Kojak: Telly Savalas měl šest dětí, tři manželky a nečekanou pěveckou kariéru. Dostala ho rakovina

Plešatá hlava, hluboký hlas a lízátko, které měl skoro pořád v ústech. Tellyho Savalase si většina z nás pamatuje jako detektiva Kojaka. Jenže než se dostal k téhle roli, stihl vystudovat psychologii, sloužit v armádě a pracovat v rozhlase. A slavný se stal až ve věku, kdy už s tím možná ani příliš nepočítal.

Telly Savalas se narodil 21. ledna 1922 v americkém Garden City jako Aristotelis Savalas. Jeho rodiče byli řečtí přistěhovalci, kteří se v Americe snažili nějak uživit a zajistit svým dětem slušný život. Nebylo to vždycky jednoduché. Otec provozoval restauraci, matka se starala o domácnost a pět dětí. Rodina tedy byla poměrně početná a zvlášť v dobách, kdy se podnikání příliš nedařilo, museli dost počítat, za co peníze utratí.

Telly, jak se Aristotelisovi začalo říkat, vyrůstal v prostředí, kde se mluvilo především řecky. S angličtinou měl proto po nástupu do školy potíže. Musel se ji naučit podobně jako ostatní děti cizí jazyk, což je docela zvláštní představa, když si člověk vybaví jeho pozdější sebejisté vystupování před kamerou.

Rodině se navíc příliš nedařilo. Přišla hospodářská krize a otcovo podnikání se dostalo do problémů. Telly tak už odmala věděl, že peníze nepadají z nebe. Pomáhal, kde mohl, a později si přivydělával různými zaměstnáními.

K herectví přitom nijak zvlášť netíhl. Zajímal se o psychologii a rozhlas, tedy o věci, které s Hollywoodem neměly na první pohled mnoho společného. A také rád zpíval. Hudba ho ostatně provázela celý život, i když si ho dnes jako zpěváka vybaví asi málokdo.

V roce 1941 nastoupil Savalas do americké armády. Bylo mu 19 a válka už nějakou dobu zuřila v Evropě. V uniformě strávil několik let, i když nakonec ho z armády nedostalo žádné zranění z bojiště, ale docela obyčejná automobilová nehoda. Tedy obyčejná asi nebyla, když kvůli jejím následkům musel vojenskou službu ukončit. Nějakou dobu se léčil a pak ho poslali do civilu.

A co teď? Savalasovi bylo něco přes dvacet, měl za sebou armádu a potřeboval se nějak zařídit. Rozhodl se pro vysokou školu. Bývalí vojáci tehdy mohli v Americe využít státní podporu na studium, takže toho využil také. Na Kolumbijské univerzitě v New Yorku si vybral psychologii. A také ji dokončil. Docela jiná cesta, než jakou by člověk čekal od budoucího Kojaka. Jenže Savalas tehdy žádným Kojakem ještě nebyl, dokonce ani hercem. Měl vystudovanou psychologii a před sebou hledání zaměstnání. A že nakonec skončí v Hollywoodu? To se ještě pěkných pár let vůbec nerýsovalo.

Psychologii se původně chtěl opravdu věnovat. Nakonec ale zamířil do médií. Pracoval v rozhlase a později v televizi, mimo jiné pro společnost ABC. Podílel se na přípravě pořadů a postupně poznával televizní prostředí. Jenže z té druhé strany. Zatímco jiní se snažili dostat před kameru, Savalas pracoval hlavně za ní.

Docela dlouho mu to tak vyhovovalo. Měl zaměstnání, rodinu a žádný zvláštní důvod začínat od nuly v nejisté herecké profesi. Pak se ale věci trochu zamotaly.

O Savalasových hereckých začátcích se vypráví historka, podle níž měl pomáhat s obsazením jedné televizní role. Hledal se člověk s řeckým původem a nakonec se ukázalo, že by se pro ni mohl hodit právě on. Podobné příběhy bývají časem trochu přikrášlené, takže je těžké říct, nakolik to proběhlo přesně takhle.

Jisté je, že koncem 50. let začal dostávat menší televizní role. Bylo mu už přes 35 let, což není zrovna obvyklý věk pro začátek herecké kariéry.

Navíc nevypadal jako typický filmový milovník. Měl výrazný obličej, pronikavý pohled a hlas, který se nedal přeslechnout. Když se zamračil, působil dost nepříjemně. A režiséři brzy zjistili, že právě takové muže potřebují.

Začal hrát policisty, vojáky, vězně a nejrůznější pochybné existence. V roce 1962 dostal roli ve filmu Birdman of Alcatraz, kde se objevil po boku Burta Lancastera. Hrál vězně Feta Gomeze a jeho výkon zaujal natolik, že získal nominaci na Oscara.

To už byl pořádný úspěch. Savalasovi bylo 40 let a během poměrně krátké doby se dostal od televizních epizodních rolí až mezi oscarové nominanty. A najednou o něj byl zájem.

Následovaly další filmy, například Tucet špinavců, ve kterém si zahrál mimořádně odpudivého vojáka Maggotta. Kdo ten film viděl, asi uzná, že Savalas dokázal zahrát skutečně nepříjemného člověka. Přitom v soukromí byl známý spíš jako společenský chlapík, který se rád smál, vyprávěl historky a užíval si života.

Dnes si Tellyho Savalase s vlasy představíme jen obtížně. Jenže původně je samozřejmě měl a ještě na začátku 60. let se s nimi běžně objevoval ve filmech.

Změna přišla v roce 1965 při natáčení velkofilmu The Greatest Story Ever Told, kde ztvárnil Piláta Pontského. Kvůli roli si nechal oholit hlavu. A protože zjistil, že mu nový vzhled vlastně vyhovuje, už si vlasy znovu nenechal narůst.

Z dnešního pohledu na tom není nic zvláštního. Tehdy ovšem nebyla vyholená hlava u filmových herců tak běžná. Savalas díky ní navíc vypadal ještě výrazněji než předtím.

V roce 1969 se objevil v bondovce V tajné službě Jejího Veličenstva. Hrál Ernsta Stavra Blofelda, šéfa zločinecké organizace SPECTRE. A právě jeho Blofeld bývá dodnes řazen mezi povedené bondovské padouchy. Mimochodem, v tomhle filmu si Jamese Bonda zahrál George Lazenby, který po Seanu Connerym převzal slavnou roli jen na jediný snímek. Savalas tak byl součástí jedné z poněkud neobvyklých kapitol bondovské historie.

V té době už měl za sebou slušnou filmovou kariéru. Byl známý, dostával dobré role a rozhodně se nemusel obávat, že by neměl co dělat. Jenže největší sláva ho teprve čekala.

V roce 1973 dostal Savalas nabídku zahrát si newyorského policejního detektiva v televizním filmu The Marcus-Nelson Murders. Příběh vycházel ze skutečného kriminálního případu a Savalas v něm ztvárnil poručíka Thea Kojaka. Televizním divákům se zalíbil natolik, že ještě téhož roku vznikl samostatný seriál. A ten měl obrovský úspěch.

Kojak nebyl žádný dokonale upravený televizní hrdina, který by se za každých okolností choval vzorně. Byl tvrdohlavý, někdy protivný, uměl zvýšit hlas a s podezřelými se rozhodně nemazlil. Občas se choval dost nevybíravě i ke kolegům. Jenže měl také smysl pro spravedlnost a diváci mu jeho drsnější způsoby většinou odpouštěli. K tomu patřil jeho zvláštní humor, neustálé poznámky a samozřejmě lízátko.

Právě lízátka se stala jedním z nejznámějších poznávacích znamení celého seriálu. Kojak je nosil v ústech tak často, až to vypadalo, že bez nich snad ani nedokáže vyšetřovat vraždu. Často se uvádí, že souvisela se Savalasovou snahou omezit kouření. Postupně se z nich ale stal hlavně dobře zapamatovatelný televizní detail.

Podobně proslula jeho hláška „Who loves ya, baby?“ (Kdo tě má rád, zlato?)

Seriál se vysílal pět sezon, od roku 1973 do roku 1978. Savalas za něj získal cenu Emmy a dva Zlaté glóby. Především se však stal mezinárodní hvězdou. Kojaka znali lidé v Americe, Evropě a postupně i v dalších částech světa. A to mělo jeden docela zvláštní důsledek. Savalas mohl mít za sebou sebevíc filmů, mohl vyprávět o natáčení s Burtem Lancasterem nebo o bondovce, ale lidé se ho stejně nejčastěji ptali na Kojaka. Ostatně tak si ho pamatujeme dodnes.

Zatímco před kamerou Savalas vyšetřoval vraždy, v soukromí měl život o poznání pestřejší. Byl třikrát ženatý a měl šest dětí.

Poprvé se oženil s Katherine Nicolaidesovou, s níž měl dceru Christinu. Manželství se však rozpadlo. Jeho druhou ženou byla Marilyn Gardnerová, se kterou měl dvě dcery, Penelope a Candace. Ani tento vztah nevydržel. Během natáčení bondovky se Savalas seznámil s herečkou Sally Adamsovou, s níž měl později syna Nicholase. Nakonec se rozešli i oni. Teprve v roce 1984 se oženil potřetí, tentokrát s Julie Hovlandovou. Narodily se jim dvě děti, Christian a Ariana, a spolu zůstali až do jeho smrti.

Savalas byl známý tím, že si rád užíval společnost. Měl slabost pro dobré jídlo, hudbu a hazardní hry. Především poker patřil mezi jeho oblíbené zábavy. V kasinech se objevoval poměrně často a o jeho hráčské vášni se vědělo i v Hollywoodu. Mezi jeho přátele patřil Frank Sinatra. Oba muži měli rádi hudbu, večírky a společnost. Sinatra se dokonce stal kmotrem Savalasovy dcery Ariany.

A v rodině nebyl Telly jediným hercem. Jeho mladší bratr George Savalas se také věnoval herectví a diváci ho mohli vídat přímo v Kojakovi, kde hrál detektiva Stavrose. George přitom vypadal docela jinak než jeho slavnější bratr. Byl podsaditější, měl vlasy a v seriálu působil poněkud nenápadněji. Společné natáčení jim každopádně umožnilo trávit spolu spoustu času.

Jedna věc se o Savalasovi dnes už tolik neví. Vedle herectví se totiž věnoval také hudbě a dokonce zaznamenal překvapivě velký úspěch. Vydal několik alb a nahrával především romantické skladby. Jenže jeho zpěv byl trochu zvláštní. Měl hluboký, drsný hlas, který se mnohem lépe hodil k policejnímu výslechu než k milostné písni. Často proto spíš recitoval do hudby, než aby zpíval v obvyklém slova smyslu. A lidem se to líbilo.

V roce 1975 nahrál skladbu If, původně od americké skupiny Bread. Jeho verze se dostala na první místo britské hitparády. Je to vlastně docela legrační představa. Drsný Kojak, který v televizi honí vrahy a vyslýchá podezřelé, se najednou stane úspěšným interpretem romantické písně. A ještě k tomu v Británii, kde byla konkurence v populární hudbě obrovská.

Savalas se ovšem zpívání věnoval rád. Nebyl to jen nějaký vedlejší pokus vydělat na své popularitě. Hudbu miloval už od mládí a na svých nahrávkách si zjevně užíval možnost předvést i jinou stránku své osobnosti.

Původní seriál skončil v roce 1978, ale Savalas se své nejslavnější role úplně nevzdal. V 80. letech se ke Kojakovi několikrát vrátil v televizních filmech. Diváci o něj stále stáli, i když už byl pochopitelně starší a poněkud jiný než v době největší slávy. Dál se objevoval také v dalších filmech a televizních pořadech. Jenže podobně výraznou roli už nezískal.

V té době mu táhlo na sedmdesátku. Pořád měl svůj charakteristický hlas, holou hlavu a úsměv, ale roky se začínaly projevovat. A pak přišly zdravotní potíže.

Na začátku 90. let mu lékaři zjistili rakovinu močového měchýře. Nemoc byla vážná a postupně se jeho stav zhoršoval. Přesto ještě nějakou dobu pracoval a objevoval se na veřejnosti. Rakovina močového měchýře však postupovala a on musel postupně omezovat práci. K rakovině močového měchýře se přidala i rakovina prostaty. To už hodně času trávil doma, s manželkou Julií a dětmi. Julie byla jeho třetí ženou a na rozdíl od předchozích dvou manželství jim to vydrželo. Zůstala s ním i během nemoci.

Savalas zemřel 22. ledna 1994 v kalifornském Universal City. Zrovna den po narozeninách, bylo mu čerstvě 72. Pohřben je na hřbitově Forest Lawn Memorial Park v Hollywood Hills. Tam skončila i spousta dalších hollywoodských hvězd, některé slavnější, jiné dnes už skoro zapomenuté.

Po Savalasovi zůstalo šest dětí a pěkná řádka filmů. Jenže kolik z nich si dnes běžný divák vybaví? Nejspíš si vzpomene na Kojaka, možná na Tucet špinavců nebo na Blofelda z bondovky. Přitom měl Savalas za sebou docela pestrou kariéru, a to ještě předtím, než začal v televizi chodit s lízátkem.

A kdoví, jestli by se k herectví vůbec dostal, kdyby se mu život ubíral trochu jinak. Měl vystudovanou psychologii, pracoval v rozhlase, později v televizi. Klidně u toho mohl zůstat. Jenže pak přišly první malé role, další nabídky a najednou z něj byl herec. Na Oscara ho nominovali ve čtyřiceti, což už samo o sobě nebylo špatné. A když mu bylo přes padesát, dostal Kojaka.

To už měl za sebou věk, ve kterém se mnozí herci začínají smiřovat s tím, že hlavní role budou dostávat spíš jejich mladší kolegové. Savalas to měl obráceně. Právě tehdy se stal hvězdou, kterou znali i lidé, kteří do kina skoro nechodili. A nakonec mu ten plešatý policajt zůstal přilepený ke jménu na celý zbytek života.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://greekherald.com.au/culture/remembering-the-life-of-greek-american-actor-telly-savalas/

https://www.liveabout.com/telly-savalas-biography-4570961

https://walkoffame.com/telly-savalas/

https://greekreporter.com/2026/01/21/10-facts-kojak-star-telly-savalas/

https://www.hellomagazine.com/us/883832/inside-kojak-telly-savalas-unique-living-situation/

https://www.cancertodaymag.org/summer2013/telly-savalas-bladder-cancer/