Článek
Na podzim se les dokáže během několika hodin úplně změnit. Při procházce během dne máte pocit, že je snad prázdný, ale jakmile se začne stmívat a ochladí se, z dálky se ozve hluboké troubení. O chvíli později odpoví další jelen a někdy se postupně přidají další. Právě tohle je pro mnoho lidí jelení říje – působivá podívaná, kvůli které někteří vyrážejí do lesa ještě před svítáním nebo naopak pozdě večer, možná trochu lehkomyslně.
Pro jelena je to ovšem něco docela jiného. Několik týdnů, během nichž musí hlídat laně, sledovat konkurenty, troubit, předvádět se a občas také bojovat, představuje pro jeleny jednu z nejnáročnějších částí roku. Někteří samci přitom výrazně omezují příjem potravy a využívají zásoby, které si vytvořili během předchozích měsíců. Jeleni mohou během říje přijít přibližně o pětinu tělesné hmotnosti, což není málo.
A přesto do toho jdou každý rok znovu. Důvod je prostý. Pro úspěšného samce představuje několik podzimních týdnů příležitost předat své geny další generaci. Z evolučního hlediska se tedy může vyplatit obětovat během krátké doby obrovskou část energetických rezerv, které si předtím měsíce budoval.
Léto je přípravou na několik podzimních týdnů
Jelen evropský tráví velkou část roku podstatně klidnějším životem. Samci a samice se navíc mimo období rozmnožování často drží odděleně. S blížícím se podzimem se ale situace mění.
Samci vstupují do říje ve chvíli, kdy by měli být ve velmi dobré kondici. Není to náhoda. Jelen patří mezi zvířata, která při rozmnožování ve značné míře spoléhají na zásoby vytvořené předem. V létě proto není dobrá pastva důležitá jen kvůli běžnému přežití. Pro samce je to zároveň příprava na podzim. Čím lepší kondici si dokáže vytvořit, tím větší prostor má později k tomu, aby se místo krmení věnoval laním a soupeřům.
Právě v tom je říje zvláštní. Za normálních okolností by velký býložravec věnoval značnou část dne získávání potravy. V období rozmnožování se ale priority mění. Studie jelenů v Norsku například zjistila, že množství potravy v bachoru samců během říje klesalo s jejich věkem a u dospělých jelenů zůstávalo velmi nízké. Nejnižší hodnoty byly zaznamenávány právě kolem vrcholu reprodukčního období.
Jelen tedy vstupuje do podzimu s jakýmsi energetickým účtem. A během říje z něj začne rychle vybírat.
Troubení není jen rámus do nočního lesa
Nejnápadnější součástí říje je samozřejmě hlas. Jelení troubení se nese na velkou vzdálenost a člověku může připadat, že jeho hlavním účelem je prostě dát okolí najevo „jsem tady“.
Ve skutečnosti je jelení hlas podstatně zajímavější. Jeleni pomocí něj komunikují s ostatními samci a zároveň jejich hlas vnímají laně. Výzkum dokonce ukázal, že samice dokážou rozlišovat hlas jelena, který právě drží jejich skupinu, od hlasů sousedních samců. Nejde tedy o anonymní troubení, které zní všem jelenům stejně.
Zajímavé je také to, co lze z hlasu vyčíst. Automaticky bychom asi předpokládali, že nejhlubší hlas je hlasem největšího a nejsilnějšího samce. U jelenů je to ale komplikovanější. V jejich troubení lze sledovat například základní frekvenci hlasu, ale také rezonance označované jako tzv. formanty. Právě ty souvisejí s délkou hlasového traktu a mohou poskytovat informaci o tělesné velikosti samce.
Jeleni mají k tomu dokonce neobvyklé anatomické přizpůsobení. Při troubení dokážou stáhnout hrtan výrazně níže v krku, čímž prodlužují hlasový trakt. U některých populací je tento pohyb při hlasovém projevu mimořádně výrazný. Je to něco jako zvuková vizitka, kterou jelen posílá do okolí ještě dříve, než se s konkurentem vůbec setká tváří v tvář.
Laně nejsou jen pasivním publikem
Také laně reagují na rozdíly mezi jednotlivými samci. Experimenty s přehráváním nahraného troubení například ukázaly, že samice dávaly přednost hlasům, jejichž akustické vlastnosti odpovídaly větším samcům.
Jiné experimenty zase ukázaly, že význam může mít četnost troubení. Laně preferovaly vysokou frekvenci hlasových projevů před nízkou. A ještě zajímavější je zjištění, že troubení nemusí mít pouze informační význam. Experiment publikovaný už v roce 1987 v časopise Nature ukázal, že hlasová aktivita samců může u laní ovlivnit načasování říje a posunout ovulaci. Zvuk, který člověk slyší v podzimním lese, tedy není zvukový doprovod k rozmnožování. Je přímo jeho součástí.
Ne každý spor musí skončit rvačkou
Typickou představou jelení říje jsou dva obrovští samci, kteří se rozběhnou proti sobě, srazí paroží a začnou se přetlačovat. K takovým střetům skutečně dochází. Bylo by ale velmi nevýhodné, kdyby každý spor mezi jeleny musel skončit právě takhle.
Souboj je nebezpečný pro oba účastníky. I vítěz se může zranit natolik, že jeho další šance během říje prudce klesnou. Proto se vyplatí nejprve zjistit, zda vůbec stojí za to riskovat. Jeleni se navzájem poslouchají, pozorují a hodnotí. Troubení může dát soupeři první informaci ještě na dálku. Pokud se samci dostanou blíž, následuje další posuzování protivníka a teprve některé konfrontace přerostou ve skutečný fyzický střet.
Dlouhodobá pozorování ukázala, že jeleni nebojují bezhlavě. Intenzita konfliktu souvisí s tím, co mohou získat, a samci mají tendenci vyhýbat se střetům s protivníky, proti nimž mají mizivou šanci. Není divu. Autoři studie o soubojích jelenů uváděli, že v jejich sledované populaci utrpělo každoročně trvalé zranění až šest procent říjících samců.
Rituály před bojem tak mají velký smysl. Pokud jeden jelen dokáže druhého přesvědčit, že je silnější, oba na tom mohou být lépe. Vítěz získá prostor bez riskantního zápasu a slabší samec odejde živý a nezraněný. Když ale ani jeden neustoupí, přicházejí na řadu parohy.
Parohy jsou zbraň, ale jejich použití něco stojí
Při vlastním souboji se jeleni zaklesnou parožím a snaží se protivníka silou zatlačit nebo vyvést z rovnováhy. Na první pohled to připomíná přetlačovanou. Jenže za těmito pohyby stojí zvířata o hmotnosti mnoha desítek až stovek kilogramů.
Nebezpečí proto není zanedbatelné. Parohy mohou způsobit vážná poranění a každý intenzivní zápas navíc spotřebuje další energii. Samec přitom musí myslet i na to, co bude následovat. Porazit jednoho konkurenta je k ničemu, pokud je po souboji natolik vyčerpaný nebo zraněný, že nedokáže čelit dalšímu.
Právě proto je zajímavé sledovat celý konflikt, nikoli jen několik sekund samotného střetu. To, co člověku může připadat jako dlouhé troubení a přešlapování kolem soupeře, není zbytečné divadlo. Je to způsob, jak zjistit, jestli se fyzický boj vůbec vyplatí. Evoluce totiž nezvýhodňuje jelena, který se pere nejčastěji. Zvýhodňuje toho, který se dokáže rozmnožit.
Úspěšný jelen má najednou problém - musí svůj úspěch uhlídat
Pokud se samci podaří získat skupinu laní, jeho práce nekončí. Spíš naopak. Musí sledovat samice a zároveň dávat pozor na okolní konkurenty. Další jeleni se mohou pohybovat nedaleko a čekat na příležitost. Držitel skupiny proto nemůže jednoduše odejít na několik hodin za potravou a předpokládat, že po návratu bude všechno při starém. S rostoucím reprodukčním úspěchem tak roste i cena, kterou za něj platí.
Výzkumy tělesné hmotnosti jelenů to ukazují velmi názorně. Největší relativní úbytek hmotnosti během říje byl zjišťován u samců v nejlepším reprodukčním věku, tedy právě u těch, kteří se nejčastěji stávají držiteli skupin samic.
Rozsáhlejší výzkum několika druhů kopytníků pak vyčíslil průměrnou ztrátu hmotnosti samců jelena evropského během říje přibližně na 19,5 procenta. Jeleni navíc do konce roku nedokázali ztracenou hmotnost plně získat zpět.
U dvousetkilového zvířete by pětina hmotnosti představovala zhruba čtyřicet kilogramů. Samozřejmě ne každý jelen zhubne stejně a záleží na věku, kondici, prostředí i jeho zapojení do rozmnožování. Přesto je z toho dobře vidět, jak daleko může podzimní reprodukční úsilí zajít.
Několik týdnů, které mohou rozhodnout o celém roce
Když říje skončí, z lesa postupně zmizí troubení a samci se vracejí k podstatně klidnějšímu způsobu života. Pro některé z nich ale podzim zanechá následky ještě dlouho.
Do zimy vstupují po období, během něhož výrazně omezili krmení, utratili část tukových zásob a někdy prodělali několik fyzických střetů. A právě zima je obdobím, kdy jelen přirozeně hospodaří s energií mnohem úsporněji. Výzkum sezónního metabolismu ukazuje, že jeleni dokážou v zimním období snížit energetický výdej a jejich organismus se přizpůsobuje období horší dostupnosti potravy.
Zářijové a říjnové troubení proto není jen působivým zvukem podzimní přírody. Je slyšitelnou částí mnohem většího zápasu, v němž jde o rozmnožování, ale zároveň o energii, čas a riziko. Pokud i vás láká zkusit sledovat jelena, můžete se vydat na Šumavu, do Krkonoš, Beskyd, nebo třeba i do Jeseníků. Někde nabízejí strážci i možnost plánovaných vycházek do míst, kde budete mít největší šanci tohoto majestátního tvora lesa pozorovat, nebo aspoň slyšet.
Jelen, který se ozývá za soumraku z druhého konce údolí, možná právě varuje soupeře. Možná ho poslouchají laně. Možná za několik minut narazí na jiného samce a jeden z nich ustoupí ještě před bojem. A možná se oba rozhodnou, že tentokrát ustoupit nehodlají.
Pro nás je to několik minut působivého troubení v podzimním lese. Pro jelena jsou to týdny, na které se připravoval velkou část roku – a během kterých může ztratit pětinu vlastní hmotnosti jen proto, aby dostal šanci zplodit další generaci.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.stoplusjednicka.cz/jeleni-rije-zari-rijen-jsou-casem-jeleni-lasky
https://www.kvety.cz/priroda/jeleni-rije-zvuky-kam-vyrazit-vyznam-zvuku-pranostiky-les-hory/
https://www.researchgate.net/publication/227674605_Age-specific_feeding_cessation_in_male_red_deer_during_rut
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC2390678/?
https://www.researchgate.net/publication/19477520_Roaring_in_red_deer_stags_advances_the_oestrus_in_hinds
https://web.archive.org/web/20240413011918/https://citeseerx.ist.psu.edu/document?repid=rep1&type=pdf&doi=0e328fba25bf4a0596fc52fd662d82b5e8ef31ee
