Článek
Když se řekne „Heteroscodra maculata“, laikům se možná vybaví český název sklípkan skvrnitý nebo vzhled, ale rozhodně to není pavouk, který by byl široce známý. Zkušeným teraristům se pak vybaví kontrastní „hvězdicový“ vzor a rychlost, která umí rozhodit i ty nejzkušenější z nich.
Tenhle sklípkan je navíc typický zástupce takzvaných druhů Starého světa – tedy druhů z Afriky a Asie, které nemají obranné žahavé chloupky a v krajní situaci se spíš spoléhají na výpad a kousnutí. Není to zvíře, které by člověk držel v ruce a kochal se jeho krásou, ale když ho pozorujete v dobře zařízeném prostoru, je to jeden z nejzajímavějších stromových sklípkanů vůbec.
Sklípkan skvrnitý
Pavouk ze západní části Afriky
Sklípkan Heteroscodra maculata byl vědecky popsán už na konci 19. století (Reginald Innes Pocock, 1899) a jako přirozený areál se nejčastěji uvádí západní Afrika – především Togo a Ghana. Nalézt ho můžeme roztroušeně i v sousedních areálech, ale jde spíše o výjimečné nálezy.
Tento pavouk nepochází z žádných suchých stepí a savan. Žije ve vlhkých tropických lesích, kde se dá schovat do dutiny kmene, do prasklin kůry nebo do prostoru mezi kořeny a odumřelým dřevem. Odborněji bychom ho mohli nazvat jako arboreální druh z vlhkých oblastí západní Afriky, tedy pavouk stavěný na život ve výšce.
Přezdívka „bílý duch“ je trefná
Na fotkách působí až nápadně světlý – základní barva bývá krémová až téměř bílá, přes kterou jdou tmavé skvrny a mramorování, často nejvýrazněji na nohách a na karapaxu. To je mimochodem důvod, proč se u nás vžil název sklípkan skvrnitý. Popisy se shodují i v tom, že v dospělosti dosahuje zhruba 12–13 cm v rozpětí nohou (někdy se uvádí „až kolem 13 cm“).
Tělo má spíš štíhlé a nohy dlouhé. Kdo je zvyklý na „pozemní tanky“ typu Brachypelma nebo Grammostola, může být překvapený, jak atleticky tento sklípkan působí. A právě tyhle „sprinterské“ proporce nejsou náhoda – u stromových druhů je rychlost a jistota pohybu po svislé ploše otázka přežití.
Stromový život: úkryt je základ, pavučina je „alarm“
To nejzajímavější na Heteroscodra maculata je její způsob života. Jako arboreální sklípkan si typicky vybírá úkryty nad zemí – dutiny, trhliny nebo tubusy v kůře. V zajetí proto většinou okamžitě ocení korkovou rouru nebo kus kůry postavený na výšku. Když je úkryt zajištěn, přijde na řadu síť, která milovníky pavouků fascinuje.
H. maculata sice nestaví klasickou „lapací síť“ jako křižáci, ale vytváří hustou síť vláken kolem úkrytu a po stěnách. Je to kombinace výztuže, orientačních linií a hlavně signalizačního systému. Když se někde na okraji „jejího“ prostoru dotkne kořist vlákna, pavouk často vyrazí bleskovou rychlostí. Tenhle druh bývá popisovaný jako velmi rychlý a defenzivní. I když je arboreální, mladí jedinci mohou v prvních měsících víc využívat substrát a přechodně „hrabat“.
Přes den odpočívá ve skrytu, v noci je aktivnější
Většina sklípkanů je aktivnější za šera a v noci a H. maculata není výjimkou: přes den se drží v úkrytu a ven vychází hlavně při lovu. Neznamená to, že ho při případném chovu nikdy neuvidíte – u některých jedinců je „odvaha“ vyšší, u jiných skoro nulová. Ale obecně je to druh, který bývá označovaný jako plachý a samotářský: nejdřív zmizí, a teprve když nemá kam, zvažuje obranu.
Hlavní položkou v jídelníčku je hmyz
Základ jídelníčku tvoří hmyz a další bezobratlí, které dokáže v noci v porostu nebo kolem dutin stromů potkat. V chovu se běžně krmí cvrčky a šváby, protože jsou dostupní a výživově dobře použitelní. U velkých sklípkanů se obecně připouští i možnost ulovení drobných obratlovců, ale u H. maculata je to spíš výjimečná příležitost než pravidlo.
Růst je rychlejší, než bývá u sklípkanů běžné
O H. maculata se často říká, že roste poměrně svižně. Zmiňuje se i orientační údaj, že plné velikosti může dosáhnout zhruba kolem tří let. Samozřejmě – růst u sklípkanů hodně ovlivňuje teplota, množství potravy a to, jak „bez stresu“ se zvíře cítí. Ale ve srovnání s některými pomalými druhy (kde se čeká na dospělost pět i víc let) je tohle opravdu rychlejší liga.
Dlouhověké samice, samci „mají smůlu“
U sklípkanů obecně platí, že samice žijí výrazně déle než samci – a Heteroscodra maculata není výjimka. V chovatelských přehledech se často uvádí rozpětí kolem 10–15 let u samic a přibližně 3–4 roky u samců (ti po dosažení dospělosti obvykle hynou v řádu měsíců až jednotek let).
Obrana a jed: proč se mu říká „pokročilý druh“
H. maculata je starosvětský sklípkan bez urtikačních chloupků, takže se nedoporučuje s ním manipulovat. Jeho jed je považován za medicínsky významnější než u mnoha novosvětských druhů. To ale automaticky neznamená, že je smrtelně nebezpečný. Znamená to, že se nesmí nepodceňovat.
Co se týče projevů kousnutí, existují nejen teraristické zkušenosti, ale i případy z přirozeného prostředí. Byly popsány dlouhotrvající svalové křeče; křeče začaly zhruba po 4 hodinách a odeznívaly až po přibližně dvou týdnech. Teraristické přehledy o chovu k tomu často přidávají popis silné lokální bolesti, nevolnosti nebo závratě.
Největším rizikem u tohoto druhu není agresivita, ale kombinace rychlosti, obranného temperamentu a toho, že chyba při manipulaci se může stát během jedné vteřiny. Tenhle pavouk zkrátka nevaruje dopředu. Proto se v seriózních doporučeních opakuje jednoduchá věta: nebrat do ruky.
Klidně i stovky mláďat
U H. maculata se zmiňuje poměrně ochotné rozmnožování v chovu, ale zároveň možnost sexuálního kanibalismu (což je u sklípkanů běžné riziko, ne výjimka). Uváděná velikost snůšky (počet mláďat v kokonu) se v literatuře a chovatelských zdrojích liší, ale pro představu se objevují čísla zhruba 75–130 mláďat. Když se odchov povede, není to „pět pavoučků“, ale klidně stovky mláďat.
Chov: vysoké terárium, klid, jistota při práci
Při chovu je výška důležitější než půdorys. Potřebujete bezpečný úkryt (korková roura, dutý kmen), možnost ukotvit pavučinu a rozumně nastavenou vlhkost tak, aby prostředí nebylo ani přesušené, ani zatuchlé. Chovatelské zdroje zdůrazňují kombinaci vlhčího prostředí a zároveň dobrého větrání – právě kvůli plísním a „dusnu“, které stromovým druhům (a vlastně ničemu v teráriu) nesvědčí.
V praxi se často osvědčí jednoduché věci: pracovat pomalu, mít předem připravené pomůcky, otevírat terárium jen tolik, kolik je nutné, a počítat s tím, že pavouk může vyrazit nečekaným směrem. H. maculata není „zlá“, spíš je extrémně rychlá a v obranném stresu reaguje okamžitě.
Sklípkan skvrnitý je fantastické zvíře na pozorování. Má výrazné zbarvení, zajímavou „pavučinovou architekturu“, skvělé lovecké reakce a typickou stromovou eleganci. Zároveň ale patří mezi druhy, u kterých se chovatelská komunita shoduje na jednom: je to druh pro pokročilé, kteří už mají nacvičenou bezpečnou práci v teráriu a nepotřebují si dokazovat, že „to zvládnou v ruce“.
A možná je to tak správně. Některá zvířata prostě nejsou od toho, aby se ochočila – jsou od toho, aby se respektovala. Heteroscodra maculata je přesně ten případ: rychlý, krásný, plachý predátor z dutin afrických stromů, který vám dovolí nahlédnout do svého světa, když mu dáte klid, výšku a bezpečí. A když tohle dodržíte, odmění se vám pozorováním, které neomrzí ani po letech.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://thetarantulavault.com/togo-starburst-baboon-tarantula-care
https://www.thetarantulacollective.com/care-sheets-2/heteroscodra-maculata
https://spideridentifications.com/heteroscodra-maculate.html
https://fearnottarantulas.com/pages/heteroscodra-maculata-togo-starburst-baboon-tarantula
https://www.crittersquad.com/fact-sheets/ornamental-baboon-tarantula-fact-sheet/
https://pdfs.semanticscholar.org/1c87/dcad888536d34555488522ccff0b289d9e85.pdf
