Extrémní tělesné modifikace: tetování bělma, rohy, kovové zuby. Někteří už člověka ani nepřipomínají

Většina lidí si pod tělesnou modifikací představí tetování, piercing nebo roztáhnuté ušní lalůčky. Jenže na okraji téhle kultury už dávno existuje jiný svět. Svět lidí, pro které tělo není jen schránka, ale materiál. Něco, co se dá přepsat, přestavět, vyvést z lidské normy a někdy i z lidské podoby úplně. Někteří to dělají kvůli umění, jiní kvůli identitě, jiní proto, že chtějí sami rozhodnout, jak budou vypadat, i kdyby to ostatním připadalo děsivé nebo nepochopitelné. A právě v tom je tenhle fenomén zajímavý - na první pohled působí jako výstřelek, při bližším pohledu ale často vyplave bolest, vzdor, sebevytvoření nebo dlouho budovaný performativní projekt.

Jedním z nejznámějších jmen je Tiamat Legion Medusa, dříve Richard Hernandez. Pochází z Arizony, vyrůstala v tvrdých podmínkách a sama v rozhovorech mluvila o dětství poznamenaném opuštěním a pocitem, že nikdy pořádně nezapadla do běžného lidského světa. Ve veřejném prostoru je Tiamat spojována hlavně s Texasem a později i s Los Angeles, kam se podle profilových textů přesunula v posledních letech. Její proměna nezačala jako módní výstřelek, ale jako dlouhý projekt přerodu do „plazí“ či „dračí“ identity. Podle rozhovorů se její metamorfóza rozjela po HIV diagnóze v roce 1997 a první výrazné zásahy přišly kolem roku 2000, kdy si nechala udělat rohy; později přibyly implantáty nad obočím, odstranění uší, přetvarování nosu, rozštěpení jazyka, zeleně zbarvené oční bělmo a rozsáhlé tetování napodobující šupiny chřestýše. Sama ten proces popisovala jako poctu „plazím rodičům“, které si vytvořila ve vlastní symbolické mytologii. Trable? Jednak bolest a riziko samotných zákroků, jednak úplně obyčejná sociální cena: nepochopení, senzacechtivý pohled okolí a rozpad vztahů v rodině. U Tiamat je důležité, že to není jen estetika. Je to pokus přepsat vlastní životní příběh tak radikálně, až se z něj ztratí původní člověk.

Podobně extrémní, ale jinak motivovaný je Anthony Loffredo, známý jako Black Alien. Je to Francouz, který podle dostupných informací část života strávil mimo Francii a v posledních letech byl spojován i s mexickou Guadalajarou; ve velkých médiích vystupuje hlavně jako „mladý Francouz“, který se rozhodl přestat vypadat jako člověk a vytvořil ze sebe mimozemskou bytost. S modifikacemi začal ve 26 letech rozštěpením jazyka a později z toho vznikl celý „Black Alien Project“. Odstranil si uši, části nosu a horního rtu, nechal si amputovat dva prsty na levé ruce, aby ruka působila spíš jako dráp, přidal lebeční a další podkožní implantáty, ztmavil si prakticky celé tělo černým tetováním včetně očního bělma a podstoupil další zásahy do kůže a vlasové části hlavy. Loffredo opakovaně říkal, že mu ta proměna pomohla cítit se lépe sám se sebou a že ji nechápe jako zmrzačení, ale jako osobní evoluci. Jenže právě u něj jsou velmi dobře zdokumentované i problémy, které s tím přišly: v dokumentu a následně i v El País popisoval, že má potíže najít práci, že ho lidé odmítají v běžných situacích, že mu nezastaví řidič Uberu, nepustí ho do restaurace a že měl dokonce problém ověřit vlastní identitu, protože aplikace nedokázala rozpoznat jeho obličej. Na konci roku 2023 navíc oznámil, že projekt zastavuje, protože pro něj ztratil původní význam. To je možná na jeho příběhu nejzajímavější - i extrém má někdy hranici, za kterou už nepřináší vysvobození, ale prázdno.

Úplně jinou polohu představuje Erik Sprague, známý jako Lizardman. Nejde o člověka, který by působil dojmem, že utíká před minulostí nebo před sebou samým. Naopak. Sprague dlouhodobě vystupuje jako performer a jeho ještěří podoba je promyšlený, léta budovaný projekt. Žije v Austinu v Texasu, vystupuje v sideshow scéně a svou proměnu sám popisuje jako dlouhou cestu, která se rodila už začátkem devadesátých let. Na svém webu uvádí, že o podobě svého „ještěřího“ těla přemýšlel už kolem roku 1990 a první skutečné tetovací práce přišly v roce 1994. Dnes má za sebou přibližně 650 až 700 hodin tetování, které pokrývá téměř celé tělo zelenými šupinami, rozštěpený jazyk, zbroušené zuby do podoby tesáků, zeleně probarvené rty a pět teflonových implantátů nad každým okem, z nichž vznikly typické hřebeny. Na veřejnosti přitahuje pozornost už roky, ale z jeho rozhovorů plyne, že právě to je součást role: je „živou fotografickou příležitostí“, součástí show, člověk, který ze sebe vědomě udělal obraz. Trable u něj nejsou tolik popisované jako zdravotní katastrofy, spíš jako cena za to, že člověk už nikdy nevejde do místnosti anonymně. U něj je modifikace méně zraněním a víc profesí.

Když se mluví o těle jako performanci, nelze vynechat Paula Lawrence, tedy The Enigmu. Je to americký performer, dnes spojený s Denverem, který si vybudoval identitu doslova z puzzle. Jeho tělesná přeměna začala v roce 1992 a dodnes pokračuje. Tělo má pokryté modrým puzzle tetováním, Guinness mu v roce 2011 potvrdil rekord v počtu vytetovaných dílků skládačky a v posledních letech mluvil o tom, že na jeho těle pracovalo přes 250 tatérů. Kromě samotných tetování má černě tetované oční bělmo, dva rohové implantáty v hlavě, flesh tunely kolem úst a výrazně upravené uši, jejichž okraje připomínají dílek puzzle. To, co u jiných vypadá jako rebelie, u něj působí spíš jako celoživotní estetický systém. Nevypadá to, že by chtěl být zvířetem, démonem nebo mimozemšťanem. Chce být Enigma, tedy vlastní druh člověka. A i když své modifikace nepopisuje jako trauma responsereakci na nějaké dřívější trauma, je na nich vidět obrovská posedlost konzistencí. Ostatně sám mluví o tom, že tělo je pořád pokračující proces, něco, co se nikdy úplně nedokončí. Trable? Hlavně čas, bolest, postupné blednutí, nutnost vracet se ke starým plochám a znovu je doplňovat. U takového rozsahu už tělo není projekt s koncem, ale práce na plný úvazek.

Pak je tu Neil Harbisson, který do podobných přehledů vlastně zapadá i nezapadá. Na první pohled totiž nepůsobí jako člověk z „body-mod“ subkultury. Je to katalánsko-britsko-irský umělec, který se proslavil anténou implantovanou do lebky. Narodil se s achromatopsií, tedy poruchou, kvůli které viděl svět jen v odstínech šedi, a anténa měla původně praktický účel: převádět barvy na slyšitelné frekvence. Jenže časem z toho vznikl něco víc než kompenzační pomůcka. Harbisson svou anténu považuje za nový smyslový orgán a sám říká, že stát se kyborgem pro něj není jen životní rozhodnutí, ale i umělecké gesto. Od roku 2004 díky anténě „slyší“ barvy včetně infračerveného a ultrafialového spektra. Problémy se u něj neprojevovaly tak jako u lidí, kteří si nechávají odřezávat části těla, ale i tady byly velmi konkrétní: zpočátku si zvykal na nový „výstupek“ na hlavě, narážel do dveří, zachytával se o větve a Harbisson také veřejně mluvil o tom, že mu policie při demonstraci anténu poškodila. Právě na něm je vidět, že tělesná modifikace nemusí být jen vizuální šok. Může to být i technologické rozšíření člověka, které mění vnímání reality.

Ještě dál v téhle linii jde australský performer Stelarc. Ten už desítky let prosazuje myšlenku, že lidské tělo je v mnoha ohledech zastaralé a že technologie by ho měla rozšiřovat, doplňovat nebo úplně přepisovat. Nejznámější je jeho projekt Ear on Arm, tedy živé ucho chirurgicky vytvořené na předloktí. Nejde o rekvizitu, ale o tkáňově vaskularizovanou část těla, jak sám zdůrazňuje v rozhovorech. První operace proběhla v roce 2006, ale předcházelo jí deset let hledání chirurgů, kteří by na něco takového přistoupili. A právě u Stelarca jsou dobře doložené i komplikace: při procesu rozšiřování kůže došlo k nekróze, takže bylo nutné část tkáně odstranit a polohu „ucha“ upravit. Tady už nejsme v oblasti zdobení těla. Jsme ve chvíli, kdy se člověk vědomě mění v experimentální platformu. Stelarc nezačal s modifikacemi proto, aby vypadal děsivě nebo exoticky. Začal s nimi proto, že chtěl otestovat hranice lidského organismu jako média.

Z úplně jiného světa přichází María José Cristerna, známá jako „Vampire Woman“, sama však dává přednost i označení „Jaguar Woman“. Je z Mexika, profesí byla právnička, později tatérka, podnikatelka a aktivistka. Její příběh bývá často redukován na rohy a tesáky, ale ve skutečnosti je mnohem osobnější. V rozhovorech vysvětlovala, že své tělo začala měnit jako reakci na domácí násilí v prvním manželství. Modifikace pro ni představovaly sílu, odvahu a znovuzrození. První tetování si pořídila už velmi mladá a postupně došla k podobě, která je dnes známá po celém světě: rozsáhlé tetování pokrývající většinu těla, transdermální implantáty na čele, hrudi a pažích, rozštěpený jazyk, skarifikace, rozšířené lalůčky, četné piercingy, oční pigmentace a zubní implantáty vytvářející „upírské“ tesáky. Guinness jí dlouho uznával rekord v počtu tělesných modifikací mezi ženami a zároveň ji vedl jako nejpotetovanější ženu na světě. O bolestech sama říkala, že nejnáročnější byly pigmentace očí. K tomu se přidává i běžný problém podobně nápadných lidí: okolí ji často vnímá jako monstrum dřív, než stihne vůbec promluvit. Jenže u Cristerny je dobře vidět, že ta „monstróznost“ byla z její strany vědomě přetvořena ve zbroj.

Na první pohled méně „chirurgický“, ale stejně extrémní je Lucky Diamond Rich. Narodil se jako Gregory Paul McLaren, pochází z Nového Zélandu a Guinnessova kniha ho vede jako nejpotetovanějšího žijícího muže. Je spojený hlavně s Austrálií a cirkusovou či pouliční performancí. Jeho případ je zajímavý tím, že tady tělo nezměnila jedna šokující operace, ale čas. Spousta času. Přes tisíc hodin pod jehlou, vrstvy inkoustu přes starší vrstvy, tetování doslova od hlavy k patě, doplněné roztaženými lalůčky, piercingy a stříbrnými fazetami na zubech. Lucky o sobě mluví bez patosu. Spíš jako člověk, který si sám vytvořil značku a přitom se s ní sžil natolik, že mu dnes připadá přirozená. Zajímavé je i to, že do cirkusu vstoupil mimo jiné proto, aby se vyhnul kriminalitě a našel vlastní cestu. Trable se u něj nepopisují tolik medicínsky jako sociálně: jeho vzhled vzbuzuje reakce, ne vždy pozitivní, ale on sám dlouhodobě tvrdí, že jeho sebeúcta nestojí na názoru ostatních. Ve srovnání s Tiamat nebo Loffredem působí Lucky skoro klidně. A přece je to jeden z nejextrémnějších příkladů toho, co se stane, když se člověk rozhodne, že vlastní kůže nebude nic než permanentní plátno.

Brazilka Elaine Davidson je důkazem, že extrém nemusí spočívat v amputacích nebo implantátech, ale v množství. Guinnessova kniha rekordů ji eviduje jako ženu s největším počtem piercingů za život a už v roce 2006 u ní potvrzovala celkový součet 4 225 piercingů; dřívější jednorázové sčítání ukazovalo stovky vpichů rozesetých po obličeji, těle i intimních partiích. Davidson je vedená jako Brazilka spojená s Velkou Británií, dříve provozovala restauraci a postupně se stala rekordmankou, kterou veřejnost zná hlavně podle kovu v obličeji. Její příběh není tak mediálně rozpitvaný jako u „nelidských“ přeměn, ale i tady jde o víc než o efektní pohled. Tisíce piercingů znamenají celoživotní péči, neustálé výměny šperků, hygienu a také vysokou toleranci k bolesti. V porovnání s ostatními je Davidson zvláštní v tom, že zůstává velmi lidská a zároveň naprosto extrémní. Nepřestává být ženou s tváří, jen si na ni navěsila téměř nemožné množství železa.

Ještě systematičtěji působí Němec Rolf Buchholz. Guinnessova kniha mu už řadu let připisuje rekord v počtu tělesných modifikací u mužů, přičemž ověřený součet činil 516 zásahů. Žije v Německu, rekord byl potvrzen v Dortmundu a tvoří ho mimo jiné 481 piercingů, dva podkožní „rohy“, pět magnetických implantátů v konečcích prstů pravé ruky a další silikonové implantáty. Buchholz má navíc velkou část těla pokrytou černošedým tetováním a zbarvené oční bělmo. Jeho první doloženou modifikací bylo tetování na noze. Co je na něm zajímavé, je naprostá přímost motivace. Neříká, že to dělal kvůli traumatu, filozofii nebo revoluci. „Dělal jsem to pro sebe. Líbilo se mi to, tak jsem to udělal.“ U magnetů v prstech dokonce poznamenal, že někdy ruší elektronická zařízení, například iPad. Tady se z tělesné modifikace stává skoro laboratoř osobního chtění: ne manifest, ale soustavné „můžu, tak proč ne“. Zároveň sám zdůrazňuje, že ho modifikace změnily jen navenek, ne uvnitř. To je možná to nejzajímavější sdělení z celého jeho případu. Člověk může vypadat jako z jiného druhu, a přitom trvat na tom, že uvnitř zůstal úplně stejný.

A pak je tu Michel Praddo, známý jako Diabão nebo Human Satan. Brazilský tatér z Praia Grande proměnil své tělo v démonickou stylizaci. Prý „neplánoval stát se ďáblem“, ale říká, že ho přitahovalo něco temného, zlověstného. Jeho tělo je z velké části potetované, nechal si zmenšit či přetvarovat nos, odstranit uši, odstranit prsteníček a měnit tvar ruky tak, aby připomínala spíš dráp. Objevují se i další úpravy včetně implantátů a děleného jazyka. V roce 2023 se dostal do Guinnessovy pozornosti díky rekordnímu počtu „rohových“ implantátů v hlavě. U Pradda je zajímavé, že vedle šokujícího vzhledu se v rozhovorech objevuje i minulost spojená s bezdomovectvím a drogami. Veřejně také mluvil o předsudcích a nenávisti, které za svůj vzhled schytává. U něj už opravdu nejde říct, že modifikace jsou jen osobní věc bez následků. Jsou to i vstupenka do role, kterou si člověk zvolí, ale kterou mu pak společnost denně připomíná jako stigmatizaci.

Část z těch zásahů je na hraně nebo za hranou toho, co běžná medicína považuje za rozumné. Ale zároveň mezi těmi lidmi nejsou jen exhibicionisté, kteří chtějí šokovat. Je mezi nimi performer, který si vytvořil profesní identitu. Umělec, který si do těla přidal nový smysl. Aktivistka, která z bolesti vyrobila brnění. Rekordmani, kteří dovedli jednu formu modifikace do absurdního maxima. A také lidé, kteří za svou proměnu platí dost vysokou cenu v běžném životě: ztrátou anonymity, pracovních možností, rodinných vazeb nebo prosté schopnosti projít ulicí bez toho, aby z nich ostatní dělali atrakci.

Možná je právě tohle na extrémních tělesných modifikacích nejpodstatnější. Ne to, jestli se nám líbí, ale to, že nutí znovu promyslet, co vlastně považujeme za „přirozené“ tělo. Pro většinu lidí je tělo něco daného. Pro tyhle lidi je to text, který se dá přepsat. A každý z nich do něj vepsal něco jiného: vzdor, umění, bolest, fantazii, disciplínu, technologii nebo novou identitu. Někdo si z těla udělal chrám, někdo jeviště, někdo laboratoř a někdo válečné barvy.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://outinsa.com/texas-bred-dragon-lady-tiamat-medusa-takes-body-modification-to-the-extreme

https://www.fox4news.com/news/from-human-to-reptile-tiamats-transformation-into-the-dragon-lady

https://www.poz.com/article/tiamat-dragon-lady-promotes-body-modification-fights-hiv-stigma

https://www.guinnessworldrecords.com/news/2021/11/extreme-body-modifications-record-breakers-and-why-they-do-it-683652

https://www.guinnessworldrecords.com/news/2022/4/i-did-it-for-me-meet-the-man-with-516-body-modifications-699601

https://www.theguardian.com/artanddesign/2014/may/06/neil-harbisson-worlds-first-cyborg-artist

https://english.elpais.com/people/2023-12-30/after-having-some-fingers-and-his-ears-removed-the-black-alien-abandons-his-body-modification-project.html

https://economictimes.indiatimes.com/news/international/uk/human-satan-michel-faro-praddo-addicted-to-body-modification-now-wants-claws-instead-of-hands/articleshow/94604382.cms

https://www.reuters.com/news/picture/brazilian-tattoo-artist-morphs-into-devi-idINRTXG2CH7/

https://www.guinnessworldrecords.com/news/2019/8/im-no-different-to-anyone-else-meet-lucky-diamond-rich-the-worlds-most-tatto-585598

https://www.guinnessworldrecords.com/records/hall-of-fame/lucky-diamond-rich-most-inked-man-on-earth

https://www.guinnessworldrecords.com/news/2021/11/extreme-body-modifications-record-breakers-and-why-they-do-it-683652

https://www.guinnessworldrecords.com/news/2022/12/mexican-vampire-woman-i-know-who-i-am-and-that-is-what-is-important-730765

https://clotmag.com/body-sculptures/stelarc

https://www.labiotech.eu/trends-news/stelarc-ear-art-human-body/

https://www.northwesternartreview.org/articles/an-interview-with-stelarc

https://www.westword.com/arts-culture/guiness-world-record-holder-the-enigma-moves-to-denver-18979169/

https://www.guinnessworldrecords.com/news/2022/8/the-art-is-on-the-inside-the-enigma-on-his-puzzle-piece-tattoos-713204

https://riotfest.org/2017/09/21/the-lizardman-interview/

https://melmagazine.com/en-us/story/real-people-money-diaries-making-ends-meet-as-a-lizardman

https://www.irishexaminer.com/lifestyle/arid-20409146.html

https://sites.google.com/view/thelizardman/faq

https://english.elpais.com/people/2023-12-30/after-having-some-fingers-and-his-ears-removed-the-black-alien-abandons-his-body-modification-project.html