Nuda není problém. Je to dovednost, kterou děti potřebují

Jenže možná právě tady děláme chybu.

Co když nuda není problém, ale důležitá součást vývoje?

Když má dítě pořád nějakou zábavu připravenou, nemusí nic vymýšlet. Jen reaguje na to, co mu někdo nabídne.

Ve chvíli, kdy ale nemá co dělat, začne hledat vlastní cestu. Vymýšlí si hry, staví z toho, co má po ruce, kreslí, přemýšlí nebo si prostě jen tak hraje se svou fantazií.

Právě v těchto chvílích vznikají nápady.

Tvořivost totiž nevzniká z přemíry podnětů, ale z jejich nedostatku. Když se dítě nudí, zapojuje vlastní představivost a učí se pracovat samo se sebou.

Dítě, které je neustále zabavené někým jiným, si snadno zvykne, že zábava přichází zvenčí. Jakmile zmizí, přichází frustrace.

Naopak dítě, které zažívá i chvíle nudy, se učí, že si poradí samo. Že si dokáže najít činnost, která ho zabaví, aniž by někdo zasahoval.

To je důležitý krok k samostatnosti.

Postupně si buduje schopnost zvládat nepříjemné pocity, čekání nebo ticho. A to jsou dovednosti, které se mu budou hodit i v dospělosti.

Dnešní svět nabízí rychlé uspokojení téměř na každém kroku. Stačí sáhnout po telefonu a nuda zmizí.

Jenže právě tím se děti připravují o důležitý trénink. Nuda je totiž přirozený stav, který učí trpělivosti a vnitřní stabilitě.

Když ji dítě zvládne, není tolik závislé na neustálých podnětech. Naučí se být chvíli samo se sebou – a to je něco, co dnes mnoho dospělých neumí.

V tichu a klidu má dítě prostor přemýšlet. O tom, co ho baví, co ho zajímá, co cítí.

Bez neustálého rozptylování se postupně učí rozumět svým myšlenkám i emocím. To je základ zdravého sebevědomí i vztahu k sobě samému.

Neznamená to, že bychom měli děti nechat bez zájmu nebo podpory. Jde spíš o rovnováhu.

Ne každá minuta musí být naplánovaná. Ne každé ticho je problém, který je potřeba okamžitě vyřešit.

Někdy stačí nechat věci být.

Protože právě v těch zdánlivě „prázdných“ chvílích se děje něco důležitého – dítě si začíná tvořit vlastní svět.