Od heroinu a vězeňské cely k Hollywoodu: neuvěřitelná cesta Dannyho Treja, muže s drsnou tváří

Když se řekne Danny Trejo, většina lidí si vybaví tetovaného tvrďáka s jizvou přes obličej, který má v ruce mačetu a výraz, že se s ním nevyplatí zahrávat. Jenže za tou tváří, kterou známe z desítek akčních filmů, se skrývá příběh, který je sám o sobě silnější než všechny hollywoodské scénáře. Je to příběh kluka, který začal brát heroin dřív, než uměl pořádně číst, příběh vězně, který si odseděl roky v nejtvrdších amerických věznicích, ale nakonec našel cestu ven – a stal se hercem, podnikatelem i člověkem, který se snaží pomáhat ostatním.

Danny se narodil v roce 1944 v Echo Parku v Los Angeles. Byla to čtvrť, kde se spíš bojovalo o přežití než hrálo na schovávanou. Otec byl tvrdý, někdy až brutálně přísný, a doma rozhodně nepanovala atmosféra klidu. Když se k tomu přidalo okolí plné gangů, bylo skoro nevyhnutelné, že malý Danny začne špatně.

Heroin zkusil v osmi letech, v deseti už ho bral pravidelně. Dětství se mu tak rozplynulo dřív, než pořádně začalo. Aby měl na drogy, začal se zaplétat s partami, kradl a bil se, kde se dalo. Škola šla stranou, protože ulice byla mnohem silnější učitel než jakýkoli učitel ve třídě.

Když mu bylo něco přes dvacet, měl za sebou víc pobytů v nápravných zařízeních než běžných brigád. Vrcholem byla věznice San Quentin – místo, kde slabí dlouho nepřežívají. Tam se zformovala Trejova image. Aby obstál, musel být tvrdý, musel si vydobýt respekt. Pomohl mu box – stal se šampionem věznice v lehké i střední váze.

Ale nebylo to jen o vítězstvích v ringu. V roce 1968 se účastnil vzpoury, která ho málem stála život. Hrozil mu i trest smrti, protože obvinění byla vážná. Strávil dlouhé týdny v izolaci, bez jistoty, jestli vůbec někdy vyjde ven. A právě tam, mezi čtyřmi stěnami a bez drog, se mu začalo rozsvěcet. Došlo mu, že pokud nezmění směr, čeká ho jediné – smrt, a to hodně brzy.

Po propuštění v roce 1969 byl rozhodnutý to zkusit jinak. Nenechat se vtáhnout zpátky. Začal chodit na setkání Anonymních narkomanů, začal mluvit o svých závislostech nahlas a pomáhal i ostatním. Byl to křehký začátek, ale začátek nový.

Na živobytí bral, co se naskytlo – manuální práce, stavebnictví, občas boxerský trénink. A pak přišel telefonát, který mu změnil život. Psal se rok 1985 a kamarád mu zavolal, že na natáčení filmu Runaway Train hledají někoho, kdo by pomohl s boxerskými scénami. Danny souhlasil, aniž by tušil, že se mu právě otevírá cesta do úplně jiného světa.

Na place si ho všiml scénárista Edward Bunker, bývalý trestanec, který hned poznal, že Trejo není jen tak někdo. Vzal ho stranou a zeptal se: „Nechceš si to zkusit před kamerou?“ A tak se Danny, který do té doby znal jen zdi věznic a ringu, ocitl ve filmu. Hrál samozřejmě vězně – ale na rozdíl od ostatních herců nemusel nic předstírat. On to znal.

Od té chvíle šlo všechno rychle. Režiséři potřebovali drsnou tvář, a on ji měl. V polovině devadesátých let už hrál po boku těch největších – v Heat s Pacinem a De Nirem, v Desperadu s Antoniem Banderasem, v From Dusk Till Dawn od Tarantina a Rodrigueze. Objevil se i v akčním Con Air.

Byl to ten typ herce, kterého si divák zapamatuje, i když má jen pár minut na plátně. Každý jeho pohled říkal: „Tady není žádná hra, tohle je opravdový život.“ A nebylo to hraní – Trejo prostě předával vlastní zkušenost.

Dlouho to vypadalo, že zůstane „ten nebezpečný chlapík ve vedlejší roli“. Jenže pak přišel Robert Rodriguez a napsal pro něj film Machete. Bylo to, jako by konečně dostal scénář na míru.

Rok 2010 a na plátně stojí šestašedesátiletý Trejo s obrovskou mačetou. Film měl úspěch, diváci si ho zamilovali. Najednou byl hlavní hrdina, i když měl za sebou drsnou minulost a věk, kdy jiní už uvažují o důchodu. Machete se stal kultem a Trejo ikonou.

Na rozdíl od rolí, kde často hraje zabijáky a gangstery, je v soukromí známý jako usměvavý, přátelský chlapík. Má čtyři děti a rodina pro něj vždycky byla kotvou. Sám říká, že nebýt jejich podpory, mohl snadno spadnout zpátky.

Začal také podnikat. V Los Angeles otevřel restaurace Trejo’s Tacos, pak kavárnu Trejo’s Coffee & Donuts. Lidé tam nechodí jen kvůli jídlu, ale i kvůli němu. Občas se tam zastaví osobně a dá se do řeči s hosty. Navíc dává práci lidem, kteří se vrací z vězení nebo se snaží zbavit závislostí. Protože kdo jiný by jim měl dát druhou šanci než ten, kdo ví, jak těžké to je?

Trejo nikdy nezapomněl, kde začal. Často navštěvuje věznice a centra pro závislé. Vypráví mladým klukům, jaké to je sedět v San Quentinu a čekat, jestli nedostane trest smrti. Nehraje si na mentora, mluví prostě a přímo. „Jestli jsem to zvládl já, zvládneš to taky,“ říká.

Jeho životní motto je jednoduché: pokud můžeš pomoct, pomoz. V roce 2019 se to ukázalo i na ulici – když se v Los Angeles převrátilo auto a uvnitř zůstalo dítě, Danny neváhal, vrhl se k autu a pomohl ho dostat ven. Bez přemýšlení, prostě reflex. A média najednou psala, že herec známý z Machete se stal hrdinou v reálném životě.

Příběh Dannyho Treja je připomínkou, že nikdy není pozdě. Dětství mu vzaly drogy, mládí vězení. Všechno nasvědčovalo tomu, že skončí buď za mřížemi navždy, nebo pod zemí. A přece ne. Díky náhodě, ale i vlastnímu rozhodnutí, se stal zločinec hercem, feťák inspirací a vězeň člověkem, kterého si váží miliony fanoušků.

Když dnes vstoupí na filmové plátno, divák ví, že vidí někoho, kdo si peklem opravdu prošel. A možná právě proto působí jeho pohled tak silně – protože je pravdivý.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://faroutmagazine.co.uk/danny-trejo-life-story/

https://dannytrejo.com/biography

https://csunshinetoday.csun.edu/community/actor-danny-trejo-from-san-quentin-to-a-life-helping-others/

https://www.britannica.com/biography/Danny-Trejo

https://www.csfd.cz/tvurce/30-danny-trejo/zajimavosti/

https://eu.usatoday.com/story/entertainment/books/2021/07/08/danny-trejo-memoir-my-life-of-crime-redemption-hollywood/7896339002/

https://www.yahoo.com/news/actor-danny-trejo-explores-redemption-151745669.html