Článek
Everett Ruess byl dvacetiletý básník a poutník, který zamilovaně bloudil americkým jihozápadem. V roce 1934 beze stopy zmizel v oblasti pouště Escalante – a dodnes není jasné, co se s ním stalo.
Dětství a první kroky do divočiny
Everett Ruess se narodil v roce 1914 v Los Angeles. Pocházel z rodiny učitelů, kteří kladli důraz na vzdělání, četbu a umění. Už jako dítě rád kreslil a maloval, a zároveň v něm sílila touha po samostatnosti. Přestože vyrůstal ve velkoměstě, rušné prostředí ho spíše tísnilo. Úlevu nacházel v přírodě, kam vyrážel při každé možné příležitosti.
Byl introvertní, ale ne pasivní – měl potřebu hledat a objevovat. Už ve škole psal drobné básně a přírodní prózy. Jeho rodiče mu umožnili volně rozvíjet talent a podporovali ho v jeho cestách. Už tehdy se rýsovala osobnost, která bude v civilizaci vždy cítit spíš stísněnost než domov.
Mladý Ruess (druhý zleva v horní řadě)
Umělec a poutník
Po ukončení střední školy se Everett začal více věnovat umění. Zkoušel malbu, linoryt i dřevořezby. Jeho tvorba nebyla jen snahou vydělat si na živobytí, ale především cestou, jak zachytit atmosféru krajiny.
Brzy se rozhodl, že život spojený s pravidelným zaměstnáním a konvenčními povinnostmi není nic pro něj. V devatenácti letech se pak vydal na první delší cesty po jihozápadě Spojených států – přes pouště Arizony, kaňony Utahu i skály Nového Mexika. Putoval s mulami, které nesly jeho zásoby, a jen zřídka se vracel do měst. Tam prodával své dřevořezy a kresby, aby získal peníze na další cestu.
Ve svých dopisech rodičům psal o tom, jak mu samota vyhovuje: „Nikdy se necítím osamělý, když jsem mezi skalami. Naopak – v pustině se cítím být opravdu živý.“
Ilustrační foto
Život na cestách
Ruess si osvojil drsný způsob života, který většina lidí považovala za neúnosný. Putoval lehce, přespával pod širým nebem, živil se jednoduchou stravou a vodu hledal v říčkách či pramenech. Místo pohodlí oceňoval pocit svobody.
Jeho deníky a dopisy odhalují, že měl silně romantický vztah k přírodě. Fascinovala ho krása světla a ticho pouště. Jednou napsal: „Večery jsou nádherné. Zbarvení skal a oblohy je tak dokonalé, že si říkám, zda nejsem jen hostem v chrámu, který tu stojí od dávných věků.“
Cesty Everetta Ruesse však nebyly bez rizika. Musel se vyrovnávat s nepříznivým počasím, nedostatkem vody a únavou. Přesto se nikdy nevzdal myšlenky, že právě v odloučení nachází to, co mu v civilizaci chybí.
Poslední výprava
Na podzim roku 1934 se Everett vydal do oblasti kolem Escalante v Utahu. Bylo mu teprve dvacet let, ale měl za sebou už několik dlouhých cest. Posílal domů dopisy, ve kterých nadšeně popisoval nové kaňony a plánoval další týdny putování. Jedna z posledních informací byla, že chce do oblasti Davis Gulch.
V listopadu 1934 ho naposledy spatřili místní obyvatelé. Poté už o něm nikdo neslyšel. O několik týdnů později našli jeho dvě muly, uvázané a hladové, poblíž jednoho z kaňonů. V okolí leželo pár osobních věcí, ale žádný deník ani dopisy, které by vysvětlily, kam se vydal dál.
Poslední známý zápis, který se zachoval, měl symbolickou váhu: „Zmizím do divočiny a možná se už nikdy nevrátím.“
Kaňony v oblasti Escalante
Pátrání a marné naděje
Po jeho zmizení se rozběhlo rozsáhlé pátrání. Rodina požádala místní úřady i dobrovolníky, aby prohledali kaňony a pouště v okolí. Terén byl ale zrádný – strmé stěny, hluboké soutěsky a místa, kam se člověk jen těžko dostane.
Přes veškerou snahu se nikdy nenašlo tělo ani jednoznačný důkaz o jeho osudu. Po měsících pátrání musela rodina přijmout, že Everett se už zřejmě nikdy nevrátí.
Teorie o zmizení
Od té doby vzniklo několik verzí, co se mohlo stát:
- Nehoda – nejpravděpodobnější možnost. Mohl spadnout do nepřístupné rokle nebo podlehnout žízni. Terén v Escalante je neúprosný a snadno by ukryl tělo.
- Vražda – objevily se spekulace, že mohl být přepaden, protože cestoval s mulami a vybavením. Žádné přímé důkazy se ale nikdy nenašly.
- Dobrovolné zmizení – část obdivovatelů věří, že Everett se rozhodl zcela splynout s přírodou a žít v ústraní. Podporují to jeho vlastní slova: „Toužím po životě, který nebude ničím spoután, ani pamětí lidí.“
- Život mezi indiány – v 70. letech kolovaly zvěsti, že mohl najít útočiště u Navajů. Tato romantická verze se ale nikdy nepotvrdila.
Odkaz Everetta Ruesse
I když zmizel v pouhých dvaceti letech, jeho jméno nezapadlo. Dopisy a kresby, které posílal rodičům a přátelům, byly později vydány knižně a oslovily nové generace čtenářů. Jeho příběh se stal inspirací pro lidi, kteří hledají svobodu mimo rámec moderní společnosti.
Ruess se stal předchůdcem postav, jako byl Christopher McCandless, známý z knihy Into the Wild. Stejně jako on představuje romantickou, ale i tragickou tvář touhy po absolutní svobodě.
Jeho životní příběh zůstává připomínkou, že divočina dokáže člověku dát pocit naplnění, ale také vzít všechno. A že někdy se hranice mezi skutečným osudem a legendou rozplyne tak, jako se v poušti ztratila stopa mladého poutníka.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://everettruess.net/the-dream-of-everett-ruess
https://www.intermountainhistories.org/items/show/833
https://www.phoenixmag.com/2021/09/21/history-into-the-wild/
https://wasatchmag.com/everett-ruess-long-lost-in-escalante/
https://www.nationalgeographic.com/adventure/article/everett-ruess-how-the-dna-test-went-wrong
