě, překvapit, protože (nejen) v Nizozemsku je situace v otázce migrace dlouhodobě neúnosná.
Obrovské množství žádostí, zvýšená kriminalita lidí ze třetích zemí, lidé se chtějí jednoduše cítit bezpečně. Tento trend se ukazuje v celé Evropě. Jedná se o obrovské varování a zdvižený prst pro všechny demokratické politiky zvláště ve starých členských zemích EU.
Volby v Nizozemsku nemusí být zdaleka poslední, v nichž zvítězili lidé jako Geert Wilders. Například v Portugalsku, kde se konají volby příští rok v březnu, má nakročeno k velkému úspěchu protiimigračně zaměřená strana Chega.
Vzkaz od voličů je jasný: Čísla nově příchozích lidí do Evropy prostě musí jít dolů. Pokud k tomu současní demokratičtí lídři nepřistoupí dostatečně důrazně, můžeme za půl roku ve volbách do Evropského parlamentu očekávat vítězství extremistů a populistů. A to by byla zásadní rána pro celou EU.
