Šílený farmář a vrah Ed Gein z Wisconsinu miloval věci vytvořené z ženské kůže a ostatků.

Když se v padesátých letech 20. století provalil případ Eda Geina z wisconsinského Plainfieldu, otřáslo to nejen Amerikou, ale celým světem. Nešlo o to, kolik lidí zabil – ve skutečnosti mu byly prokázány jen dvě vraždy. To, co policie objevila na jeho samotě, ale překročilo hranice lidské představivosti. Gein se stal symbolem zvrácenosti, inspirací pro filmaře a připomínkou, že nejděsivější příběhy se často odehrávají za zamčenými dveřmi obyčejného domu.

Edward Theodore Gein se narodil v roce 1906 jako druhý syn George a Augusty Geinových. Otec byl slabý, nespolehlivý muž, který se utápěl v alkoholu a nedokázal rodině zajistit stabilitu. O to víc prostoru měla Augusta – fanatická luteránka, posedlá představou hříchu a zatracení.

Augusta nenáviděla ženy, považovala je za nástroj ďábla, a tuto představu od dětství vštěpovala oběma synům. Sama se stavěla do role morální autority a své děti od okolního světa zcela izolovala. Rodina se přestěhovala na farmu u Plainfieldu, daleko od sousedů, a chlapci vyrůstali prakticky bez kamarádů. Školu sice navštěvovali, ale jejich sociální život byl nulový.

Ed byl od přírody plachý, zakřiknutý a fixovaný na matku. Zatímco starší bratr Henry se postupně snažil získat odstup a kritizoval matčinu posedlost, Ed ji uctíval. Pro něj byla dokonalou autoritou a ztráta její přízně by byla katastrofou.

Roku 1940 zemřel George Gein na selhání srdce. Augusta tak získala absolutní kontrolu nad svými syny. Čtyři roky nato přišel podivný požár na rodinné farmě, při němž zahynul Henry. Dodnes se spekuluje, zda šlo o nehodu, nebo na tom měl podíl Ed. Když totiž hasiči dorazili, Ed je dovedl přímo k tělu, jako by přesně věděl, kde leží. Pitva sice ukázala, že Henry zemřel na udušení, ale okolnosti zůstaly nejasné.

Pro Eda to znamenalo jediné: zůstal s matkou sám. Když v roce 1945 Augusta utrpěla mrtvici a krátce poté zemřela, jeho svět se zhroutil. Žil jen pro ni a najednou neměl nikoho. Obyvatelé Plainfieldu si všimli, že se Ed začal uzavírat do sebe. Farmu nechal chátrat a bydlel v malém koutku domu, zatímco zbytek pokojů zapečetil a zakonzervoval tak, jak je matka zanechala.

Po matčině smrti začal Ed číst brakové příběhy o kanibalech, nacistických experimentech a rituálech s lidskými těly. Jeho fantazie se čím dál víc točily kolem smrti a žen. V noci vyrážel na hřbitovy v okolí a vykopával čerstvě pohřbená těla, především ženy středního věku, které mu připomínaly matku. Části jejich těl pak používal k bizarním rituálům a výrobě předmětů.

Policie později v jeho domě našla masky z lidských obličejů, oblečení sešité z kůže, mísy z lebek, židli potaženou lidskou kůží a dokonce i krabice plné ženských genitálií. Zřejmě si z těchto věcí sestavoval „kostým“, díky němuž mohl předstírat, že se stal svou matkou – nebo ženou obecně.

Dlouho se zdálo, že Geinovy výpravy na hřbitov nikdo neodhalí. Jenže v roce 1954 zmizela hostinská Mary Hoganová. Všichni věděli, že Ed k ní občas zašel, a jeho podivné poznámky – například že „Mary není pohřešovaná, jen je u něj doma“ – zněly znepokojivě. Nikdo je ale nebral vážně.

Zlom přišel 16. listopadu 1957, kdy zmizela Bernice Wordenová, majitelka železářství v Plainfieldu. Její syn, zástupce šerifa, našel v obchodě krev a fakturu vystavenou Edovi Geinovi. Policie se okamžitě vydala na jeho farmu.

To, co tam našla, bylo horší než jakýkoli román. Tělo Bernice viselo v kůlně hlavou dolů, vykrvené a rozřezané, jako by šlo o ulovené zvíře. V domě pak policisté narazili na děsivou sbírku lidských ostatků a předmětů, které si Ed vyráběl. Okamžitě se přiznal nejen k vraždě Bernice, ale i Mary Hoganové. Kromě toho popsal své noční výpravy na hřbitovy.

Vyšetřování rychle potvrdilo, že Gein není jen vrah, ale především těžce duševně nemocný muž. Psychiatrické posudky hovořily o schizofrenii, bludech a hluboké poruše identity. Soud v roce 1958 rozhodl, že není způsobilý stanout před porotou, a poslal ho do psychiatrické léčebny.

Gein tam strávil zbytek života. Občas se objevil v tisku, když mu lékaři dovolili krátké slyšení u soudu, ale nikdy už nebyl propuštěn. V roce 1984 zemřel na rakovinu ve věku 77 let. Jeho pohřeb na hřbitově v Plainfieldu přilákal stovky zvědavců a jeho náhrobek byl později několikrát vandalizován, až nakonec zcela odstraněn.

Případ Eda Geina se stal kulturním fenoménem. Spisovatel Robert Bloch se jím inspiroval při psaní románu Psycho (1959), který Alfred Hitchcock zfilmoval. Postava Normana Batese – zakřiknutého muže s chorobnou vazbou na matku – nese jasné stopy Geina.

Ještě výrazněji se jeho „odkaz“ projevil ve filmu Texaský masakr motorovou pilou (1974). Postava Leatherface nosící masku z lidské kůže i atmosféra domu plného bizarních trofejí vychází přímo z nálezů na Geinově farmě. V Mlčení jehňátek (1991) pak Buffalo Bill sdílí Geinovu posedlost ženskou kůží a touhu vytvořit si z ní oblek.

Gein se tak stal archetypem – ne sériového vraha s dlouhým seznamem obětí, ale „monstra z vedlejší ulice“. Ukázal, že za nenápadným, tichým člověkem se může skrývat hrůza, která dalece přesahuje běžné představy o zločinu.

Ed Gein nebyl největší vrah historie. Čísla jeho obětí jsou nízká ve srovnání s jinými zločinci. Přesto zůstává jednou z nejznámějších postav kriminálních dějin, protože jeho činy bouraly tabu a ukazovaly na temná zákoutí lidské psychiky.

Jeho životní příběh je děsivou ukázkou toho, co dokáže izolace, nemoc a extrémní výchova způsobit. A také připomínkou, že někdy nejstrašnější příběhy nevznikají v románech, ale v tichu opuštěného domu na americkém venkově.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://www.stoplusjednicka.cz/seriovy-vrah-ed-gein-kdo-byl-skutecny-buffalo-bill-z-mlceni-jehnatek

https://www.securitymagazin.cz/security/ed-gein-rezal-zenam-obliceje-a-nosil-je-jako-masku-z-jejich-kuze-si-sil-saty-aby-se-podobal-sve-zesnule-matce-1404060562.html

https://allthatsinteresting.com/ed-gein

https://people.howstuffworks.com/ed-gein.htm

https://www.thoughtco.com/serial-killer-edward-gein-972713