Hlavní obsah

Hitchcock: geniální režisér, nebo manipulátor a predátor? Ve filmu Ptáci nechal vrhat živé racky

Foto: Jack Mitchell, CC_SA 4.0, Wikimedia Commons

Byl to geniální režisér, ale podle některých svědectví také člověk, který dokázal druhým pořádně znepříjemnit život. Alfred Hitchcock čelil po smrti závažným obviněním ze sexuálního obtěžování a psychického nátlaku.

Článek

Alfred Hitchcock natočil řadu filmů, které dokážou člověka vyděsit i dnes. Jenže při natáčení jeho slavných Ptáků se odehrávaly věci, které by samy vydaly na dost nepříjemný příběh. Hlavní herečka Tippi Hedren později vzpomínala, jak na ni několik dní vrhali živé ptáky, až se nakonec zhroutila. Režiséra navíc obvinila ze sexuálního obtěžování a vyhrožování. Zajímavé přitom je, že na natáčení dohlížela organizace na ochranu zvířat. Ta měla dokonce právo práci přerušit, pokud by byli ptáci příliš unavení.

Hitchcock nebyl zrovna jednoduchý člověk

O Alfredu Hitchcockovi se často mluví jako o géniovi filmového napětí. A ono to není přehnané. Stačí si pustit Psycho nebo Okno do dvora. Dokázal člověka znervóznit i scénou, ve které se vlastně skoro nic neděje. Měl ale také pověst člověka, který chtěl mít všechno pod kontrolou. Nejen kamery, světla a jednotlivé záběry. Někdy se snažil ovládat i samotné herce.

Třeba při natáčení Rebeky měl podle vzpomínek herečky Joan Fontaine záměrně podporovat její nejistotu. Přesvědčoval ji, že ji Laurence Olivier, její filmový partner, nemá rád. Ať už si o takové metodě myslíme cokoliv, výsledkem byl přesně ten nesmělý a nervózní projev, který režisér potřeboval.

Hitchcock měl zvláštní smysl pro humor. Rád si z lidí utahoval, někdy dost krutě. Některé jeho žerty byly spíš ponižující než vtipné. Jenže byl slavný, úspěšný a v Hollywoodu měl takové postavení, že si mohl dovolit věci, které by jiným pravděpodobně neprošly. A právě v době, kdy už patřil mezi největší režisérská jména, si vyhlédl mladou modelku Tippi Hedren.

Foto: Ante Brkan, Publlic Domain, Wikimedia Commons

Alfred Hitchcock

Z reklamy rovnou do Hollywoodu

Tippi Hedren neměla za sebou žádnou velkou filmovou kariéru. Pracovala jako modelka a Hitchcock si jí všiml v televizní reklamě. Zaujala ho natolik, že ji pozval na kamerové zkoušky a nakonec obsadil do hlavní role svého připravovaného filmu Ptáci. Pro Hedren to musela být ohromná příležitost. Ještě nedávno se živila modelingem a najednou měla hrát ve filmu jednoho z nejslavnějších režisérů světa.

Hitchcock se její přípravě hodně věnoval. Zajímal se o její vzhled, oblečení i vystupování. To samo o sobě nemuselo být nic neobvyklého. Režiséři tehdy běžně zasahovali do toho, jak mají jejich hvězdy vypadat. Jenže podle Hedren začal Hitchcock postupně překračovat hranice, které už s filmem neměly mnoho společného.

Později tvrdila, že se choval majetnicky, sledoval její kontakty s ostatními lidmi a žárlil na muže v jejím okolí. Měl jí také dávat najevo, že o její kariéře rozhoduje především on. V autobiografii vydané v roce 2016 pak popsala i údajné sexuální útoky. Při jednom se ji měl Hitchcock pokusit násilím políbit v limuzíně, při dalším ji podle jejích slov osahával ve své kanceláři.

Herečka tvrdila, že ho odmítala a že jí následně vyhrožoval zničením kariéry. Jde o závažná obvinění, která však nebyla soudně prokázána. Hitchcock zemřel už v roce 1980 a některé pozdější výpovědi jeho spolupracovníků se s hereččiným líčením rozcházejí. To ale nic nemění na tom, že Hedren o těchto zkušenostech veřejně mluvila a že jejich spolupráce nakonec skončila velmi špatně.

A pak je tu samotné natáčení Ptáků. To je příběh, u kterého se nemusíme spoléhat jen na vzpomínky na Hitchcockovo soukromé chování.

Pět dní mezi živými ptáky

Kdo film viděl, nejspíš si vzpomene na scénu, kdy Melanie Danielsová vstoupí do podkroví a napadnou ji ptáci. Je jich všude plno. Narážejí do ní, ona se snaží chránit rukama, padá na zem a nakonec zůstane téměř bezvládně ležet.

Dnes bychom podobnou scénu nejspíš natočili pomocí počítačových triků. Jenže na začátku 60. let nic takového neexistovalo. Hitchcock sice používal mechanické ptáky a nejrůznější filmové triky, ale v některých scénách potřeboval také skutečná zvířata. A právě při natáčení útoku v podkroví jich bylo opravdu hodně.

Hedren později vyprávěla, že jí původně slibovali použití mechanických ptáků. Když ale přišla na natáčení, dozvěděla se, že mechanické modely nefungují podle představ a budou se používat živí ptáci.

Dva pracovníci měli stát poblíž s ochrannými rukavicemi a vytahovat racky z beden. Pak je vrhali směrem k herečce. Ptáci kolem ní mávali křídly, naráželi do ní a ona se před nimi musela bránit. A celé se to opakovalo. Jeden záběr, další záběr, další pokus.

Natáčení této scény trvalo několik dní. Hedren později mluvila o pěti dnech, během kterých byla neustále vystavována útokům ptáků. Někteří měli být podle jejího vyprávění dokonce přivázáni nylonovými vlákny k jejímu kostýmu, aby nemohli odletět. Při jednom záběru se jí měl pták dostat nebezpečně blízko k oku. Nakonec už toho měla dost. Psychicky i fyzicky se zhroutila a musela dostat volno.

O tom, že natáčení bylo mimořádně náročné, není příliš pochyb. Sporné jsou některé detaily a také to, proč Hitchcock trval právě na takovém postupu. Hedren byla přesvědčená, že ji režisér úmyslně trestal. Jestli to tak skutečně bylo, ale nevíme.

Foto: Bryan Horowitz, CC-SA 2.0, Wikimedia Commons

Tippi Hedren v roce 2009

Ochránci zvířat byli přímo na place

Možná by člověk čekal, že v roce 1962, kdy se film natáčel, se nikdo nějakými právy zvířat příliš nezabýval. Jenže to není pravda. Hollywood měl s ochranou zvířat zkušenosti už dávno před Hitchcockem. A nebylo to jen kvůli dobrému jménu filmových studií. V minulosti totiž při natáčení skutečně docházelo k případům, kdy zvířata utrpěla zranění nebo dokonce uhynula.

Na natáčení Ptáků dohlížela American Humane Association. A podle historika Johna Billheimera měla docela značný vliv na to, jak natáčení probíhalo.

Její pracovníci byli přítomni při scénách se živými ptáky. Pokud usoudili, že jsou zvířata příliš unavená, mohli natáčení přerušit. Pro případ poranění byla připravena zvláštní voliéra, kde se o ptáky mohli postarat. Produkce také musela získat povolení k odchytu a výcviku racků, protože šlo o chráněné živočichy.

Takže žádné úplně bezhlavé zacházení se zvířaty bez jakéhokoliv dozoru. Pravidla existovala a podle dochovaných informací se také dodržovala. Jenže když si člověk představí, jak někdo opakovaně vytahuje ptáka z bedny a vrhá ho proti herečce, asi ho napadne, jestli to pro zvíře mohlo být příjemné.

Pravděpodobně ne. Ptáci sice mohou být vycvičení na různé povely, ale to ještě neznamená, že jim podobná manipulace nezpůsobuje stres. Navíc se bavíme o době, kdy se při posuzování zacházení se zvířaty kladl velký důraz především na to, aby nedošlo k jejich fyzickému zranění.

Filmový archiv UCLA uvádí, že při natáčení nebyl žádný pták zraněn. Nemáme ale podrobné nezávislé údaje o tom, jak jednotlivá zvířata snášela opakované natáčení. A těžko dnes zjistíme, kolik stresu skutečně prožívala.

Ptáci si mohli odpočinout. Herečka skončila vyčerpaná

Na celém příběhu je jeden docela nepříjemný paradox. Když byli ptáci unavení, ochránci zvířat mohli natáčení zastavit. Hedren ale podle vlastního svědectví musela pokračovat, dokud to už fyzicky a psychicky nezvládala.

Samozřejmě, American Humane neměla na starosti pracovní podmínky herců. Jejím úkolem bylo chránit zvířata. Přesto je zvláštní, že se během natáčení tolik řešila únava ptáků, zatímco hlavní představitelka nakonec skončila v péči lékaře.

Ještě zajímavější je, že o průběhu natáčení existují rozdílné vzpomínky. Filmový historik Tony Lee Moral v roce 2026 upozornil, že zatímco Hedren popisovala scénu jako mimořádně krutou zkušenost, někteří členové štábu vzpomínali na přísná bezpečnostní opatření.

A vlastně se to nemusí úplně vylučovat. Zvířata mohla být pod dohledem, produkce mohla dodržovat tehdejší pravidla, a přesto mohlo být natáčení pro herečku strašné. Scenárista Evan Hunter ostatně později potvrdil, že viděl záběry z natáčení a že ptáci byli proti Hedren skutečně vrháni.

Dnes by podobné natáčení vypadalo jinak

Když se dnes ve filmu objeví zvíře, které má někoho napadnout, vůbec to nemusí znamenat, že se skutečně nějakého člověka dotklo. Filmaři mají k dispozici počítačové efekty, mechanické modely i možnosti, jak spojit několik samostatně natočených záběrů.

Živá zvířata se samozřejmě používají pořád. Jenže pravidla jsou mnohem přísnější. American Humane dnes například řeší, zda je zvíře na požadovanou činnost připravené, jak se s ním manipuluje, jestli není nemocné nebo vyčerpané a zda mu nehrozí zbytečný stres. U ptáků se posuzuje také bezpečnost prostoru, možnost úniku nebo riziko nárazu do překážek.

Zajímavé je, že se současná pravidla věnují i přivazování ptáků. To není automaticky zakázané, ale musí být splněny určité podmínky a postup musí schválit příslušný pracovník organizace. Podobnou scénu, jakou Hitchcock natočil v podkroví, by tedy dnes bylo nutné posuzovat úplně jinak. A nejspíš by ani nebyl důvod vystavovat živá zvířata takové manipulaci, když lze výsledek vytvořit pomocí triků.

Byl Hitchcock skutečně tak krutý?

To je otázka, na kterou se odpovídá hůř, než by se mohlo zdát. Hitchcock měl nepochybně zvláštní povahu. Byl posedlý detaily, rád manipuloval s reakcemi lidí a jeho humor dokázal být hodně nepříjemný. Zároveň ale existují herci, kteří na spolupráci s ním vzpomínali dobře.

U Tippi Hedren máme její opakovaná svědectví o sexuálním obtěžování a zneužívání režisérovy moci. Máme také doložené mimořádně náročné natáčení scény s živými ptáky. Co už ale s jistotou říct nemůžeme, je to, že Hitchcock nechal herečku takto trápit právě proto, že odmítala jeho sexuální návrhy. Sama Hedren tomu věřila. Někteří historici jsou opatrnější.

V roce 2026 se navíc znovu objevily diskuse o tom, jak se její vzpomínky během desetiletí měnily. To není důkaz, že by lhala. Lidská paměť zkrátka nefunguje jako filmový záznam a po šedesáti letech se některé podrobnosti mohou změnit. Zároveň je ale správné na rozpory upozornit. Možná je na celém příběhu nejzajímavější právě to, jak snadno se za slávou a úspěchem může ztratit to, co se dělo při jejich vzniku.

Ptáci jsou dodnes výborný film. Jejich atmosféra funguje i bez moderních efektů a některé scény dokážou člověka pořádně znervóznit i po více než šedesáti letech. Jenže když dnes sledujeme Tippi Hedren, jak se v podkroví zoufale brání útočícím ptákům, víme, že část toho strachu nemusela vůbec hrát. A že ptáci, kteří na ni nalétávali, nebyli jen nějaké filmové rekvizity. Byla to skutečná zvířata. A na jejich bezpečnost tehdy paradoxně dohlížel někdo, kdo mohl natáčení zastavit. Na bezpečnost samotné herečky podobný nezávislý dohled nestačil.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://www.theguardian.com/film/2016/oct/31/tippi-hedren-alfred-hitchcock-sexually-assaulted-me

https://www.theguardian.com/film/2016/nov/06/alfred-alfred-hitchcock-sexual-harassment-claims-tippi-hedren-the-birds

https://www.theguardian.com/film/2026/apr/20/alfred-hitchcock-the-birds-tippi-hedren-tension-performances

https://www.npr.org/2016/11/05/500668082/for-tippi-hedren-hitchcocks-scares-came-off-screen

https://variety.com/2017/film/news/tippi-hedren-alfred-hitchcock-the-birds-sexual-harassment-1202637959/

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz