Pacu -„vegetariánské“ příbuzné piraní. Zuby vypadají jako lidské, nemá problém drtit i ořechy.

Když se někde objeví fotka ryb pacu, většina lidí se na chvíli zarazí: ta ryba má opravdu něco jako lidské zuby? Ano, má - a právě díky nim se stala slavná. Bohužel často mylně. Internet z ní udělal jakéhosi „bratrance piraně, který jde po lidech“, což se krásně šíří, ale realitě to moc neodpovídá. Pacu jsou spíš klidné ryby, které mají rády ovoce, semena a vše, co se dá rozkousat jejich zvláštním chrupem, který připomíná lidský. A protože se o nich mluví jen tehdy, když se objeví nějaká senzace, stojí za to se na ně podívat trochu střízlivěji.

Pacu není jeden druh ryby, ale více různých druhů patřících do několika rodů a souhrnně se jim říká pacu (paku). Patří do stejné čeledi jako piraně, takže příbuzenský vztah tam opravdu je. Ale podobnost končí u toho, že mají podobné tělo a žijí v tropických řekách. Piraně mají ostré trojúhelníkové zuby a žijí z masa, pacu mají široké a ploché zuby tvaru stoliček – a přesně na to se specializují. Ne na lov, ale drcení tvrdých ořechů, velkých semen a plodů, které padají do vody během sezónních záplav.

Když je člověk vidí poprvé, snadno si je splete: vypadají jako obří piraně, ale jejich čelist funguje úplně jinak. Jsou pomalejší, mírnější a spíš než „hladový predátor“ připomínají v řece takového zahradníka, který se stará o to, aby se místním stromům dobře dařilo.

Pojmem „pacu“ se označuje několik druhů ryb z rodů Colossoma, Piaractus a pár dalších. Nejčastěji se mluví o třech:

Jejich domovem jsou velké jihoamerické řeky – Amazonka, Orinoko, Paraguay a další. A právě tamní prostředí dělá z pacu něco výjimečného.

Amazonie není jen soustava řek, ale hlavně obří rytmus dešťů. Každý rok voda stoupne o několik metrů a zatopí obrovské plochy lesa. Stromy tam mají plody, které padají rovnou do vody – a to je moment, kdy pacu přicházejí ke slovu.

Jejich silné zuby zvládnou rozkousat i velmi tvrdé skořápky. A protože se během záplav pohybují mezi zaplavenými stromy jako v obrovské kantýně, sežerou toho opravdu hodně. Zajímavé je, že některé druhy stromů jsou přímo závislé na tom, že jejich semena sní právě pacu. Až poté, co semeno projde jejich trávením, je schopné vyklíčit někde dál – někdy i stovky metrů od původního místa.

Kdyby pacu z amazonských oblastí zmizely, mnoho stromů by začalo mizet také. Tak moc jsou propojení.

V přirozeném prostředí je jejich jídelníček jasný: plody, ořechy, tvrdá semena, výhonky, listy. Občas si přiberou hmyz nebo měkkýše, když se naskytne příležitost – ryby nejsou vybíravé, když jde o doplnění energie.

A teď k mýtu, který se neustále vrací: pacu neútočí na lidi. Neexistují věrohodné ověřené případy, že by někoho napadli. Pověstné „útoky na mužská přirození“, kdy si je ryba údajně spletla s ořechy, vznikl jako novinářská nadsázka, která pak už žila vlastním životem. Reálně jsou pacu plaší, drží si odstup a pokud už kousnou, bývá to při manipulaci na rybářské lodi, podobně jako když člověk neopatrně chytí kapra.

Ve volné přírodě mohou největší pacu dorůst až kolem jednoho metru. Tambaqui například běžně přesahuje 20–30 kilogramů. V akváriích je růst pomalejší, protože podmínky nejsou stejné jako v obrovských tropických řekách, ale i tak se z malého „miminka“ koupeného v akvaristice může stát během dvou let ryba velikosti menšího psa.

Jejich tělo je vysoké, silně zploštělé ze stran, perfektně uzpůsobené pomalému pohybu mezi větvemi zatopených stromů. Barva se liší. Některé druhy mají své typické červené břicho, jiné jsou tmavé až dočerna.

Pacu se stali exportním hitem v době, kdy ještě málokdo věděl, jak velcí umí být. V obchodech stojí malá rybka o velikosti dlaně a prodavač řekne, že je to „příbuzný piraně, ale klidný“. Co ale často nezazní, je fakt, že o pár let později potřebuje akvárium o velikosti menšího bazénu.

A tak se stalo něco, co se stává často – lidé je vypouštěli do místních rybníků a jezer. Ne ze zlého úmyslu, ale prostě proto, že je už neměli kam dát. Z toho důvodu se pacu objevili třeba v USA, Thajsku, Indii a občas i v Evropě. Ve většině oblastí se nedokážou dlouhodobě množit, ale mohou konkurovat místním druhům o potravu. A pokud člověk neví, co dělá, může tím nevědomky poškodit daný ekosystém.

V Jižní Americe mají pacu úplně jinou roli než u nás – jsou běžným a velmi ceněným zdrojem potravy. Tambaqui patří mezi nejdůležitější sladkovodní ryby v Amazonii. Maso je tučné, chutné a místní lidé ho jedí od nepaměti. Ve velkém se chová i na farmách, a to nejen v Jižní Americe – dnes i v Asii nebo Indii.

Rozšíření farmových chovů má ale jedno riziko: únik. Pokud se pacu dostane do volné přírody mimo svůj domov, může se stát problémem, úplně stejně, jako když je lidé volně vypouštěli z akvárií. To je také důvod, proč se v mnoha zemích zpřísňují pravidla pro jeho dovoz a chov.

Pacu se staly miláčky bulváru hlavně kvůli svému chrupu. Následně vznikly i legendy o útocích, kterým se však realita vůbec nepodobá.

Většina odborníků se shoduje: pacu jsou mírné ryby s úplně jiným typem „nástrojů“, než jaké mají dravé ryby. Nejsou postavené na lov, ale na drcení ovoce. Kousnout umí, to ano – každá ryba se zuby umí kousnout – ale nevyhledávají konflikty a rozhodně ne lov lidí.

Možná nejzajímavější na celé skupině pacu je jejich role v obnově pralesa. V době záplav fungují doslova jako „přepravci semen“. Velká semena, která by jinak rychle klesla ke dnu, dokážou přenést na dlouhé vzdálenosti. Některé stromy jsou na to tak zvyklé, že se bez pacu šíří mnohem hůř.

Když se v některých částech Amazonie snížily počty tambaqui kvůli intenzivnímu rybolovu, badatelé si všimli, že začínají mizet i některé druhy stromů. Přestala se dostávat na nová místa. To je ukázka toho, jak křehké vazby v přírodě existují a jak jedna jediná ryba může ovlivnit velké oblasti pralesa.

Pacu jsou zvláštní, zajímavé a často špatně pochopené ryby. Nejsou to žádní predátoři s choutkami na koupající se lidi. Jsou to mírumilovní všežravci, kteří dokážou drtit tvrdé plody a díky tomu pomáhají amazonským stromům šířit se po krajině. Mají hospodářský význam, kulturní význam a přesto se o nich nejčastěji mluví jen tehdy, když se někde objeví zveličená historka.

Když se člověk oprostí od senzací, najde v pacu krásný příklad toho, jak příroda umí propojit svět vody a lesa. A i když vypadají trochu podivně, jejich role v ekosystému je mnohem důležitější, než by se podle obrázků s „lidskými zuby“ mohlo zdát.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://animaldiversity.org/accounts/Piaractus_brachypomus/

https://animals.howstuffworks.com/fish/pacu-fish.htm

https://factanimal.com/pacu/

https://thefishsite.com/articles/why-pacu-could-become-a-major-freshwater-aquaculture-contender

https://www.britannica.com/animal/pacu-fish

https://www.denik.cz/zvireci-denik/ryba-pacu.html