Článek
Audrey Munson byla na začátku minulého století velmi slavná. Pózovala sochařům, její fotografie vycházely v novinách a zahrála si i v několika filmech. Říkalo se jí americká Venuše a její podobu dodnes najdeme na některých newyorských sochách. Přitom málokdo dnes ví, kdo vlastně byla. A už vůbec ne, jak dopadla. Sláva jí totiž nevydržela. Zakázek ubývalo, postupně se přestalo dařit a přidaly se i psychické problémy. Ve 40 letech se pak dostala do psychiatrické nemocnice. A už z ní nikdy neodešla. Přitom nezemřela za pár let, jak by si možná člověk myslel. V nemocnici prožila ještě skoro 65 let a dožila se neuvěřitelných 104 let. Zemřela až v roce 1996.

Portrét Audrey Munson, 1922
Jak se vlastně dostala k modelingu
Audrey Marie Munson se narodila 8. června 1891 v Rochesteru ve státě New York. Její rodiče se rozešli, když byla ještě malá, a vyrůstala pak hlavně s matkou Katherine. Peněz neměly nazbyt. Matka se proto snažila najít pro dceru nějaké uplatnění a jednou z možností bylo divadlo.
Audrey se začala učit tančit a později také vystupovala. Nějakou dobu se tedy zdálo, že by se mohla živit právě tím. Jenže prosadit se v tehdejším New Yorku nebylo nic jednoduchého. O práci v divadlech se ucházela spousta mladých dívek a míst nebylo tolik, aby se dostalo na všechny. Audrey se sice na jeviště dostala, žádnou velkou divadelní kariéru ale neudělala.
Nakonec se jí otevřela úplně jiná možnost. A docela náhodou. Kolem roku 1906 si jí měl při procházce Manhattanem všimnout fotograf Felix Benedict Herzog. Zaujala ho natolik, že ji oslovil a později pomohl dostat mezi umělce, kteří hledali modelky pro své obrazy a sochy. Místo divadelních prken tak začala pózovat výtvarníkům a sochařům, kteří v ní viděli přesně ten typ krásy, jaký pro svou práci hledali. Právě to jí nakonec přineslo mnohem větší slávu, než jakou mohla čekat od tancování.
Takových historek o náhodném objevení budoucích hvězd existuje spousta a ne vždycky se dá zjistit, kolik je na nich pravdy. V případě Audrey se ale skutečně ví, že se brzy dostala do okruhu newyorských sochařů. Jedním z prvních byl Isidore Konti. Ten ji chtěl jako modelku pro své sochy. Jenže nešlo jen o obyčejné portréty. Audrey měla pózovat také nahá. A to už byl trochu problém.
Dnes se nad tím asi málokdo pozastaví, ale tehdy se na ženy, které se živily nahým pózováním, lidé často dívali dost podezřívavě. V galeriích se přitom nahé sochy běžně vystavovaly a nikomu to příliš nevadilo. Jenže skutečná žena, která před sochařem odložila šaty, byla něco jiného. Audreyina matka s tím zpočátku nesouhlasila. Nakonec ale svolila a dcera začala pro Kontiho pracovat. A ukázalo se, že má něco, co tehdejší sochaři hledali.

Audrey Munson
Její tělo se stalo součástí New Yorku
Během několika let pózovala Audrey řadě známých amerických umělců. Mezi nimi byli Daniel Chester French, Alexander Stirling Calder nebo Adolph Alexander Weinman. Dnes už jejich jména běžnému člověku asi mnoho neřeknou, ale tehdy šlo o významné sochaře, kteří dostávali zakázky na veřejné budovy a pomníky. A díky nim je Audrey vlastně dodnes na očích.
Například na vrcholu Manhattan Municipal Building stojí pozlacená socha Civic Fame, pro kterou byla jednou z předloh. Pózovala také pro sochařskou výzdobu památníku USS Maine u Columbus Circle. Kolem těchto míst denně procházejí tisíce lidí. Většina samozřejmě netuší, kdo byla žena, podle níž některé postavy vznikly.
Audrey ale tehdy známá byla. Dokonce velmi. Noviny jí říkaly americká Venuše nebo slečna Manhattan a v roce 1915 se její postava objevila na množství soch vytvořených pro světovou výstavu v San Francisku.
Někdy se o ní mluví jako o první americké supermodelce. To je samozřejmě dnešní označení, tehdy žádné supermodelky v našem smyslu neexistovaly. Ale pokud jde o množství uměleckých děl, pro která pózovala, a její popularitu, určité srovnání se nabízí. Mimochodem, pózování pro sochaře nebyla žádná odpočinková práce. Audrey musela vydržet dlouhé hodiny v jedné poloze, často bez možnosti se pořádně pohnout. Sama později říkala, že lidé vůbec netuší, jak náročné to je.
A přestože její podobu znaly tisíce lidí, nijak zvlášť nezbohatla. Dostávala zaplaceno za pózování, ale tím to končilo. Sochař pak mohl její postavu použít na díle, které stálo na veřejnosti další desítky let. Z dnešního pohledu to působí trochu nespravedlivě. Jenže tak tehdy práce uměleckých modelek fungovala.
Nahá ve filmu. A v Americe byl poprask
Audrey se časem rozhodla zkusit také film. V roce 1915 dostala hlavní roli v němém snímku Inspiration. Hrála mladou ženu, která se stane modelkou sochaře. Vlastně tedy něco, co sama dobře znala. Jenže ve filmu se objevila nahá. A to byla na tehdejší dobu pořádná událost. Filmová nahota byla ještě poměrně neobvyklá a část veřejnosti ji považovala za nemravnost, i když šlo o umělecký snímek.
Dnes se Inspiration často připomíná jako jeden z prvních amerických filmů s nahou herečkou v hlavní roli. Úplně první ale zřejmě nebyl. Ve stejném roce vznikl také snímek Hypocrites, kde se nahota rovněž objevila. Audrey každopádně získala další pozornost. Natočila ještě několik filmů, například Purity z roku 1916. Zdálo se, že by se mohla prosadit i jako herečka. Jenže to nakonec nevyšlo.
Filmové prostředí nebylo právě příjemné. Audrey později vyprávěla například o producentovi, který ji měl bez jejího souhlasu obejmout a políbit. Když ho odmítla, údajně jí pohrozil, že si to bude pamatovat. Jestli jí podobné události skutečně poškodily kariéru, nevíme. Ale asi není těžké si představit, že mladá žena neměla v tehdejším filmovém průmyslu příliš silné postavení, zvlášť když odmítla někoho vlivného. A Audreyina kariéra tak začala pomalu uvadat.

Audrey Munson ve filmu Purity
Pak přišla vražda
V roce 1919 se Audreyino jméno objevilo v novinách v souvislosti s vraždou. Ačkoli sama nikoho nezabila a podle všeho ani netušila, co se chystá. Společně s matkou nějakou dobu bydlela v domě lékaře Waltera Keene Wilkinse. Ten se do ní údajně zamiloval. Nebo si alespoň začal představovat, že by s ní mohl mít vztah. Jenže Wilkins byl ženatý.
V únoru 1919 zavraždil svou manželku Julii. Při vyšetřování se začalo mluvit o jeho zájmu o Audrey a novináři se případu okamžitě chytili. Ono se není čemu divit. Známá kráska, ženatý lékař, zavražděná manželka. Pro tehdejší bulvární tisk to byl příběh jako stvořený. Audrey ovšem s Wilkinsem žádný milostný vztah neměla. V době vraždy už navíc s matkou odcestovala. Přesto se její jméno v novinách objevovalo znovu a znovu.
Wilkins byl nakonec odsouzen k smrti, ale před vykonáním rozsudku spáchal sebevraždu. Jestli právě tento skandál Audrey připravil o další zakázky, není jisté. Její popularita už v té době slábla a objevovaly se nové modelky. Také film se měnil a Audrey se v něm nepodařilo udržet. Každopádně během několika let přišla téměř o všechno, co si předtím vybudovala.
Kam zmizí krásné ženy, když zestárnou?
Audrey se s matkou nakonec odstěhovala z New Yorku. Žily skromně a snažily se nějak uživit. Katherine například prodávala kuchyňské potřeby. Pro Audrey to musela být dost zvláštní změna. Ještě nedávno pózovala známým sochařům, její fotografie vycházely v novinách a objevovala se ve filmech. Teď o ni skoro nikdo nestál.
V roce 1921 publikovala sérii novinových článků, ve kterých psala o životě uměleckých modelek. Zabývala se mimo jiné tím, co se s nimi stává, když zestárnou a přestanou být krásné. Přitom jí bylo teprve třicet.
Možná už tehdy tušila, že její kariéra skončila. Nebo se jen snažila upozornit na to, jak nejisté postavení modelky měly. V každém případě je zvláštní číst podobné úvahy od ženy, která ještě před několika lety patřila mezi nejvyhledávanější modelky v Americe.
Její psychický stav se mezitím začal zhoršovat. Audrey byla přesvědčená, že se proti ní někteří lidé spikli a úmyslně ji připravili o práci. Obviňovala různé osoby a její představy postupně nabývaly paranoidního charakteru. Některá její tvrzení byla také výrazně antisemitská. V roce 1922 se pokusila o sebevraždu. Požila jedovatou sloučeninu rtuti, ale přežila.
O dalších letech jejího života se toho příliš neví. Žila s matkou, která se o ni starala, a zřejmě se stále více uzavírala před okolím. Pak přišel rok 1931.

Audrey Munson ve filmu Inspiration
Čtyřicáté narozeniny v psychiatrické nemocnici
V červnu 1931 bylo Audrey čtyřicet let. A právě v den jejích narozenin, 8. června, ji přijali do psychiatrické nemocnice St. Lawrence v Ogdensburgu, kousek od kanadských hranic. O její umístění požádala matka, která si s ní už zřejmě nevěděla rady. Audrey na tom psychicky nebyla dobře. V dobových záznamech se píše o depresích, halucinacích a bludech. Co se ale doma dělo bezprostředně před hospitalizací, to už dnes těžko zjistíme.
Audrey bylo čtyřicet, když ji přijali do psychiatrické nemocnice. A zůstala tam skoro 65 let. To je vlastně většina jejího života. Co si o tom tehdy myslela její matka, nevíme. Třeba věřila, že se Audrey po nějaké době vrátí domů. Že jí lékaři pomohou, trochu se zotaví a všechno bude zase jako dřív. Jenže roky ubíhaly a Audrey zůstávala v nemocnici dál. Nakonec tam i zemřela.
Ve 30. letech navíc vypadala psychiatrická léčba úplně jinak než dnes. Řada léků ještě vůbec neexistovala a lékaři měli dost omezené možnosti. A taky se tehdy běžně stávalo, že člověk v ústavu zůstal mnohem déle, než se původně čekalo. Někdy proto, že se jeho stav nelepšil, jindy prostě neměl nikoho, kdo by se o něj doma postaral. Byli pacienti, kteří tam prožili desítky let. Dokonce i takoví, jejichž zdravotní stav už dlouhodobý pobyt možná nevyžadoval.
U Audrey ale nevíme, jak na tom v pozdějších letech byla. O jejím životě za zdmi nemocnice se toho moc nedochovalo. Možná se její stav měnil, možná ne. Nemáme dost informací, abychom mohli říct, proč tam nakonec strávila tolik let. A je to docela zvláštní, když si uvědomíme, kolik toho víme o její někdejší kariéře a jak málo o té mnohem delší části jejího života.
Audrey tam mezitím zestárla. Když ji přijímali, v Americe ještě doznívala hospodářská krize. Potom přišla válka, po ní další desetiletí a nakonec i doba, kdy se běžnou součástí života staly počítače. Ona pořád zůstávala v Ogdensburgu. Přitom ještě nedlouho před hospitalizací pózovala známým sochařům a její jméno se objevovalo v novinách. Teď už o ní skoro nikdo nevěděl.
Matka Katherine zemřela v roce 1958. Do té doby byla jedním z mála lidí, kteří Audrey spojovali s jejím předchozím životem. Po její smrti se kontakt s rodinou zřejmě ještě zhoršil. Podle pozdějších zpráv ji příbuzní celé roky nenavštěvovali. Až v roce 1984 za ní přišla Darlene Bradleyová, její vzdálená příbuzná. Audrey už bylo 93 let.
Zajímavé je, jak málo toho o jejím pobytu v nemocnici vlastně víme. O době, kdy byla modelkou, se dá najít spousta informací. Víme, pro koho pózovala, v jakých filmech hrála, dochovaly se fotografie i novinové články. Ale co dělala dalších šedesát let? Jak vypadal její obyčejný den? Měla tam někoho blízkého, nebo žila spíš sama pro sebe? O tom se píše jen velmi málo.
Podobně málo toho víme i o jejím zdravotním stavu. Jestli se jí po nějaké době ulevilo, nebo měla vážné problémy i ve stáří, to už dnes těžko zjistíme. Nevíme ani, jestli se někdy mluvilo o tom, že by ji z nemocnice propustili. Přece jen tam strávila skoro 65 let a za tu dobu se toho v psychiatrii hodně změnilo. Člověka tak napadne, jestli tam opravdu musela zůstat až do smrti. Možná ano, třeba se bez stálé péče neobešla. Ale stejně tak mohla přijít doba, kdy už by zvládla žít i jinde.
Její sochy zůstaly. Na ni se zapomnělo
Audrey Munson zemřela 20. února 1996. Bylo jí 104 let a v psychiatrické nemocnici strávila téměř 65 roků. Pohřbena byla v New Haven ve státě New York. Její hrob dlouho neměl ani vlastní náhrobek. Ten nechali příbuzní zřídit až v roce 2016.
Mezitím její sochy dál stály na svých místech. Lidé kolem nich chodili do práce, fotografovali si je nebo si jich ani nevšímali. A nejspíš málokdo tušil, že žena, která pro ně kdysi pózovala, ještě donedávna žila v psychiatrické nemocnici.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.multitudes.net/queen-of-the-artists-studios-the-story-of-audrey-munson-2/
https://www.nyhistory.org/blogs/womens-work-remembering-audrey-munson
https://www.wgpfoundation.org/historic-markers/audrey-munson/
https://www.artsy.net/article/artsy-editorial-forgotten-story-audrey-munson-famous-muse-fierce-advocate-women-artists
https://www.worldofinteriors.com/story/audrey-marie-munson-model-sculpture-new-york
https://www.boweryboyshistory.com/2021/08/tragic-muse-the-life-of-audrey-munson.html





