Článek
Když peruánští celníci začátkem letošního listopadu otevřeli tři podezřelé kufry, našli v nich hromadu ponožek. Jenže nešlo jenom o ponožky. Uvnitř se totiž ukrývaly tisíce živých sklípkanů, od dospělých jedinců až po drobná mláďata. Trojice Evropanů je chtěla odvézt do Německa, kde by se podle odhadů úřadů mohli prodat za obrovské peníze. Někteří z pavouků přitom možná patřili k druhům, které dosud nikdo vědecky nepopsal.
Anonymní upozornění a tři podezřelé kufry
Celé to začalo anonymním oznámením. Peruánský úřad SERFOR, který se zabývá ochranou lesů a volně žijících živočichů, dostal informaci, že se někdo chystá ze země nelegálně vyvézt větší množství pavouků. A že k tomu má využít mezinárodní letiště v Limě.
Úředníci tedy věděli, po čem pátrat. Začátkem listopadu 2026 se jejich pozornost zaměřila na trojici Evropanů, dva Němce a jednoho Poláka. Všichni se chystali odletět do Německa a měli s sebou tři kufry. Při kontrole se pak ukázalo, že upozornění nebylo plané.
V zavazadlech se nacházelo množství ponožek, do kterých někdo pečlivě ukryl živé sklípkany. Nebylo jich pár ani několik desítek. Peruánské úřady napočítaly více než tři tisíce pavouků. A to ještě nešlo pouze o dospělé jedince. Mezi zabavenými živočichy byla také mláďata a vajíčka.
Ponožky byly označené, takže se zdá, že si někdo dal s přípravou zásilky poměrně dost práce. Pavouci navíc pocházeli z různých oblastí Peru. Nešlo tedy nejspíš o zvířata nasbíraná během jediné výpravy někam do lesa. Podle Cory Suárezové z úřadu SERFOR se mezi zabavenými sklípkany mohly nacházet i druhy, které zatím věda nezná. Přesněji řečeno takové, které ještě nebyly odborně popsány.
To není v případě Peru úplně nepředstavitelné. Země má obrovskou rozmanitost přírodních prostředí, od suchých pobřežních oblastí přes Andy až po amazonské pralesy. A přestože tam vědci pracují už dlouhá desetiletí, o řadě místních bezobratlých toho pořád mnoho nevíme.
Trojice cestujících byla zadržena a pavouci skončili v rukou úřadů. Jejich cesta do Evropy tak skončila ještě dřív, než vůbec začala.
Kolik vlastně stojí jeden sklípkan?
Možná překvapí, že se někomu vůbec vyplatí pašovat pavouky. Když se řekne nelegální obchod se zvířaty, člověk si většinou představí slonovinu, vzácné papoušky nebo třeba želvy. Jenže i se sklípkany se obchoduje za poměrně vysoké částky. Zvlášť pokud jde o vzácné druhy.
Peruánské úřady odhadly, že jeden sklípkan může mít na evropském trhu cenu až 500 eur. Když se to vynásobí počtem zabavených pavouků, vyjde z toho zhruba 1,5 milionu eur. Tedy několik desítek milionů korun. Jenže to je dost zavádějící. Za pět set eur se rozhodně neprodává každý sklípkan. Některá mláďata stojí jen pár desítek korun, jiná několik stovek. U vzácnějších druhů se ceny mohou vyšplhat na tisíce, zvlášť pokud jde o dospělou samici. A v těch peruánských kufrech byla i úplně malá mláďata a vajíčka. Částka 1,5 milionu eur je proto spíše orientační představa o možném výnosu než skutečně doložená hodnota celé zásilky. I kdyby však byla reálná cena výrazně nižší, stále mohlo jít o velmi výnosný obchod.
Pavouk, kterého ještě nikdo nemá
Sklípkany dnes chová docela dost lidí. Někdo má doma jednoho, jiný jich má třeba padesát. A jsou i chovatelé, kteří je rozmnožují a odchovaná mláďata pak prodávají dál. To je u řady druhů úplně běžné, některé se v zajetí chovají a rozmnožují už desítky let.
A proč vlastně sklípkany chovat? Kdo je nemá rád, nejspíš nad tím jen zakroutí hlavou. Jenže těch druhů je obrovské množství a některé vypadají opravdu zvláštně. Třeba mají sytě modré nohy, oranžové tělo nebo zajímavou kresbu na zadečku. Liší se i tím, kde žijí. Někteří se zahrabávají do země a většinu času je člověk ani nevidí, jiní zase šplhají po stromech.
A ještě jedna zajímavost. Sklípkani se mohou dožívat docela vysokého věku. Tedy alespoň samice. U některých druhů není 20 let nic neobvyklého a někdy žijí ještě déle. Samci jsou na tom o dost hůř. Jakmile dospějí, často jim zbývá už jen několik měsíců nebo let života.
Jenže vedle lidí, kteří mají pavouky prostě rádi, existují také sběratelé. A ti někdy touží po druzích, které se v běžných chovech vůbec nevyskytují. Právě tady může začínat problém. Stačí, aby někdo někde v peruánském pralese narazil na sklípkana, kterého dosud v chovech nikdo nemá. Třeba má nějaké neobvyklé zbarvení. A už se najdou zájemci, kteří by ho chtěli mít doma. Někteří chovatelé jsou totiž ochotní zaplatit nemalé peníze právě za druhy, které jsou vzácné nebo se zatím vůbec neprodávají.
Přitom se o takovém pavoukovi nemusí skoro nic vědět. Vědci ho třeba ještě ani nestihli popsat. To není jen o tom dát mu latinské jméno. Musí se zjistit, jestli opravdu nejde o některý už známý druh, prozkoumat jeho tělo, porovnat ho s příbuznými sklípkany a někdy udělat i genetické rozbory. A to všechno nějakou dobu trvá. Jenže než se k tomu vědci dostanou, pavouk už může být dávno v nějakém evropském teráriu.
Když z přírody zmizí příliš mnoho sklípkanů
Odchyt z přírody může být značný problém. Sklípkani totiž nerostou zrovna rychle. U některých druhů trvá několik let, než vůbec dospějí. Samice pak mohou žít dlouhá léta, často na jednom místě. Některé si vyhrabou noru a zůstávají v ní nebo někde poblíž prakticky celý život.
Když tedy někdo přijde a pochytá v okolí většinu dospělých samic, nové se tam hned tak neobjeví. Mláďata potřebují čas, aby vyrostla, a navíc se dospělosti zdaleka nedožijí všechna. Někde to populace může zvládnout bez větších následků, jinde už může být takový odchyt docela vážný zásah. Zvlášť pokud jde o sklípkana, který žije jen na několika málo místech.
Zkušenosti s tím mají například v Mexiku. Tamní sklípkani rodu Brachypelma patří mezi velmi oblíbené chované druhy a některé jejich populace v minulosti trpěly nadměrným odchytem. I proto se na vybrané sklípkany vztahují pravidla mezinárodní úmluvy CITES.
Ta reguluje obchod s ohroženými druhy živočichů a rostlin. U sklípkanů se však nevztahuje automaticky na všechny druhy. A ani zařazení na seznam CITES nemusí znamenat úplný zákaz obchodu. Často jde především o kontrolu původu zvířat a potřebná povolení.
Je také fér připomenout, že ne každý obchod se sklípkany škodí přírodě. Některé druhy se v zajetí rozmnožují natolik úspěšně, že jejich odchyt ve volné přírodě není pro uspokojení poptávky potřeba. Jenže u druhů, které se v chovech zatím nevyskytují, je situace jiná. Pokud jde o pavouka, který dosud nebyl ani vědecky popsán, nemusíme vůbec tušit, kolik jedinců v přírodě zbývá. Třeba žije na rozsáhlém území a jeho populace je stabilní. Ale také může obývat jen několik málo lokalit. Bez výzkumu to jednoduše nevíme.
Tisíce pavouků namačkaných v zavazadlech
Na celém případu je zvláštní ještě jedna věc. Tři tisíce sklípkanů se podařilo dostat do pouhých tří kufrů. Samozřejmě záleží na jejich velikosti. Dospělý sklípkan může mít rozpětí nohou i přes dvacet centimetrů, zatímco čerstvě vylíhnuté mládě je opravdu drobné. Právě malí jedinci umožňují převážet velké počty zvířat v poměrně omezeném prostoru. Jenže taková přeprava pro ně může být nebezpečná.
Sklípkani sice dokážou poměrně dlouho hladovět, ale to neznamená, že vydrží cokoliv. Nevhodná teplota, přehřátí, vyschnutí nebo mechanické poškození mohou vést k jejich úhynu. A obyčejná ponožka rozhodně není prostředí, ve kterém by měl pavouk absolvovat několikahodinový let přes oceán. Některé druhy potřebují vyšší vlhkost, jiné jsou přizpůsobené sušším podmínkám. Při tak velkém množství různých pavouků navíc nelze předpokládat, že by všichni měli stejné nároky.
Ani po zabavení proto práce úřadů neskončila. Pavouky bylo potřeba prohlédnout, určit a zajistit jim odpovídající podmínky. Peruánské úřady oznámily, že budou přemístěni do autorizovaného zařízení pro péči o volně žijící živočichy.
A vrátit je jednoduše do přírody? To by také nemuselo být správné řešení. Pocházeli totiž z různých částí země a u některých zatím nebyla přesně známá ani jejich druhová příslušnost. Vypustit všechny na jednom místě by mohlo způsobit další problémy.
Případ, který nejspíš nekončí na letišti
Tři zadržení Evropané se dostali do rukou peruánské policie a případ začaly vyšetřovat orgány zabývající se trestnou činností proti životnímu prostředí. Z prvních zpráv nebylo jasné, kdo přesně pavouky odchytil ani zda měli podezřelí další spolupracovníky. To bude jedna z věcí, které se vyšetřovatelé pokusí zjistit.
Více než tři tisíce sklípkanů totiž představují opravdu velkou zásilku. A protože pocházeli z různých oblastí Peru, nabízí se otázka, kolik lidí se na jejich získávání vlastně podílelo. Zatím se to neví. Jisté je, že tentokrát se pavouci do Evropy nedostali. Jejich další osud bude záviset na odbornících, kteří se jich ujali, a také na tom, v jakém stavu přežili dosavadní přepravu.
Celá záležitost může působit skoro absurdně. Tři kufry plné špinavých ponožek, ve kterých se ukrývají tisíce pavouků. Jenže za tím poněkud bizarním obrazem je docela vážný problém. Někteří sklípkani se totiž dostávají na trh přímo z přírody. A pokud se skutečně potvrdí, že mezi zabavenými pavouky byly i dosud nepopsané druhy, bude to znamenat, že se někdo pokusil prodat živočichy, o kterých toho zatím nevíme skoro nic. Možná jsou běžní. Možná vzácní. A možná žijí jen na několika místech v celém Peru.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.theguardian.com/world/2026/nov/06/3000-tarantulas-smuggled-inside-dirty-socks-peru
https://www.afp.com/en/peru-airport-thwarts-plot-smuggle-3000-tarantulas-dirty-socks
https://elcomercio.pe/lima/aeropuerto-jorge-chavez-detienen-a-tres-extranjeros-que-pretendian-traficar-mas-de-3000-tarantulas-serfor-ultimas-noticia/
https://conbio.onlinelibrary.wiley.com/doi/10.1111/cobi.14362
