Manželka kata z Lidic: lékařka Karola Franková z Mostu byla opakem svého muže, ale skončila v gulagu

Karel Hermann Frank – muž, který v Protektorátu Čechy a Morava soustředil obrovskou moc a stal se jedním ze symbolů nacistického teroru. Jenže vedle něj stála i žena, která v dějinách obvykle figuruje jen jako poznámka pod čarou: Karola Franková, rozená Blaschek, původem z Mostu. A právě její život je zvláštní směsicí ambicí, privilegia, rodinného zázemí, války – a potom dlouhých let, o nichž se ví překvapivě málo.

Z dostupných materiálů se dá složit spíš jen životní mozaika než přesný sled událostí: něco je potvrzené úředními záznamy a dobovým tiskem, něco stojí na svědectvích a pozdějších rekonstrukcích, a něco jsou už jen dohady.

Karola Blaschek se narodila 13. srpna 1913 v Mostě. Most byl tehdy průmyslové město s významným podílem německého obyvatelstva a po roce 1918 se stal jedním z míst, kde se soužití českého státu a německé menšiny postupně napínalo jako struna. Takové prostředí formovalo jazyk, identitu i politické naladění mnoha tamních rodin.

O Karolině rodině se dá dohledat aspoň základ: některé regionální prameny uvádějí, že byla dítětem vysoce postaveného zaměstnance v místním uhelném průmyslu.
Jestli byl její domov „česko-německý“ v dnešním smyslu, nebo šlo spíš o německou rodinu žijící v Čechách, se v populárních textech různí – dá se tedy spíše říct, že jisté je jen to, že šlo o sudetskou Němku z Mostu a že vyrůstala v prostředí, které zcela určitě nebylo sociálně „na dně“.

Na Karole je od začátku zřejmé, že to nebyla jen „hezká manželka po boku muže“. Vystudovala medicínu a v mnoha oficiálních záznamech je uváděna jako MUDr., internistka.
U ženy narozené v roce 1913 to pořád nebyla úplná samozřejmost. Medicína znamenala dlouhé studium, praxi v nemocnici, a taky určitou tvrdost – protože nemocnice mezi válkami nebyla nic pro jemné povahy, ale místo, kde se umíralo často a bez romantiky.

Některé zdroje spojují její práci s pražskou Všeobecnou nemocnicí. Nicméně u těchto popularizačních článků obvykle chybí přesná citace personálních dokumentů. Je to tedy pravděpodobné, ale ne 100% potvrzené.

Zajímavé je, že v odbornější literatuře se objevuje zmínka o existenci jejího vlastnoručně psaného životopisu v německém archivu (Bundesarchiv) – což naznačuje, že její profesní dráha byla administrativně evidovaná a dohledatelná.

Zlom nastal v roce 1940. Karola se 14. dubna 1940 provdala za Karla Hermanna Franka.
Tím se z lékařky (byť vzdělané a zřejmě společensky zajištěné) stala žena, která se ocitla v těsném sousedství moci. Frank v té době patřil k nejvlivnějším nacistickým představitelům v Protektorátu – a jeho hvězda dál stoupala.

Často se zjednodušeně říká, že si Karola vzala „nacistickou zrůdu“. Jenže realita vztahů bývá složitější. Víme, že Frank měl předtím jiné manželství; víme, že se o Karole mluví jako o velmi reprezentativní ženě, která se pohybovala ve společnosti a doprovázela manžela na akce. Byla prý i dobrosrdečná, milé povahy. K.H. Franka si zřejmě skutečně vzala z lásky.

Zároveň ale neexistuje spolehlivý důkaz, že by se Karola přímo podílela na politických rozhodnutích nebo represích. Často se zmiňuje, že členkou NSDAP byla, ale že se „politicky neangažovala“ – to je formulace převzatá z dobových svědectví a pozdějších článků, ne z nějaké její osobní výpovědi.

Byla manželkou nacistického pohlavára a rozhodně musela mít nějaké povědomí o tom, co se kolem děje. Nevinná tedy v tomto směru nebyla, ale nebyla ani aktivním „hráčem“ jako její muž. Činy jejího muže se jí však později staly osudnými.

O Karole se v dobových materiálech objevují hlavně střípky: společenské akce, fotografie, zmínky o jejím vystupování. Novinky například připomínají, že ji fotografové zachytili ještě před svatbou v souvislosti s návštěvou Josepha Goebbelse na Barrandově na začátku roku 1940.
Takové detaily samy o sobě nedokazují „politickou roli“, ale velmi dobře dokreslují, v jakém kruhu se pohybovala a jaký typ světa to byl. Ne nemocniční chodby, ale salony, reprezentace, důstojníci, stranické špičky.

Sňatek s Frankem pro ni znamenal i přechod do života, kde se mnohé řešilo služebnictvem a kde byla „rodina“ součástí obrazu režimu. A právě tady vzniká jedna z nejnepříjemnějších otázek: co musela vědět o tom, co její muž dělá?
Na to se nedá odpovědět jednou větou. O represích, popravách a atmosféře strachu v protektorátní Praze se vědělo – a Frank nebyl úřední šedá myš. Přesto by nebylo fér tvrdit konkrétní věci („věděla o tom a tom“, „schvalovala to“).

Karola a K. H. Frank měli tři děti. Jisté je, že po válce byly děti od matky odděleny a jejich identita byla z bezpečnostních a společenských důvodů měněna – v některých zprávách se píše o životě „pod novými jmény“.

Změna identity byla v podobných případech nutná. Děti nacistických prominentů se po roce 1945 ocitly v situaci, kdy „vina“ rodičů na ně dopadala automaticky, i když samy nic nezpůsobily. U Frankových to platilo dvojnásob, protože Karl Hermann Frank byl v Československu nenáviděná figura první kategorie.

V květnu 1945 se svět Frankových zhroutil. Podle regionálního rozhlasového zpracování se Karola s manželem a dětmi pokusila 9. května 1945 dostat do americké zóny, ale u Rokycan byli zadrženi.
Frank padl do rukou spojenců/československých orgánů, Karola byla ještě krátce na svobodě a brzy poté se ocitla v moci sovětských složek. Řada zdrojů tvrdí, že se zalíbila sovětskému důstojníkovi, který ji nechal dopravit do Sovětského svazu. Některé texty dokonce tvrdí, že Karola byla dvojitou agentkou. Ať už to bylo jakkoliv, její stopa se na nějakou dobu ztratila.

Český rozhlas uvádí, že byla koncem května převezena do moskevské věznice Lubjanka a poté strávila asi deset let v kazachstánském gulagu.

Žena, která žila v protektorátu ve velmi komfortních podmínkách, spadla do systému, který byl krutý, chladný a neměl zájem o individuální příběhy. V Sovětském svazu byla pro někoho hlavně „manželka významného nacisty“, tedy potenciální výměnný artikl, případně zdroj informací. Některé články spekulují i o tom, zda ji Sověti nechtěli využít jinak – ale to už se přesně asi nedozvíme.

Datum, kdy se Karola dostala zpět na Západ, se ve zdrojích liší o rok. Wikipedie uvádí, že byla pravděpodobně v roce 1955 propuštěna na základě dohody o předávání válečných zajatců a vrátila se do Vestfálska. Český rozhlas píše o návratu v roce 1956. Nejspíš jde o rozdíl mezi rozhodnutím/propuštěním a faktickým přesunem, případně o různé interpretace téhož procesu.

Zásadní je, že se po návratu do Západního Německa snažila znovu „poskládat rodinu“. Podle všeho se jí podařilo děti nalézt: v Plzni se jich měly ujmout německé ženy, děti byly následně převezeny do Německa a žily v rodinách pod novými jmény.

Po návratu do Vestfálska se Karola podle více zdrojů vrátila ke své profesi a živila se jako lékařka.
Z hlediska společenského postavení to byl obrovský pád – už žádná protektorátní smetánka, žádné salony. Jenže zároveň šlo o návrat k něčemu, co jí patřilo ještě před Frankem: k medicíně.

O popravě svého muže se prý dozvěděla až po návratu do Německa. Zní to skoro neuvěřitelně, ale v kontextu dlouholeté izolace v SSSR to možné je – zvlášť pokud byla mimo běžný tok informací, který měl člověk v Evropě.

Po roce 1955/56 Karola Franková v podstatě mizí z veřejného prostoru. Není to tak, že by se o ni nikdo nikdy nezajímal – ale v západoněmecké společnosti 50. a 60. let existovala silná tendence řadu nacistických minulostí „odžít v tichu“. A u manželky K. H. Franka to platilo násobně: jakákoli publicita by znamenala nepříjemnosti, nenávist, možná i ohrožení dětí.

Přesné datum úmrtí Karoly Frankové není v běžně dostupných zdrojích jednoznačné. Část pramenů uvádí, že zemřela v roce 1982, jiné naznačují i pozdější období. Například některé webové články pracují s tím, že mohla zemřít až po roce 1989, ale první uvedené datum je nejpravděpodobnější.

Život Karoly Frankové se nedá uzavřít jednoduchým soudem. Nebyla architektkou nacistického teroru, ale ani jeho nevinnou pozorovatelkou zcela mimo dění. Byla vzdělanou ženou, která se vědomě provdala za muže stojícího v samém centru moci, a dlouhá léta z této blízkosti těžila. Po válce za to zaplatila vysokou cenu – ztrátou svobody, rodiny i identity. Její osud připomíná, že dějiny se netýkají jen viníků a obětí v přímém smyslu, ale i těch, kteří žili někde „mezi“ – v závětří rozhodnutí, jež sami nedělali, ale jejichž důsledkům se už nikdy nedokázali vyhnout.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://armadnizpravodaj.cz/historie/kam-zmizela-karola-frankova

https://sever.rozhlas.cz/karola-blaschek-frankova-lekarka-manzelka-k-h-franka-rodacka-z-mostu-9328556

https://www.novinky.cz/clanek/zena-styl-tajemstvi-zmizele-karoly-frankove-336969

https://mostecky.denik.cz/zpravy_region/neslavna-mostecka-rodacka-je-predlohou-divadelni-postavy-20171126.html

https://cs.wikipedia.org/wiki/Karola_Frankov%C3%A1

https://epochaplus.cz/karl-hermann-frank-byla-jeho-chot-karola-sovetskou-spionkou/