Přežil grizzlyho, útoky Indiánů, žízeň i hlad. Legendu Divokého západu Jeda Smithe dostali Komančové

Když se řekne Divoký západ, většina lidí si představí kovboje, neklidné kolty a prašné ulice plné kouře z revolverů. Ale ještě předtím, než na západ přišli pistolníci, tam byli jiní muži. Tiší, zarostlí, s tváří ošlehanou větrem a očima, které hleděly pořád někam do dálky. Jedním z nich byl i Jedediah Strong Smith – lovec, průzkumník, člověk s hlubokou vírou, který měl v sobě směs houževnatosti, klidu a zároveň neklidného srdce.
Nebyl to žádný hrdina z dobrodružných knih, ale obyčejný muž, který prostě dokázal jít tam, kam se ostatní báli jen podívat. Překročil Skalnaté hory, přešel poušť Mojave a jako první Američan došel do Kalifornie z východu. Přežil útok medvěda, řadu indiánských přepadení i týdny bez vody, kdy měl ústa vyschlá na troud.
Nakonec ho dostalo pár komančských šípů. Jeho tělo se nikdy nenašlo. Zůstal jen příběh o člověku, který šel i tam, kam nevedla žádná cesta.

Jedediah se narodil 6. ledna 1799 v Jerichu, malém městečku v New Yorku. Byl šesté dítě ze čtrnácti a vyrůstal v rodině, kde se neplýtvalo ani slovem, ani jídlem. Otec byl přísný, matka zbožná, a celý život rodiny se točil kolem práce a víry.
Už jako malý se naučil žít v prostotě. Dny trávil v lesích, stopoval zvěř, chytal ryby a spával pod širým nebem. Když se rodina přestěhovala do Pensylvánie a později do Ohia, ocitl se uprostřed skutečné divočiny. Tam se z něj stal lovec.

Měl v sobě zvláštní klid, ale i hlad po poznání. Uměl číst i psát, což tehdy mezi muži s puškou nebylo běžné. Na rozdíl od ostatních večer neseděl jen u ohně – četl. Nechával se unášet příběhy o dobrodružstvích Lewise a Clarka, o neznámých řekách a horách, které čekají na objevitele.
Možná právě tehdy se rozhodl, že i on jednou půjde tam, kde končí mapy.

Roku 1822 se připojil ke skupině lovců kožešin vedené Williamem Henrym Ashleym. Opustil domov, rodiče i bezpečí a vydal se na západ – do světa, který byl víc neznámý než nebezpečný. Netušil, že ta cesta mu přinese slávu, ale také smrt.

Ashleyho společnost byla plná tvrdých chlapů. Každý z nich měl jizvy, každý něco ztratil. Smith mezi nimi brzy vynikl – ne silou, ale rozvahou. Dokázal jednat s indiány, neztrácel hlavu, a když bylo nejhůř, lidé ho poslouchali.
Byl jiný než většina lovců. Nepil, nemluvil sprostě a každé ráno se modlil. To v těch končinách působilo skoro podezřele. Ale když se ukázalo, že jeho modlitby doprovází i výsledky, respekt si vydobyl i bez výstřelu.

V roce 1824 se stal členem výpravy, která znovu objevila průsmyk South Pass ve Wyomingu. Nenápadná brána mezi Skalnatými horami se později stala klíčem k osidlování Západu. Tam, kde by jiní viděli jen nekonečné kamení, Smith viděl cestu.
Té výpravy se zúčastnil i v okamžiku, který se stal legendou – když ho napadl medvěd grizzly. Zvíře ho srazilo k zemi, roztrhalo mu obličej, zlomilo několik žeber. Ostatní už mu kopali hrob, ale Smith přežil. Nechal si rány sešít nití, znovu nasedl na koně a pokračoval. Od té doby měl tvář zjizvenou, ale oči stejně klidné. A od té chvíle mu nikdo neřekl „ne“.

Rok 1826. Smith vede malou skupinu lovců kožešin na jihozápad. Cíl: zjistit, co se skrývá za horami, v kraji, o kterém se říká, že je nehostinný. Cesta trvá měsíce. Prochází přes Velkou pánev, kde se ztrácí voda i čas, a pak dál přes poušť Mojave. Slunce je spalovalo, vítr jim rval kůži z tváře a voda docházela. Jeden po druhém padali, ale Smith šel dál.
Nakonec, v srpnu 1826, dorazili k misii San Gabriel v mexické Kalifornii. Kostely, sady, lidé mluvící jazykem, kterému nerozuměli – po měsících v poušti to byl jiný svět. A přesto to pro Smithe nebyl konec, ale začátek.

Návrat byl ještě těžší. V lednu 1827 se vydali zpět a na cestě je přepadli Mojavové. Z osmnácti mužů jich přežilo jen osm. Smith vedl zbytky skupiny zpátky přes poušť, bez jídla, s vyprahlými rty, dokud znovu nespatřili Velké solné jezero. To, že vůbec dorazili, byl malý zázrak.

O rok později se vydal znovu na sever, podél pobřeží až do Oregonu. Mapoval, zapisoval, kreslil. Nešlo mu o bohatství – spíš o to vědět. Otevřel tím cesty, po kterých později šly stovky lidí, ale tehdy šel úplně sám.

Na konci 20. let se začal stahovat z divočiny. Bylo mu třicet, měl jizvy, zkušenosti i dost peněz na to, aby mohl žít klidně. Koupil dům v St. Louis, plánoval obchod, psal si poznámky o svých cestách a uvažoval o další mapě.
Jenže klid mu neslušel. Jeho povaha byla jako řeka – když se zastavila, začala hnít. Když se naskytla možnost vést zásobovací karavanu do Santa Fe, neváhal ani minutu. Možná cítil, že ho to táhne zpátky, že tam venku ještě něco zůstalo nedořečené.

Na jaře 1831 vyrazil z St. Louis s karavanou asi devadesáti mužů. Cíl byl jasný – Santa Fe. Ale cesta vedla přes kraj, kde i nejtvrdší muži mlčeli. Sucho, prach, vedro. Řeky se měnily v písek, noci v kamenné ticho.
Brzy začala docházet voda. Smith se rozhodl vyjet napřed a najít zdroj. Vzal si pušku, sedlo, koně a zmizel za obzorem. Ostatní ho už nikdy neviděli.

Podle pozdějších zpráv dojel k říčce Sand Creek, která ústí do Cimarron River. Když napájel koně, zjevil se na obzoru prach. Komančové. Neví se přesně, kolik jich bylo. Možná tucet, možná třicet. Smith údajně zabil jejich vůdce, ale pak ho zasypaly šípy. Padl, sám, bez svědků.
Jeho tělo se nenašlo. Jen pár rozházených věcí, kus sedla, stopy koně. Poušť všechno spolkla, jako by tam nikdy nebyl.

Smithova smrt nebyla jen osobní tragédií. Byla to tečka za celou érou průzkumníků, kteří otevírali Západ. Byli to muži, kteří riskovali všechno, často bez jistoty, že se vrátí. Smith mezi nimi vynikal vírou – ne slepou, ale klidnou, která ho držela nad vodou i tehdy, když už žádná voda nebyla.
Jeho příběh ukazuje, jak tenká je hranice mezi odvahou a šílenstvím. Když se vydal hledat vodu, šel zachránit ostatní. A přesto tam našel svůj konec. Je v tom jistá symbolika – že právě ten, kdo tolikrát unikl smrti, ji nakonec potkal v její nejtišší podobě.

Dodnes se přesně neví, jak zemřel. Některé zdroje tvrdí, že ho Komančové zastřelili, jiné, že padl šípem. Někteří romantici tvrdili, že přežil, změnil jméno a žil dál někde mezi indiány. Ale to už jsou spíš sny než historie.
Pravda je jednoduchá: zmizel. A s ním zmizel i kus té divoké Ameriky, která už se nikdy nevrátila.

Smith se nedožil ani čtyřiatřiceti let, ale jeho jméno žije dál. Prošel území jedenácti dnešních států USA, překročil řeky, které nikdo neznal, a jeho mapy používali pozdější průzkumníci jako základ.
Dnes po něm nese jméno několik míst – třeba Jedediah Smith Wilderness ve Wyomingu nebo státní park v Kalifornii. Ale jeho skutečná stopa je v něčem jiném – v duchu Západu, který se nebál prázdna.

Zachovaly se i některé jeho zápisky. Nepíše v nich o slávě, ale o krajině, tichu a osamělosti. O víře, že svět má řád, i když zrovna člověk neví jaký. Někde mezi řádky se dá vyčíst, že mu nešlo o peníze ani uznání. Chtěl prostě vědět, co je dál – a věděl, že cesta má smysl i tehdy, když končí v poušti.

Jedediah Strong Smith byl jeden z těch, kteří Ameriku doslova prošli pěšky. Muž, který překročil hory, řeky i hranice lidské vůle. Nezanechal po sobě potomky, ani pomník z kamene. Jen mapy, deníky a vzpomínky ostatních lovců.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://www.americanhistorycentral.com/entries/jedediah-smith/

https://jedediahsmithsociety.org/home/research-information/biography-of-jed-smith-for-students/

https://iblp.org/jedidiah-smith-the-mountain-man-who-stood-firm-for-god/

https://www.ebsco.com/research-starters/history/jedediah-smith

https://www.oregonencyclopedia.org/articles/smith_jedediah/

https://www.intermountainhistories.org/items/show/152