Kanadská vražedkyně českého původu Karla Homolka. S manželem sexuálně mučili a vraždili mladé dívky

Na první pohled to byl pohádkový pár. On – vysoký, atraktivní muž s jistým vystupováním a úsměvem, který odzbrojoval. Ona – hezká, milá blondýnka s jemnými rysy a zvídavýma očima. Lidé, kteří je znali, říkali, že se k sobě hodí. Paul a Karla – dvojice, kterou by si leckdo spletl s reklamou na dokonalou lásku.
Jenže pod tou fasádou se skrývalo něco, co by nikdo nečekal. Láska, která se změnila v posedlost. Důvěra, která se proměnila v ovládnutí. A nakonec – spojení, které zbavilo života tři mladé dívky a otřáslo celou Kanadou.

Bylo léto 1987, když se sedmnáctiletá Karla Homolka, jejíž rodiče pocházeli z Československa, poprvé potkala s o čtyři roky starším Paulem Bernardem. Bylo to v restauraci v Torontu – pohled, pár slov, přeskočila jiskra. Karla se okamžitě zamilovala. Paul působil sebejistě, byl vzdělaný, charismatický. Uměl ji rozesmát, ale i hypnotizovat pohledem.
Netušila – nebo možná nechtěla vidět –, že ten muž už tehdy žil dvojím životem. Že se po nocích plížil ulicemi Scarborough a napadal ženy. Policie ho později nazvala „Scarboroughským násilníkem“. Ale tehdy byl pro Karlu jen ideálem.

Jejich vztah byl od začátku zvláštní. Paul měl rád kontrolu. Rozhodoval o tom, co má Karla nosit, jak se má chovat, co si má myslet. A ona mu vyhověla ve všem. Chtěla být ta, kterou bude milovat nejvíc. Chtěla být jeho dokonalou ženou.
To, co zpočátku vypadalo jako vášeň, se však rychle změnilo ve zvrácenou závislost.

Karla pracovala jako veterinární asistentka a snila o klidném životě se svým snoubencem. Jenže Paul měl jinou představu o štěstí. Čím víc se vztah prohluboval, tím víc mluvil o svých temných fantaziích. O mladých dívkách. O panenství. O násilí.

Karla se ho bála, ale zároveň ho uctívala. A když mu chtěla dokázat svou oddanost, rozhodla se pro něco nepochopitelného. Na Vánoce roku 1990 připravila pro Paula „dárek“.
Její patnáctiletá sestra Tammy spala v obýváku. Karla jí do pití přidala sedativum, které si tajně odnesla z kliniky. Když Tammy omdlela, Paul ji znásilnil – a Karla stála u toho. Dokonce mu pomáhala. Jenže dívka se začala dusit, zvracela, a když ráno přijela záchranka, byla mrtvá.

Policie uvěřila verzi o nehodě – že se Tammy udusila vlastními zvratky. Nikdo netušil, že za tím stojí dvojice, která právě udělala první krok do propasti.

O půl roku později, v červnu 1991, stáli Karla a Paul před dalším krokem. Čtrnáctiletá Leslie Mahaffy se opozdila domů po návštěvě přátel. Když dorazila, dům byl zamčený. Nevěděla, že pár metrů od ní zastavilo auto. Paul ji oslovil, Karla seděla na sedadle spolujezdce. Nabídli jí, že ji odvezou. A Leslie nastoupila.

V domě v Port Dalhousie ji drželi několik dní. Bernardo ji znásilňoval, Karla se účastnila a vše natáčeli na kameru. Videozáznamy, které se později našly, patří k nejtemnějším důkazům v dějinách kanadské kriminalistiky. Dívka byla po několika dnech zabita – přesné okolnosti nejsou jasné. Paul tělo rozřezal na malé části, které dokázal unést i poté, co je zalil betonem a následně je hodil do jezera.

O pár dní později si Paul a Karla řekli své „ano“. Bílá svatba, koně, fotografové, smích. Nikdo z přítomných netušil, že novomanželé mají na svědomí čerstvou vraždu.

Rok poté, 16. dubna 1992, našli svou další oběť. Patnáctiletá Kristen French kráčela z katolické školy v městě St. Catharines, když k ní Karla přistoupila s mapou v ruce. Předstírala, že hledá cestu. Když se Kristen naklonila, aby jí pomohla, Paul ji zezadu popadl a vtáhl do auta.

Tři dny ji drželi v domě, kde ji znásilňovali a mučili. Karla podle důkazů pomáhala, někdy ji natáčela, jindy držela. Kristen se snažila s nimi mluvit, prosila o život. Ale marně. Po třech dnech ji uškrtili a tělo odhodili do příkopu.

Po vraždě Kristen French se vztah obou pachatelů začal hroutit. Paul byl stále víc násilnický i vůči Karle. Bil ji, kontroloval, ponižoval. Jednoho dne ji udeřil tak, že skončila v nemocnici. Tehdy se rozhodla utéct.
V té době se navíc policie začala přibližovat k odhalení identity „Scarboroughského násilníka“. DNA z míst činů se shodovala s Bernardem.

V únoru 1993 byl Paul Bernardo zatčen. Policie při domovní prohlídce našla kazety s videozáznamy, které pečlivě skrýval. A právě ty změnily všechno. Ukázaly, že Karla nebyla zastrašená oběť, ale spíš chladná spolupachatelka, která se ve zvrácené hře svého muže aktivně angažovala.

Jenže v tu chvíli už měla podepsanou dohodu.

Karla Homolka se s prokuraturou domluvila ještě před nalezením videí. Nabídla, že bude svědčit proti Bernardovi, pokud dostane mírnější trest – dvanáct let za „usmrcení z nedbalosti“. Prokuratura souhlasila, protože tehdy věřila, že Karla byla obětí manipulace.

Když se objevily kazety, bylo už pozdě. Dohoda platila. A veřejnost zuřila. Kanadské noviny psaly o „smlouvě s ďáblem“. Jak mohla žena, která se podílela na znásilnění vlastní sestry a dvou dívek, vyjít z vězení po dvanácti letech?

Paul Bernardo byl mezitím odsouzen k doživotí bez možnosti propuštění. Zůstává ve vězení dodnes, označen za jednoho z nejnebezpečnějších zločinců v historii Kanady.

Karla si svůj trest odseděla celý. V červenci 2005 opustila brány věznice. Měla třicet pět let a nový plán – zmizet.
Přestěhovala se do Québecu, vzala si Thierryho Bordelaise, bratra své bývalé právničky, a porodila tři děti. Začala používat jméno Leanne Bordelais.
Jenže minulost ji pronásledovala všude. Když se lidé dozvěděli, že žije v jejich čtvrti, psali petice, volali po jejím odchodu. Rodiče ze škol, kam chodily její děti, protestovali, že vražedkyně nemá být součástí jejich komunity.

Karla se několikrát stěhovala, vyhýbala se médiím, odmítala rozhovory. Přesto se občas někdo ozval – „viděli jsme ji na hřišti“, „žije v Montrealu“, „pracuje ve škole“. Policie tyto informace nikdy nepotvrdila, ale každá zmínka znovu rozvířila emoce.

Paul Bernardo zůstává za mřížemi. V roce 2023 vyvolal rozruch, když byl přemístěn do věznice s nižším stupněm ostrahy. Rodiny obětí proti tomu protestovaly, stejně jako široká veřejnost. Připomněly, že tento muž znásilnil více než desítku žen a zabil dospívající dívky.
Bernardo v rozhovorech vyjadřuje lítost, ale většina odborníků ji považuje za hranou. Kanadský systém ho označil za „dangerous offender“, což znamená, že zůstane za mřížemi pravděpodobně navždy.

Psychologové se roky snaží pochopit, co vlastně mezi nimi fungovalo. Byla Karla obětí manipulace? Nebo si našla v partnerovi zrcadlo své vlastní temnoty?

Existuje termín „hybridní sadismus“, který se objevuje u párů, kde se vzájemná závislost promění v krutost. Jeden dominuje, druhý se podřizuje – a nakonec se hranice smaže.
U Homolkové a Bernarda to bylo přesně tak. Karla zpočátku ustupovala, aby si lásku udržela. Jenže postupně převzala část jeho myšlení. Před kamerou působila klidně, chladně, dokonce se usmívala. Byla to žena, která se v jeho zlu našla.

Případ Homolkové a Bernarda změnil Kanadu. Veřejnost žádala přehodnocení dohod o vině a trestu. Média i soudci začali mluvit o tom, že podobná shovívavost se nesmí opakovat.
Ale zanechal i jiný odkaz – otázku, kterou si klademe dodnes: jak hluboko může láska člověka stáhnout, když ji spojí s posedlostí?

Karla Homolka se dnes skrývá před světem, Paul Bernardo čeká, až dožije svůj trest. Jenže jména obou žijí dál – v učebnicích kriminologie, ve filmech, v děsivých příbězích.

Někde v Québecu možná sedí žena u kuchyňského stolu, dívá se na své děti a snaží se zapomenout. Ale ona sama ví, že zapomenout nemůže.
Protože kdysi byla mladou dívkou, která uvěřila, že zlo může být láska. A stala se jeho součástí. Zlo v tomto příběhu nemělo tvář zrůdy – mělo tvář ženy s jemným úsměvem a světlými vlasy.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://www.poznatsvet.cz/cestovani/karla-homolka/

https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/karla-homolka-kanada.A170602_140039_zahranicni_aha

https://www.lidovky.cz/relax/lide/smlouva-s-blondatym-dablem-karla-homolka-nikdy-nebyla-souzena-za-vrazdy.A170417_144043_lide_gib

https://nationalpost.com/news/canada/what-to-know-about-serial-killer-paul-bernardo