Článek
Problematika transsexuality je komplikovaná sama o sobě. Člověk, který se necítí být psychicky tím pohlavím, jaké mu bylo biologicky naděleno, prochází obvykle velmi dlouhou dobou hledání vlastní identity. Je si vědom toho, že není něco v pořádku, ale mnohdy trvá, než je schopen určit a pojmenovat, co přesně je vlastně špatně. A když si uvědomí, že by to pravděpodobně mohla být záležitost transsexuality (což je výhodou dnešní doby, že už o tom většina lidí ví, dřívější transgender lidé mnohdy ani netušili, že taková diagnóza vůbec existuje a je opravdu možné se cítit opačným pohlavím), musí vyhledat lékaře - většinou je první volbou sexuolog, i když transgender problematika není ve skutečnosti záležitostí sexuality jako takové. S odborným lékařem pak postupně probírá svoje pochybnosti, pocity a potřeby, aby se společně buď dobrali k potvrzení diagnózy, nebo naopak zjistili, že pes je zakopán trochu jinde.
Pokud společně s lékařem dojde jedinec k potvrzení diagnózy, čeká ho ještě dlouhá cesta k tomu, aby se mu v občance objevilo v kolonce pohlaví vytoužené písmenko. Jak jsem již v některých svých článcích týkajících se transgender osob psal, neexistuje žádný test ani vyšetření, které by stoprocentně dokázalo potvrdit, či vyvrátit, zda dotyčný jedinec opravdu trpí genderovou dysforií (dříve transsexualitou), nebo ne. Lékař i jeho klient tak musejí společně hledat projevy a příznaky, které by značily, zda je opravdu problém v genderové dysforii, nebo někde jinde.
Kromě základních vyšetření (psychologické, endokrinologické, interní) a série konzultací u ošetřujícího lékaře klient většinou začne brát (pokud vše hovoří pro dysforii) hormonální léky, které mu pomohou v proměně ve vytoužené pohlaví. Transmuži tak berou testosteron, transženy zase ženské hormony. Zároveň klient začne žít v roli pohlaví, kterým se cítí být a tak si také vyzkouší, zda se tak opravdu cítí dobře, nebo ne. V této roli by měl žít alespoň rok. Zpočátku je to dost těžké, protože vypadá většinou tak, jak se narodil, a přitom musí vystupovat v roli opačného pohlaví, což společnost většinou nechápe, ale jak hormony pomáhají se změnou, je to stále o něco snazší a snazší. Někteří si mění i jméno na neutrální tvar (který může být použit jak pro ženu, tak pro muže), aby pro ně bylo snazší vystupovat v nové roli. Bohužel, změnit si jméno okamžitě na jméno typické pro opačné pohlaví jim zákon neumožňuje, dokud nesplní potřebné podmínky. A jednou z nich je i podstoupení kastrace - chirurgického odstranění reprodukčních orgánů. Buď varlat, nebo vaječníků.
Podmínka kastrace byla nutná i pro to, aby si jedinec mohl na úřadě zažádat o nový rodný list, kde bude uvedeno nové jméno a pohlaví, se kterým se člověk identifikuje. Následně si nechal provést změnu i v občance a poté mohl i u všech dalších úřadů, pojišťoven atd.
V zahraničí se kastrace obvykle nevyžaduje a je považována za nedůstojnou, nehumánní a nespravedlivou podmínku, která by neměla ve vyspělé společnosti být vůbec zavedená. Nyní dojde ke změně i u nás, protože Ústavní soud vyhověl stížnosti muže, který se narodil jako žena, chce podstoupit změnu pohlaví a být brán i úředně jako muž, ale nechce podstoupit chirurgický zákrok. Politici tak budou muset oprášit zákon, který se tímto zabývá a už dva roky jim leží na stole, zrevidovat ho a uvést v platnost. Čas mají do poloviny příštího roku.
Co to pro lidi znamená? Přinese to zlepšení situace transgender osob, nebo ne?
V první řadě je dobře, že se srovnáme s dalšími vyspělými zeměmi, které tuto podmínku nemají. Požadovat po někom podstoupení kastrace kvůli úřední změně není správné.
Transgender lidé ocení možnost si vybrat, zda operaci chtějí, nebo nechtějí podstoupit. Řada z nich ji podstoupí, troufám si říct, že možná většina. Protože pokud budu transmuž, budu se cítit mužem a rozhodně nebudu chtít mít vaječníky a dělohu. Transžena zase nebude toužit mít varlata. Ale lidé, kteří se například příliš bojí operačního zákroku, bojí se nevratnosti takového zákroku, ti tuto možnost bezpochyby uvítají.
Ponechání reprodukčních orgánů pomůže i lidem, kteří bohužel projdou sítem vyšetření, podstoupí hormonální tranzici, začnou žít v roli opačného pohlaví, ale po čase zjistí, že jim to nevyhovuje. Po opětovném vyhledání odborné pomoci pak mohou zjistit, že za jejich problémem stála jiná porucha či nemoc. Do určité míry budou schopni podstoupit detranzici a jejich biologické orgány jim stále zůstávají. Tedy pokud dobrovolně nepodstoupili i kastraci, ale to už je prostě riziko.
Někteří transgender lidé, i když chtějí podstoupit změnu pohlaví, chtějí být i biologickými rodiči. Ponechání reprodukčních orgánů jim tak tuto možnost ponechá. Stávající stav, kdy pro změnu pohlaví museli podstoupit kastraci, jim možnost rodičovství odepřel (pokud se nestali rodiči ještě před změnou).
Nová právní úprava tak dá transgender lidem konečně možnost volby.
Na druhou stranu, snazší podmínky pro úřední změnu pohlaví mohou přinést i jistá rizika nebo úskalí. Ze zahraničí je třeba známý případ, kdy se muž dopustil dvou znásilnění, následně si nechal úředně změnit pohlaví a očekával, že se dostane do ženské věznice, což se naštěstí nestalo.
V Německu dokonce byla schválena možnost úřední změny pohlaví tzv. na dobré slovo. Odpůrci se však obávali, že by se někteří lidé mohli díky možnosti změny pohlaví lépe skrývat před policií, jiní zase, že by to v případě povolávacího rozkazu mohlo znamenat, že si muži nechají změnit pohlaví, aby nemuseli rukovat.
Je jasné, že snazší změna pohlaví s sebou opravdu může nést menší či větší rizika. Na druhou stranu - co není rizikové? Proč by transgender lidé měli být omezováni jen proto, že někteří lidé by této možnosti mohli zneužít? Proč by kvůli tomu měli být transgender lidé „trestáni“ složitějším procesem? Bylo by to podobné, jako kdyby se například ještě výrazněji zpřísnili podmínky pro získání řidičáku, a to jenom proto, že někteří lidé jezdí bezohledně a mohou být pro ostatní hrozbou.
V konečném důsledku tato možnost volby ušetří i peníze pojišťoven, tedy nás všech. Když si lidé budou moci vybrat, zda operaci chtějí podstoupit, nebo ne, a řada z nich ji nepodstoupí, tak se ušetří za zákrok.
Transgender lidé jsou různí, stejně jako jsou různí lidé z celé společnosti. Cítí se být opačným pohlavím, ale to nutně neznamená, že své tělo nesnáší. Každý jedinec cítí dysforii v jiné míře. Zatímco pro některé je nemyslitelné, že by nepodstoupili operace, které jim pomohou vypadat i fyzicky tak, jak se cítí, pro jiné se může jednat o zbytečný zákrok, protože zásadní pro ně je skutečnost, že je okolí bude brát takové, jak se cítí být. A na vzhledu těla jim až tolik nesejde, není to pro ně nezbytné.
Anketa
Článek byl sepsán na základě vlastního názoru a informací z následujících zdrojů:
https://www.novinky.cz/clanek/domaci-operace-nebude-podminkou-uredni-zmeny-pohlavi-40470686
https://wave.rozhlas.cz/ne-vsichni-trans-lide-chteji-operaci-proc-cesko-vyzaduje-sterilizace-a-zmeni-se-8114587
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/isla-bryson-transgender-znasilneni-zlocin-vezeni-skotsko.A230126_181045_zahranicni_tbr
https://vikend.hn.cz/c1-67319910-nemecko-umoznilo-lidem-menit-pohlavi-bdquo-na-dobre-slovo-ldquo-za-rok-to-jde-vzit-zpatky
https://jsmetransparent.cz/pro-trans-lidi/jak-probiha-oficialni-tranzice-v-cr/
