Článek
Když se Phoolan Devi v únoru 1983 rozhodla vzdát, indická policie měla důvod k oslavě. Několik let patřila k nejhledanějším lidem v zemi a připisovala se jí dlouhá řada loupeží, únosů a vražd. Nejhorší byl masakr ve vesnici Behmai, při kterém zemřelo dvacet mužů. Jenže její kapitulace nakonec připomínala spíš veřejnou událost než zatčení nebezpečné banditky. Přišly tisíce lidí, dorazili novináři a Phoolan se vzdala až poté, co si předem vyjednala podmínky. A to jí bylo teprve neuvěřitelných 20 let.
Už tehdy se jí říkalo „Bandit Queen“, královna banditů. Přezdívka se dobře vyjímala v novinách, skutečný život Phoolan Devi byl ale podstatně složitější. Byla obětí násilí a zároveň členkou ozbrojené bandy. Jedni v ní viděli obyčejnou vražedkyni, mezi chudými Indy měla naopak řadu obdivovatelů. A aby těch protikladů nebylo málo, žena, kterou policie naháněla po krajině se samopalem, se později stala poslankyní.
Phoolan se narodila v roce 1963 v indickém státě Uttarpradéš. Doma peněz nazbyt rozhodně neměli. Rodina patřila ke komunitě Mallah, tradičně spojované hlavně s rybáři a lodníky, a v místní společnosti nepatřila mezi ty, kteří by měli velké slovo. Navíc se už dlouho hádala s příbuznými o půdu. Do sporu se postupně vložila i Phoolan, přestože byla ještě dítě. Uměla se ozvat a křivdu si podle všeho nenechávala jen tak líbit.
Dětství jí ostatně skončilo hodně brzy. Když jí bylo asi jedenáct let, rodiče ji provdali za Puttilala, muže podstatně staršího než ona. Ani on nebyl nijak majetný, žil v podobné chudobě jako její rodina. Soužití s ním se pro Phoolan brzy změnilo v utrpení. Později vyprávěla, že ji bil a sexuálně zneužíval. Nakonec od něj utekla a vrátila se domů k rodičům.
Ani návratem domů se ale její situace příliš nezlepšila. Rozvedená nebo od manžela uprchlá dívka měla na tehdejším indickém venkově velmi špatné postavení a její bratranec ji za útěk ztrestal bitím. Pokračovaly také rodinné spory a Phoolan se dostala do problémů s policií. Později tvrdila, že byla i během pobytu ve vazbě zbita a znásilněna policisty. Některé informace o jejím životě však máme pouze z jejího vyprávění, takže je není možné 100% ověřit. To vysvětluje i fakt, že mohou existovat trochu odlišné verze.
Jak se z venkovské dívky stala banditka
Na konci 70. let se Phoolan dostala mezi takzvané dacoity, ozbrojené bandy působící mimo jiné v oblasti řeky Chambal. Zdejší krajina byla pro ně jako stvořená. Hluboké rokle a špatně přístupný terén umožňovaly bandám poměrně snadno mizet před policií.
Podle nejčastěji uváděné verze Phoolan jedna taková skupina unesla. Její velitel Babu Gujjar se k ní měl chovat násilně a spor kvůli ní nakonec skončil jeho smrtí. Zabil jej Vikram Mallah, další člen bandy, který se potom stal jejím partnerem.
S Vikramem už Phoolan nežila jako zajatkyně. Pohybovala se s bandou, nosila zbraň a účastnila se jejích aktivit. Dvojice ale dlouho nevydržela. Vikrama v roce 1980 zabili členové konkurenční skupiny vedené bratry Sri Ramem a Lala Ramem, kteří patřili ke kastě Thakurů.
Podle Phoolan ji potom Vikramovi vrazi zajali a odvezli do vesnice Behmai. Tam ji měli několik týdnů držet a opakovaně znásilňovat. Podařilo se jí uprchnout a později dala dohromady vlastní skupinu z členů staré bandy.
Znásilňování v Behmai se stalo jednou z nejznámějších částí jejího životního příběhu, ale někteří lidé z vesnice později její verzi odmítali. Phoolan na ní naopak trvala. Ať už to bylo jakkoliv, Phoolan se v každém případě do Behmai vrátila. A tentokrát nepřišla sama.
Masakr, o kterém zanedlouho věděl celý stát
Dne 14. února 1981 vtrhla do Behmai skupina ozbrojených banditů. Hledali Sri Rama a Lala Rama, jenže oba muži ve vesnici nebyli. Bandité pak shromáždili místní muže, převážně příslušníky kasty Thakurů. Dvacet z nich bylo zastřeleno, několik dalších střelbu přežilo.
Masakr vyvolal v Indii obrovský rozruch. Policie spojovala útok především s Phoolan a rozběhlo se po ní velké pátrání. Časem se vžil příběh, že se v Behmai pomstila za své předchozí znásilnění. Ve skutečnosti kolem jejího podílu na samotném střílení zůstalo dost nejasností. Phoolan později odmítala, že by muže osobně zastřelila, a tvrdila, že v okamžiku střelby ani nebyla na místě. Za masakr v Behmai navíc nebyla nikdy pravomocně odsouzena. Pro policii však byla jednou z hlavních podezřelých a další dva roky se skrývala.
Právě během této doby se kolem ní začaly šířit historky, které z ní dělaly něco mezi obávanou kriminálnicí a lidovou hrdinkou. Tvrdilo se například, že okrádá bohaté a peníze rozdává chudým. Nakolik se podobné příběhy zakládaly na skutečnosti, se dnes těžko posuzuje. Její popularita mezi částí chudých obyvatel však skutečná byla.
Hodně v tom hrálo roli i to, odkud pocházela. Chudá žena z nízké kasty, kterou jako dítě provdali a která tvrdila, že opakovaně zažila sexuální násilí, se dokázala postavit mužům z podstatně vyšších společenských vrstev. Pro část lidí bylo důležitější právě tohle než policejní seznam trestných činů, ze kterých byla podezřelá.
„Pokud máš zabíjet, zabij jich aspoň 20, ne jen jednoho. Protože když jich zabiješ 20, tvoje pověst se bude šířit. Pokud zabiješ jen jednoho, pověsí tě jako vražedkyni.“(Autorem je podle Phoolan Devi Vikram Mallah, který byl jejím partnerem a mentorem).
S policií si domluvila, jak se vzdá
Po několika letech života na útěku už byla její skupina značně oslabená. Někteří její členové zemřeli a Phoolan začala uvažovat o kapitulaci. Policii se ale jednoduše vydat nechtěla. Obávala se, že pokud se dostane do rukou policistů v Uttarpradéši, může být zabita.
Začalo proto vyjednávání s vládou sousedního Madhjapradéše. Phoolan požadovala, aby nedostala trest smrti a aby nebyla vydána do Uttarpradéše. Řešilo se také, co se stane s ostatními členy její skupiny a s její rodinou. Nakonec se obě strany dohodly a v únoru 1983 přišla Phoolan do města Bhind.
Na její kapitulaci se podle dobových zpráv sešly tisíce zvědavců. Nechyběli fotografové ani novináři. Phoolan měla pušku a nábojový pás a spolu s ní se vzdalo několik dalších banditů. Zbraň nakonec odevzdala představitelům státu. Pak šla do vězení.
Původně se počítalo s tím, že za mřížemi stráví omezenou dobu, soudní řízení se ale vleklo. Proti Phoolan byla vedena řada případů, přesto celé roky nepadl konečný rozsudek. Ve vězení nakonec zůstala přibližně jedenáct let - bez rozsudku.
V roce 1994 vláda Uttarpradéše trestní stíhání proti ní stáhla a Phoolan byla propuštěna. Rozhodnutí samozřejmě vyvolalo odpor především u příbuzných lidí zabitých v Behmai. Ti čekali na soud od roku 1981 a najednou viděli jednu z hlavních obviněných odcházet na svobodu. Tím se ovšem Phoolan z veřejného života neztratila.
Místo návratu do vesnice zamířila do politiky
Po propuštění se přidala k Samajwadi Party. Strana měla podporu mimo jiné mezi voliči z nižších kast a Phoolan už mezi nimi byla známou postavou.
V roce 1996 kandidovala do Lok Sabha, dolní komory indického parlamentu, za volební obvod Mirzapur. Volby vyhrála. Ještě nedávno seděla bez rozsudku ve vězení a předtím se skrývala před policií v roklích kolem Chambalu, nyní měla poslanecký mandát. V dalších volbách v roce 1998 neuspěla, ale už roku 1999 se do parlamentu vrátila. Jako politička se věnovala především otázkám chudoby, práv žen a postavení nižších kast.
Její politická kariéra zároveň nikdy nemohla být úplně oddělena od minulosti. Pro její příznivce bylo právě to, čím prošla, důvodem, proč jí věřit. Pro pozůstalé z Behmai bylo naopak těžko pochopitelné, že člověk spojovaný s vraždami jejich příbuzných sedí v parlamentu.
Do toho přišel film Bandit Queen. Režisér Shekhar Kapur jej natočil podle knihy Maly Sen a film měl premiéru v roce 1994. Právě díky němu se příběh Phoolan Devi dostal k milionům lidí, kteří předtím o indické banditce nikdy neslyšeli.
Samotné Phoolan se ale film nelíbil. Vadily jí scény znásilnění a nahoty a tvrdila, že její život zobrazuje zkresleně. Proti jeho uvedení dokonce podnikla právní kroky. Paradoxně tak nejslavnější zpracování jejího života vzniklo proti vůli ženy, o které vyprávělo.
Z parlamentu se vrátila domů. Tam na ni čekal vrah
Ve středu 25. července 2001 byla Phoolan v parlamentu. Potom se vrátila do svého domu na Ashoka Road v Novém Dillí. Před domem na ni čekali ozbrojení muži. Když vystoupila z auta a mířila ke vchodu, začali střílet. Několik kulek zasáhlo Phoolan, další jejího osobního strážce. Útočníci potom utekli k připravenému automobilu a zmizeli. Phoolan převezli do nemocnice, kde lékaři konstatovali smrt. Bylo jí 37 let.
Policie se brzy zaměřila na Shera Singha Ranu. Ten tvrdil, že vraždou pomstil Thakury zastřelené v Behmai. Případ ale ještě zdaleka nebyl u konce. Rana v roce 2004 utekl z věznice Tihar a policie jej znovu dopadla až v roce 2006. V roce 2014 byl za vraždu Phoolan Devi odsouzen na doživotí.
A neuvěřitelně dlouho pokračoval také původní případ Behmai. Od masakru uplynula desetiletí, někteří obvinění i svědci mezitím zemřeli a soud stále nebyl u konce. Ještě v roce 2024 byl jeden z obžalovaných odsouzen k doživotnímu vězení. Phoolan Devi se tohoto rozsudku nedožila o více než dvacet let.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://allthatsinteresting.com/phoolan-devi
https://en.wikipedia.org/wiki/Phoolan_Devi
https://www.theguardian.com/news/2001/jul/26/guardianobituaries
https://www.bbc.com/news/world-asia-india-28784098
https://time.com/archive/6941956/indias-bandit-queen-died-as-she-once-lived/
