Článek
Cítíte se zdraví, nic vás netrápí. Alespoň nic, co by ve vás vzbudilo pocit, že se uvnitř vašeho těla vyvíjí něco, co tam vůbec být nemá. Teprve když je to připravené se rozmnožit, vytvoří to puchýř, pálení, nepříjemnou bolest. Chcete si ulevit a podivnou ránu ponoříte do vody, protože si tak ulevíte. A přesně v tu chvíli samice vyleze, vypustí larvy a cyklus se může opakovat.
Řeč byla o samici vlasovce medinského (Dracunculus medinensis), hlístici (Nematoda), která je původcem onemocnění zvaného drakunkulóza. Dříve šlo o poměrně rozšířené parazitární onemocnění, zejména v chudých oblastech, kde nebyl zdroj bezpečné pitné vody. Dnes se globální počty případů pohybují v jednotkách až nízkých desítkách ročně, což je oproti minulosti ohromné zlepšení.
Co je to za parazita?
Dospělý vlasovec nežije v člověku tak, že by ho požíral jako nějaké filmové monstrum. Nelikviduje orgán za orgánem jako někteří jiní paraziti. Chová se spíš jako časovaná bomba. Dlouho nic a pak…
Člověk se nakazí pitím kontaminované vody, která obsahuje drobné korýše zvané buchanky. Zdravé buchanky by tolik nevadily, ale tyhle jsou infikované larvami vlasovce. Když se voda i s buchankami dostane do trávicího traktu, larvy se uvolní a dostanou se do tkání. Vyvinou se v dospělé jedince a spáří se. Sameček následně hyne, zatímco samice dál roste.
Trvá zhruba rok, než samice dospěje a doroste tak, že je připravená „odejít“ - a to doslova. Migruje směrem pod kůži, kde následně vytvoří bolestivý puchýř a čeká na kontakt s vodou.
Puchýř člověka nutí, aby si od bolesti nějak ulevil. A většinou si uleví tak, že postiženou končetinu s puchýřem (obvykle nohu) ponoří do chladné vody. Tím samice dosáhne svého a z puchýře vyleze ven. Jakmile se dostane do vody, vypustí larvy.
Dlouho nic a pak silná bolest a puchýř
Velkou nevýhodou této infekce je skutečnost, že na začátku a pak ještě dlouhou dobu vůbec nevíte, že jste se infikovali. Ve vodě to nepoznáte a ani následující měsíce se ve vašem těle nebude nic projevovat tak, že byste měli šanci poznat, že došlo k nakažení.
Infekci poznáte skutečně až ve chvíli, kdy je samice připravená. Bolestivý puchýř se většinou objevuje na chodidle, popř. někde na noze, v některých případech se může objevit i na ruce. Puchýř pálí a svědí a jeho výskyt mohou provázet i zvýšená teplota a nevolnost, ale není to podmínkou. Když si puchýř ochladíte ve vodě, začne se z rány „vytahovat“ červ, který může být klidně metr dlouhý a silný jako špageta.
Tahle poslední fáze člověka většinou vyřadí z běžného fungování. Stěží může chodit, natož pracovat. V chudých komunitách, kde se infekce objevuje nejčastěji, je takový výpadek z běžného denního „provozu“ často zásadní problém s ekonomickým i sociálním dopadem.
I když je představa metr dlouhého červa děsivá, parazit samotný člověka nezabije. Větším problémem jsou sekundární infekce. Otevřená rána, dlouhodobé mokvání a manipulace s lézí jsou ideální pozvánkou pro bakterie. Z nepříjemné, ale život neohrožující infekce červem se tak stane problém, který člověka na životě už ohrozit může.
Léčba: žádná zázračná pilulka. Pořád se vytahuje po milimetrech
I když se to může zdát jako postup z pravěku, faktem je, že na červa žádná pilulka neexistuje. Pokud dojde k potvrzení infekce (což je už v posledním stádiu), vytahuje se červ postupným navíjením na nějakou malou tyčku - a to po kouskách každý den. Důvodem k tak pomalému vytahování je skutečnost, že kdyby došlo k přetržení červa, mohlo by to vyvolat prudkou lokální reakci a následné komplikace. Že je to náročné i na psychiku postiženého, to asi netřeba dodávat.
Související „léčba“ je především doplňková a preventivní. Rána se chrání čistým překrytím, dezinfekcí a ideálně i omezením pohybu, aby byla končetina v klidu. Mohou se podávat léky proti bolesti a antibiotika, která vytváří „clonu“ proti sekundárním bakteriálním infekcím. A v neposlední řadě nejde jen o to, dostat červa ven, ale také zabránit tomu, aby se dostal do vody a jeho cyklus se znovu opakoval.
Červ se namotává obvykle na nějakou malou tyčku, kousek po kousku, den za dnem
Prevence je jednoduchá, ale v chudých oblastech složitější
U drakunkulózy se všechno točí kolem buchanek a infikované vody. Pokud se vyřeší voda, přeruší se řetězec. Mezi základní opatření tak patří především filtrace pitné vody, aby se zbavila buchanek. Současně s tím je dobré zabezpečit místní zdroje vody, aby se do nich nemohly dostat larvy. V některých případech se používají i larvicidy.
Díky tomu, že infekci lze zabránit ošetřením vody, se podařilo množství případů radikálně snížit, i když stále ještě ne zcela vymýtit. WHO uvádí, že v roce 2024 bylo hlášeno pouhých 15 případů infekce u lidí (Čad 9, Jižní Súdán 6). Už o další rok později to bylo jenom 10 případů (Čad 4, Jižní Súdán 2 a Etiopie 2).
Tyto ojedinělé případy se týkají lidí. Bohužel, člověk není jediný hostitel tohoto parazita. Zpravodajské shrnutí (AP) popisuje, že zvířecí infekce – zejména u psů – pořád představují výraznou překážku. Uvádí také, že v roce 2025 byly hlášeny stovky zvířecích infekcí v několika zemích (např. Čad, Kamerun a další).
K tomu se přidává komplikace, o které se dřív tolik nemluvilo: možné zapojení ryb nebo obojživelníků jako „mezistupně“ (paratenických/transportních hostitelů) v některých prostředích. I to AP zmiňuje jako jednu z cest, která může vysvětlovat část přenosů.
Vlasovec a znak lékařství - Asklépiova hůl
K vlasovci medinskému se často připojuje i zajímavá historická souvislost se symbolem medicíny. Tradičním znakem lékařství je Asklépiova hůl – dřevěná tyč s jediným hadem obtočeným kolem ní. Existuje poměrně rozšířená teorie, že tento motiv mohl být inspirován právě léčbou drakunkulózy. Ta spočívá v pomalém vytahování parazita z těla a jeho postupném navíjení na tyčku, aby se nepřetrhl. Výsledný obraz – dlouhý, tenký „červ“ ovinutý kolem dřeva – nápadně připomíná hada obtáčejícího se kolem hole. Drakunkulóza byla ve starověku ve Středomoří i na Blízkém východě běžná a její léčba byla vizuálně výrazná, takže podobná inspirace dává smysl. Přímý historický důkaz, že by symbol skutečně vznikl z této praxe, však nemáme; jde o logickou, ale nepřímo doloženou interpretaci, která spojuje parazitologii, dějiny medicíny a starověkou symboliku.
Vlasovec medinský je zvláštní připomínkou toho, jak úzce je lidské zdraví propojeno s prostředím. Parazit s jednoduchým životním cyklem dokázal po tisíciletí ochromovat celé komunity jen proto, že pily vodu z nechráněných zdrojů. Dnes, kdy se počet lidských případů pohybuje na historickém minimu, představuje drakunkulóza jeden z nejvýraznějších příkladů toho, že i bez vakcíny či specifického léku lze nemoc téměř vymýtit důslednou prevencí, dohledem a dostupností bezpečné vody. Zároveň ale připomíná, že i zdánlivě „jednoduchý“ parazit může přežívat, pokud zůstane jediná slabina v řetězci přenosu.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://animaldiversity.org/accounts/Dracunculus_medinensis/
https://www.msdmanuals.com/home/infections/parasitic-infections-roundworms-nematodes/dracunculiasis#Symptoms_v786726
https://www.cdc.gov/dpdx/dracunculiasis/index.html
https://www.who.int/news-room/fact-sheets/detail/dracunculiasis-(guinea-worm-disease)
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC10705854/
https://vesmir.cz/cz/casopis/archiv-casopisu/2002/cislo-11/aeskulapova-hul.html
