Článek
Když Mary Staufferová 16. května 1980 odcházela se svou osmiletou dcerou Beth z kadeřnictví v Roseville v Minnesotě, řešila především blížící se cestu na Filipíny. S manželem Irvem tam už dříve působili jako misionáři a nyní se rodina chystala odjet znovu. Zbývalo zařídit poslední věci před cestou a Mary vůbec netušila, že její plány sleduje ještě někdo jiný. Právě zpráva o plánovaném odjezdu totiž přiměla k činu muže, který se o ni zajímal už mnoho let.
Na parkovišti se k Mary a Beth přiblížil ozbrojený muž a donutil je nastoupit do auta. Mary musela řídit podle jeho pokynů a zpočátku ani nevěděla, kdo jejich únosce je. Když později zjistila jeho jméno, Ming Sen Shiue, musela se ve vzpomínkách vrátit přibližně patnáct let do minulosti. Tehdy před ní sedával ve školní lavici jako jeden z jejích žáků.
Pro učitelku byl Ming jeden z mnoha žáků, pro něj byla Mary životní posedlost
Mary bylo v době únosu 36 let, Shiueovi 29. Poznali se v době, kdy Mary jako velmi mladá zastupující učitelka učila matematiku a on navštěvoval devátou třídu. Z jejího pohledu nešlo o vztah, který by se nějak zásadně lišil od vztahu učitelky s jinými studenty. Shiue však jejich společnou minulost vnímal úplně jinak a postupně si kolem své bývalé učitelky vytvořil směs posedlosti, sexuálních představ a domnělých křivd.
Jedna z nich se týkala školy. Shiue tvrdil, že mu Mary kdysi dala známku, kvůli které údajně přišel o možnost získat stipendium. Vyčítal jí také, že dostatečně neocenila matematický vzorec, s nímž za ní přišel. Samy o sobě by podobné vzpomínky po patnácti letech působily nanejvýš podivně. Teprve během zajetí však Mary postupně zjišťovala, že Shiue celá léta sledoval její život mnohem důkladněji, než si dokázala představit.
Věděl podrobnosti o jejím domě a rodině, znal věci, které mohl zjistit jedině dlouhodobým pozorováním, a podle pozdějších zjištění se ji pokoušel unést už dříve. Mary přitom o ničem nevěděla. Když se Shiue dozvěděl, že Staufferovi plánují další cestu na Filipíny, zřejmě nabyl dojmu, že pokud chce svůj plán uskutečnit, musí jednat.
Svázané v kufru vlastního auta
Shiue Mary ohrožoval pistolí a přinutil ji, aby jela podle jeho pokynů. Po zhruba hodině zastavili na odlehlém místě v okrese Anoka, kde Mary i její dceru svázal a zalepil jim ústa páskou. Nešlo o žádnou improvizaci člověka, který se náhle rozhodl spáchat zločin. Měl s sebou věci potřebné ke spoutání obětí a bylo zřejmé, že se na únos připravoval.
Mary a Beth poté zavřel do kufru jejich vlastního automobilu. Ani v této situaci se Mary nepřestala snažit něco udělat. Podařilo se jí uvolnit pouta své dcery, Shiue to však při jedné ze zastávek zjistil a obě svázal znovu a pevněji. Později se jim podařilo pouta opět alespoň částečně uvolnit.
Bohužel k tomu všemu, jedna ze zastávek měla tragické následky pro někoho, kdo s Mary, její rodinou ani únoscem neměl vůbec nic společného. V okolí si totiž hráli dva malí chlapci, šestiletý Jason Wilkman a jeho kamarád Mark. Jason se přiblížil k automobilu a spatřil Shiuea u kufru, v němž byly svázané Mary a Beth. Shiue se zřejmě obával, že dítě může říct, co vidělo, a rozhodl se odstranit svědka. Jasona unesl také.
Chlapec, který se připletl k cizímu zločinu
Mary a Beth nakonec odvezl do svého domu v Roseville, Jason však s nimi nezůstal. Mary během následujících týdnů nevěděla, co se s chlapcem stalo, a když se na něj Shiuea ptala, dostávala jen znepokojivé odpovědi. V jednu chvíli jí například naznačil, že policie hledá na špatném místě.
Pravda vyšla najevo až později. Shiue odvezl Jasona do oblasti Carlos Avery Wildlife Management Area a tam ho zabil. Když po svém dopadení nakonec vyšetřovatelům ukázal místo, kde tělo ukryl, pátrání nebylo zpočátku úspěšné. V hustém porostu se však nakonec podařilo najít ostatky dítěte. Pitva ukázala těžká poranění lebky způsobená údery tupým předmětem.
Jasonovi bylo pouhých šest let a do celého případu se dostal naprostou náhodou. Kdyby si toho dne hrál o kus dál nebo se k odstavenému automobilu nepřiblížil, pravděpodobně by se nikdy se Shiueem nesetkal. Jeho smrt se později stala další důležitou částí trestního řízení proti únosci.
V domě na ně čekala malá komora
Pro Mary a Beth měl Shiue ve svém domě připravený uzavřený prostor připomínající skříň nebo malou komoru. Vybavení bylo velmi prosté, uvnitř se nacházel starý koberec, dva polštáře a přikrývka. Právě zde měly matka s dcerou strávit značnou část následujících sedmi a půl týdne.
Bylo neuvěřitelné, jak dlouho dokázal Shiue spojovat věznění dvou lidí s na první pohled běžným životem. Přes den odcházel do práce a jeho okolí nemělo tušení, co se odehrává doma. Po návratu Mary vyslýchal, vedl s ní dlouhé rozhovory a znovu otevíral události ze školních let, kterým přikládal mnohem větší význam než ona.
Teprve tehdy Mary začala chápat rozsah jeho dlouholeté posedlosti. Shiue znal podrobnosti z jejich soukromí, věděl o návštěvách jejích rodičů a znal i místo, kde rodina ukrývala náhradní klíč. Zároveň jí vyhrožoval, že případný pokus o útěk může mít následky nejen pro ni a Beth, ale také pro jejího manžela a syna. Pro Mary proto nebylo možné jednoduše čekat na první příležitost a bez rozmyslu utéct. Musela počítat s tím, že případný neúspěch může ohrozit celou rodinu.
Sedm týdnů pod kontrolou únosce
Shiue během zajetí Mary opakovaně sexuálně napadal a část svého jednání zaznamenával na videokameru. Nahrávky byly později zajištěny a jejich existence se objevuje také v soudních dokumentech. Pro Mary bylo zásadní především udržet při životě sebe i osmiletou Beth. Musela se snažit odhadovat Shiueovy nálady, vyhnout se situacím, které by mohly vyvolat další násilí, a současně před dcerou zvládat vlastní strach.
Jejich věznitel se navíc nechoval stále stejně. Vedle násilí a výhrůžek se někdy pokoušel vytvářet zvláštní napodobeninu normálního soužití, jako by mezi ním a jeho oběťmi mohl existovat běžný vztah. Jindy byly Mary a Beth opět svázané nebo zavřené. Právě tato nepředvídatelnost musela být jednou z nejtěžších částí jejich zajetí, protože nikdy přesně nevěděly, co bude následovat.
Rodina mezitím samozřejmě věděla, že Mary s Beth dobrovolně nezmizely, a policie po nich pátrala. Týdny však ubíhaly bez zásadního průlomu. Shiue přitom své oběti nedržel někde ve vzdálené chatě uprostřed lesů, ale ve vlastním domě v Roseville.
Telefonát, který potvrdil, že stále žijí
Jedním z neobvyklejších okamžiků zajetí byl Den otců, kdy Shiue dovolil Beth krátce telefonovat otci. Hovor samozřejmě kontroloval a dítě nemohlo prozradit, kde se nachází. Pro Irva Stauffera však měl telefonát obrovský význam, protože po týdnech nejistoty získal alespoň potvrzení, že jeho žena a dcera jsou stále naživu.
K jejich nalezení ale hovor nevedl a zajetí pokračovalo. Mary věděla, že musí čekat na možnost, při níž bude mít skutečnou šanci dostat ven nejen sebe, ale především Beth. Neúspěšný útěk mohl Shiuea přimět k ještě přísnějším opatřením nebo přímo k násilí.
Taková příležitost se objevila až 7. července, tedy 53. den jejich věznění. Shiue odešel do práce a Mary si začala podrobněji prohlížet dveře, které je držely uvnitř. Všimla si čepu jednoho z pantů a napadlo ji, zda by se nedal vytáhnout. Když to zkusila, zjistila, že se skutečně pohybuje. Postupně se jí podařilo dveře uvolnit a po více než sedmi týdnech se s Beth dostala z prostoru, který měl sloužit jako jejich vězení.
Dostala se k telefonu a oznámila, kdo je. Policie po ní a její dceři pátrala už téměř dva měsíce, takže nebylo potřeba dlouze vysvětlovat, proč potřebuje pomoc. Mary s Beth opustily dům a čekaly na příjezd policistů. Shiue se v té době nacházel ve svém obchodě s elektronikou a ještě téhož dne byl zatčen.
Pro Staufferovy skončila nejhorší část téměř dvouměsíčního pátrání. Současně ale zůstávala nezodpovězená otázka, co se stalo se šestiletým Jasonem Wilkmanem. Vyšetřovatelé díky výpovědi Mary věděli, že chlapce unesl stejný muž, jenže Jason se domů nevrátil.
Shiue zpočátku místo, kam dítě odvezl, nechtěl prozradit. Nakonec se však s úřady dohodl a poskytl informace potřebné k nalezení ostatků. Teprve tím se podařilo objasnit, co se s Jasonem stalo po setkání s únoscem Mary a Beth.
Ilustrační obrázek
Doživotí a další proces
Za únos Mary a její dcery se Shiue dostal před federální soud. Během únosu s nimi totiž překročil hranici státu, a případ proto spadal také do federální jurisdikce. Obhajoba se pokoušela zpochybnit jeho trestní odpovědnost s odkazem na duševní stav, porota však tento argument nepřijala. V roce 1980 byl uznán vinným a dostal doživotní trest.
Další řízení se týkalo Jasona Wilkmana. Právě během tohoto procesu se ukázalo, že ani soudní budova nedokázala Mary před Shiueem úplně ochránit. Když přišla vypovídat, podařilo se mu do soudní síně propašovat malý nůž. Během její výpovědi se na ni vrhl a pořezal ji v obličeji. Útok se odehrál před lidmi přítomnými v místnosti a Mary musela být ošetřena. Podle dobových zpráv potřebovala desítky stehů.
Shiue byl poté u dalších jednání držen pod podstatně přísnější kontrolou. Za Jasonovu smrt dostal další dlouhý trest. Vězení však neznamenalo, že by Mary a její rodina mohly na jeho existenci úplně zapomenout. S přibývajícími desetiletími se totiž začala otevírat otázka, zda může být někdy propuštěn.
Třicet let poté se s minulostí musely setkat znovu
Když se kolem roku 2010 začala možnost Shiueova propuštění znovu vážně řešit, Mary i dospělá Beth se zapojily do řízení. Od jejich únosu uplynulo třicet let. Z osmileté dívky se mezitím stala dospělá žena s vlastní rodinou, vzpomínky na člověka, který ji jako dítě držel týdny v zajetí, však pochopitelně nezmizely.
Důležitou otázkou bylo také to, zda Shiue představuje i po tolika letech nebezpečí. Minnesotské soudy se zabývaly jeho dalším umístěním v zabezpečeném programu pro sexuální delikventy a jeho žádosti o podmínečné propuštění byly opakovaně zamítány. Případ, který začal v květnu 1980 na parkovišti před kadeřnictvím, se tak před soudy vracel ještě o několik desetiletí později.
Mary se mezitím snažila žít život, v němž Shiue už nebude hlavní postavou. S manželem pokračovala v misionářské práci, jejich děti dospěly a založily vlastní rodiny. Když Mary a Beth později o únosu veřejně mluvily, bylo z jejich vyprávění patrné, že nechtějí, aby je veřejnost vnímala pouze jako dvě oběti známého kriminálního případu.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.denik.cz/historie/unos-zlocin-pripad-ming-sen-shiue-mary-stauffer/
https://law.justia.com/cases/minnesota/supreme-court/1982/81-491-1.html
https://law.justia.com/cases/federal/appellate-courts/F2/650/919/429605/
https://www.mprnews.org/story/2010/04/19/ming-sen-shiue
https://people.com/crime/mary-stauffer-escape-captivity-former-student/
https://abcnews.com/Primetime/primetime-mind-games-math-teacher-kidnapping/story?id=10952017
