Pevnost Boyard byla fenomén. Otec Fura se stal ikonickou postavou, pamatujete na Kebuli a klíčníka?

Když se řekne Pevnost Boyard, mnoha lidem naskočí znělka s dramatickými bubny, potemnělé chodby, skřípění mříží a postavy v kostýmech, které jako by byly vystřižené z dobrodružné knihy. Ať už šlo o dětství v 90. letech nebo o pozdější návraty v různých mutacích, tahle soutěž měla v sobě něco, co se jen tak nevidí – opravdové napětí, atmosféru a příběh. A přitom za jejím vznikem stál jednoduchý nápad - vytvořit fyzicky náročnou, ale vizuálně působivou soutěž, která se nebude odehrávat ve studiu, ale ve skutečném, historickém prostoru.

Soutěž Pevnost Boyard se poprvé objevila ve Francii v roce 1990. Už předtím si produkční tým kladl otázku, jak natočit dobrodružnou soutěž ve stylu „dobytí pevnosti“, ale chyběl jim ten pravý prostor. Až do chvíle, kdy objevili opuštěnou pevnost z 19. století v Biskajském zálivu. Pevnost Boyard, původně vojenské opevnění, nikdy vlastně nesplnila svůj původní účel – byla dokončena příliš pozdě, v době, kdy se vojenská technologie posunula dál. Měla ale jednu zásadní výhodu - působila jako kulisy z dobrodružného filmu.

Pevnost Boyard leží mezi ostrovy Île-d'Aix a Île d'Oléron na západním pobřeží Francie, v oblasti Nové Akvitánie. Už Napoleon Bonaparte tušil, že bude potřeba chránit přístup ke strategickému přístavu Rochefort, a dal v roce 1801 pokyn k zahájení výstavby. Jenže stavba na moři byla extrémně komplikovaná. Pevnost se několikrát musela přestavovat, a nakonec ji armáda prakticky nikdy nevyužila. Počátkem 20. století byla opuštěná, chátrala a sloužila hlavně rackům. Až v 80. letech 20. století ji objevila televize.

Natáčení na moři ale nebylo jednoduché. Produkce musela čelit silnému větru, vlnám, slanému vzduchu, technickým komplikacím i logistickým problémům. Přesto se Pevnost Boyard stala symbolem odolnosti a profesionality – nejen ve Francii, ale i ve světě. Vznikly verze v Německu, Velké Británii, Rusku, Polsku a také v České republice.

Soutěžící museli získat klíče z různých místností a poté i indicie pomocí hádanek. Vedle klasických úkolů – visení nad propastí, běhání po kládách, prohledávání hadí jámy – měla soutěž i své „strážce“ a průvodce. A mezi nimi nejvíc vynikal Otec Fura (Père Fouras), záhadný, vousatý stařec sedící ve věži, který kladl soutěžícím hádanky. Byl něčím mezi mudrcem, čarodějem a soudcem. Jeho přítomnost dávala celé soutěži nadpřirozený nádech. Kromě něj si určitě vzpomenete i na postavu Kebule (La Boule), mohutného chlapíka, se kterým byste nechtěli přijít do křížku, nebo malého klíčníka (Passe Partout).

Postavu Otce Fura (Père Fouras), záhadného staříka ve věži, který soutěžícím zadává hádanky, ztvárňuje od roku 1991 až dodnes Yann Le Gac – francouzský herec, tanečník a choreograf. Ačkoliv měl Otec Fura od začátku vypadat jako starý mudrc s bílými vousy a vrásčitou tváří, Le Gacovi bylo při nástupu do role něco přes třicet. Celý dojem zestárlé postavy vytvořil pečlivý make-up a hlasová modulace.

Le Gac je původem z Bretaně a vystudoval klasický tanec. Dlouho pracoval jako choreograf a pohybový poradce v televizi i filmu. Díky své schopnosti výrazné mimiky, přesnému pohybu a zvládnutí herecké stylizace získal roli Otce Fura už ve druhé sezóně Fort Boyard, v roce 1991 – a hraje ji dodnes, čímž se stal jednou z nejdéle působících postav v televizní soutěži.

I když většinu času tráví v televizním kostýmu a neukazuje svou pravou tvář, v zákulisí je známý jako přátelský a energický člověk, který se aktivně podílí i na choreografii některých fyzických úkolů v soutěži.

Jeho hluboký, podmanivý hlas býval v některých verzích (například v mezinárodních adaptacích) namluven jiným dabérem, aby odpovídal jazykové verzi, ale tvář a pohyby vždy patřily Yannovi Le Gacovi. Role Otce Fura pro něj zůstává srdcovou záležitostí – i po více než třech dekádách.

Yves Marchesseau: muž, který dával pevnosti sílu a tíhu

Ačkoliv nejvýraznější postavou byl Otec Fura, diváci si s Pevností Boyard neodmyslitelně spojují také mohutného, holohlavého strážce, který bušil do gongu, doprovázel soutěžící do vězení a svým nehybným výrazem působil, jako by se právě vynořil ze středověké kobky. Říkalo se mu La Boule – v českém znění Kebule – a hrál ho Yves Marchesseau.

Narodil se v roce 1952 ve francouzském Rochefortu, kousek od skutečné pevnosti Boyard. Pracoval jako noční hlídač a bavič, než se v 90. letech dostal do televize. V Pevnosti Boyard působil od roku 1994 až do roku 2013 a stal se neoddělitelnou součástí atmosféry soutěže. Ačkoliv téměř nemluvil, jeho výrazná postava a přísné chování budily respekt.

Za kamerou byl ovšem zcela jiný – společenský, dobrosrdečný člověk, který si rád dopřával dobré jídlo, víno a legraci. Přesto se potýkal i se zákonem, v roce 2014 byl u soudu za to, že obtěžoval jednu ženu SMSkami (stalking) a odsouzen byl na šest měsíců. Současně se potýkal s vážnými zdravotními problémy – trpěl cukrovkou, přibral výrazně na váze a měl komplikace spojené s nadměrným pitím alkoholu. Ve věku 62 let zemřel na rakovinu jícnu. Jeho smrt vyvolala ve Francii vlnu vzpomínek – nejen proto, že hrál postavu Kebule, ale i pro svou lidskost a humor, který ukazoval v zákulisí.

Vedle Otce Fura a Kebule měl Boyard ještě jednu postavu, bez které by se soutěž téměř nemohla odehrávat – Passe-Partouta, tedy „malého muže s klíči“. Byl to on, kdo odemykal dveře, doprovázel soutěžící z jedné místnosti do druhé a vždy věděl, kudy projít spletitými chodbami pevnosti. Neříkal mnoho, ale jeho přítomnost byla nepostradatelná.

Za touto ikonickou postavou stojí André Bouchet, herec narozený v roce 1967, který se narodil s poruchou růstu (achondroplazií). Se svou výškou kolem 134 cm měl v dětství složitý vztah ke společnosti, ale jeho energie, smysl pro humor a empatie z něj udělaly oblíbenou osobnost.

Než se objevil v Pevnosti Boyard, pracoval André v pařížském metru jako asistent nástupiště – pomáhal cestujícím a udržoval pořádek. A právě jeho fyzické dispozice, kombinované s dobrosrdečnou povahou, zaujaly produkční tým, který hledal netradiční tváře pro televizní soutěž.

Do Boyardu nastoupil už v první sezóně v roce 1990 a stal se jednou z mála postav, která se objevovala napříč všemi verzemi – od původní francouzské až po mezinárodní adaptace. Své úkoly bral vážně, ale mimo kamery byl známý svou přátelskostí a oblíbeností mezi soutěžícími.

Ačkoliv se díky Pevnosti Boyard stal slavným, nikdy se nestal okázalou celebritou. Nadále bydlel v běžném bytě, jezdil hromadnou dopravou a pravidelně se účastnil charitativních akcí, často pro děti s postižením. V rozhovorech několikrát zdůraznil, že právě práce na pořadu mu pomohla zbavit se komplexů z dětství a dospívání.

Dnes je stále aktivní součástí produkce, i když jeho role se časem mírně proměnila – přibyly nové postavy, ale Passe-Partout zůstal symbolem klidné, spolehlivé přítomnosti v chaosu soutěžního dění.

Soutěž Pevnost Boyard se s přestávkami vysílá dodnes, i když už ne u nás. Moderní verze přidaly nové postavy, více akce, digitální efekty a větší show. Přesto si zachovala základní rysy, které ji proslavily – klaustrofobické prostory, fyzické výzvy a tajemnou atmosféru.

Pevnost Boyard nebyla jen soutěží. Byla to dobrodružná pohádka pro dospělé, která každému umožnila na chvíli uvěřit, že za rohem číhá poklad, past nebo hádanka. A za tím vším seděl ve své věži jeden starý, záhadný muž s bílým vousem – Otec Fura. Možná nebyl skutečný, ale jeho hlas, tvář a hádanky se vryly do paměti celé jedné generace.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://www.lifee.cz/tv-a-filmy/bizarni-osazenstvo-pevnosti-boyard-byvaly-baletak-stalker-a-hlidac-z-metra_116487.html

https://www.oleron-island.com/explore/calling-fans-of-historical-buildings/fort-boyard

https://en.wikipedia.org/wiki/Fort_Boyard_(game_show)

https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/pevnost-boyard-soutez-televize-hra-trezor-ukoly.A200706_092907_zahranicni_vlc

https://www.e15.cz/magazin/otec-fura-paklic-a-spol-slavna-televizni-soutez-pevnost-boyard-slavi-30-let-1371846

https://www.tvguru.cz/pod-maskou-otce-fura-z-pevnosti-boyard-se-skryva-velmi-sympaticky-muz-le-gac-je-ve-skutecnosti-profesionalni-tanecnik/