Hlavní obsah

Twitter killer: japonský vrah lovil na soc. sítích. Datum popravy se dozvěděl až ráno posledního dne

Foto: Tomi Forik, AI, ChatGPT

Takahiro Shiraishi na internetu vyhledával mladé ženy, které uvažovaly o sebevraždě. Sliboval jim pomoc, ale ve skutečnosti je lákal do svého bytu, kde je vraždil. V roce 2025 byl popraven. Kdy se tak stane, se přitom dozvěděl až na poslední chvíli.

Článek

Když policie na podzim roku 2017 otevřela byt Takahira Shiraishiho, našla v něm ostatky devíti lidí. Bylo mu teprve 27 let a všechny stihl zavraždit během necelých tří měsíců. S většinou se seznámil přes Twitter. Vyhlížel si tam hlavně mladé ženy, které psaly o sebevraždě, a nabízel jim, že jim pomůže nebo že zemřou společně. Nakonec ale umíraly jen ony. Shiraishi se své smrti dočkal až v červnu 2025, kdy ho Japonci oběsili. Přes čtyři roky předtím seděl v cele smrti a nevěděl, kdy na něj přijde řada. V Japonsku totiž odsouzeným datum popravy předem neříkají.

Nebýt bratra jedné ze zavražděných, možná by vraždil dál

Koncem října 2017 zmizela v Tokiu třiadvacetiletá žena. Její bratr věděl, že se v poslední době trápila a že už dokonce přemýšlela o sebevraždě. Když se po ní slehla zem, zkoušel zjistit, s kým se před zmizením bavila. Procházel také její Twitter a tam objevil zprávy od muže, který jí nabízel společnou sebevraždu. To už bylo dost podezřelé, a tak se obrátil na policii. Ta začala zjišťovat, kdo ten muž je a kde bydlí. Stopa vedla do města Zama, kousek za Tokiem. Tam si teprve před pár měsíci pronajal byt sedmadvacetiletý Takahiro Shiraishi.

Bylo 30. října, když policisté zazvonili u jeho bytu. Při prohlídce objevili v chladicím boxu lidskou hlavu. Jenže v bytě byly i další nádoby a v nich ostatky dalších lidí. Nakonec se ukázalo, že patří devíti obětem. Osm z nich byly ženy a dívky, devátou muž. Nejmladší zavražděné bylo pouhých patnáct let.

Shiraishi se k vraždám přiznal krátce po zatčení. Policistům pak vyprávěl i o tom, jak se ke svým obětem dostával. Většinu si našel na Twitteru, kde vyhledával lidi, kteří psali o sebevraždě. Když narazil na někoho, kdo se svěřoval, že už nechce žít, zkusil mu napsat. Tak jednoduché to pro něj bylo.

Novináři mu začali říkat „Twitter killer“. Přezdívka se ujala i v zahraničí, kde se o nálezu v Zamě hojně psalo. Japonce přitom nešokoval jen počet mrtvých. Devět vražd se odehrálo během necelých tří měsíců a pachatel po celou dobu bydlel v obyčejném nájemním domě, mezi lidmi, kteří neměli nejmenší tušení, co se za jeho dveřmi děje.

Na internetu hledal ženy, které už nechtěly žít

Takahiro Shiraishi se narodil v říjnu 1990. Než se z něj stal jeden z nejznámějších japonských vrahů, živil se mimo jiné náborem žen pro podniky v tokijské zábavní čtvrti Kabukičó. V Japonsku se podobným mužům říká scouts. Oslovují mladé ženy a snaží se je získat pro práci v nočních podnicích. Shiraishi se kvůli této činnosti dostal i do problémů se zákonem.

V srpnu 2017 si pronajal malý byt v Zamě. První vraždu spáchal krátce nato. Obětí byla mladá žena, se kterou se seznámil na internetu. Následovaly další a mezi některými vraždami uplynulo sotva několik dní.

Na Twitteru používal účty, prostřednictvím kterých vyhledával lidi se sebevražednými myšlenkami. Když někoho takového našel, začal si s ním psát. Tvrdil, že dobře ví, čím prochází, a že mu může pomoct. Někdy dokonce předstíral, že už sám nechce žít, a nabízel společnou sebevraždu. Ve skutečnosti mu ale šlo hlavně o to, aby dotyčnou ženu přiměl přijet k němu domů. Tam už měl v plánu něco úplně jiného.

Na japonském Twitteru přitom nebylo těžké podobné lidi najít. Někteří tam o sebevraždě psali docela otevřeně, svěřovali se s tím, co je trápí, nebo hledali někoho, kdo je vyslechne. Třeba právě proto, že doma o svých problémech mluvit nedokázali nebo nechtěli. Shiraishi takové příspěvky vyhledával a jejich autorům se ozýval.

Později policistům přiznal, že si tyhle lidi nevybíral náhodou. Počítal s tím, že někoho, kdo je na tom psychicky špatně, snáz přesvědčí, aby za ním přijel. A zřejmě spoléhal i na to, že pokud takový člověk zmizí, nemusí to hned vzbudit podezření. Když totiž někdo delší dobu mluví o sebevraždě a pak se po něm slehne zem, jeho okolí si může myslet, že nakonec svůj úmysl uskutečnil.

Ženy, které za ním přijely, v bytě napadal a škrtil. Dopouštěl se na nich také sexuálního násilí a některé okradl. Po vraždách těla rozřezával a ostatky ukládal do chladicích boxů a dalších nádob. Částí těl se zbavoval společně s odpadem.

Jediný muž mezi oběťmi se od ostatních poněkud lišil. Nešlo o člověka, kterého by Shiraishi vyhledal kvůli sebevražedným myšlenkám. Byl známým jedné ze zavražděných žen a snažil se zjistit, kam zmizela. Shiraishi ho zabil, aby se vyhnul odhalení.

Sousedé si později vzpomínali na zápach, který se v domě objevoval. Nikdo si ho ovšem nespojoval s vraždami. Ostatně kdo by něco takového předpokládal? Shiraishi se přistěhoval teprve nedávno a zvenčí nebylo na jeho bytě nic zvláštního.

Obhájci tvrdili, že oběti se zabitím souhlasily

Soudní proces začal v září 2020. Shiraishi se k vraždám přiznával už během vyšetřování a ani před soudem nepopíral, že všech devět lidí zabil. Jeho obhájci se však pokusili prosadit jinou právní kvalifikaci. Tvrdili, že oběti souhlasily se svou smrtí.

Pro člověka, který japonské zákony nezná, může taková obhajoba působit zvláštně. Japonské trestní právo ale rozlišuje mezi vraždou a usmrcením člověka na jeho žádost nebo s jeho souhlasem. V druhém případě hrozí podstatně mírnější trest. Shiraishiho právníci proto poukazovali na to, že jeho oběti samy vyhledávaly informace o sebevraždě a některé za ním přijely právě kvůli nabídce společné smrti.

Jenže u soudu se probíraly i poslední chvíle jednotlivých obětí. Některé se Shiraishimu bránily, jiné před smrtí mluvily o obyčejných věcech, které by chtěly v příštích dnech dělat. A samotný obžalovaný připustil, že s usmrcením ve skutečnosti nesouhlasily.

Soud se zabýval také jeho duševním stavem. Psychiatrická vyšetření neprokázala, že by v době vražd trpěl poruchou, která by ho zbavovala trestní odpovědnosti. Shiraishi věděl, co dělá, a své jednání si plánoval.

Rozsudek byl vyhlášen 15. prosince 2020. Zájem o něj byl tak velký, že se o 16 míst vyhrazených veřejnosti ucházely stovky lidí. Soudce Naokuni Yano nakonec Shiraishiho odsoudil k smrti. Odmítl přitom tvrzení obhajoby, že by oběti chtěly být zavražděny.

Právníci se původně odvolali, ale Shiraishi jejich odvolání stáhl. V lednu 2021 se tak rozsudek stal pravomocným. Podle pozdějších zpráv dokonce sám říkal, že by chtěl být popraven co nejdříve. Na to však japonské právo příliš nehledí. O tom, kdy bude trest vykonán, rozhodují úřady, nikoli odsouzený.

Vězni v Japonsku nevědí, kdy budou popraveni

V Japonsku se trest smrti vykonává oběšením. Země ho nikdy nezrušila, ačkoli se o tom čas od času diskutuje. Pro jeho zachování se dlouhodobě vyslovuje většina Japonců, zvlášť když přijde řeč na pachatele několikanásobných vražd. Zdejší soudy ovšem trest smrti neukládají automaticky za každou vraždu. Záleží na počtu obětí, okolnostech činu, jeho brutalitě i dalších skutečnostech.

Shiraishi přitom vůbec netušil, kdy ho popraví. V tom nebyl žádnou výjimkou, v Japonsku je to totiž běžná praxe. Odsouzenému tam datum popravy předem neřeknou. Prostě jednoho rána přijdou dozorci a oznámí mu, že dnes bude oběšen. Na nějaké dlouhé loučení nebo přípravy už pak není čas, někdy mu zbývá jen pár hodin života.

Japonské ministerstvo spravedlnosti má pro takový postup své vysvětlení. Údajně tím chce vězně ušetřit zbytečného stresu. Kdyby se člověk třeba týden dopředu dozvěděl, že ho příští pátek čeká šibenice, mohl by se psychicky zhroutit nebo se pokusit o sebevraždu. A tak mu to raději neřeknou vůbec. Tedy až do chvíle, kdy už je na popravu všechno připravené.

Jestli je to pro odsouzeného skutečně lepší, je ale dost sporné. Sice nemusí sledovat v kalendáři, kolik dní mu ještě zbývá, jenže místo toho může celé roky čekat, kdy se otevřou dveře jeho cely. A nejde vždycky jen o pár let. Někteří japonští vězni strávili v cele smrti i několik desetiletí. Každé ráno přitom mohlo být tím posledním.

Podobně jsou na tom jejich rodiny. Ty se o vykonání trestu obvykle dozvědí až poté, co je po všem. Příbuzní tak nemohou přijet na poslední návštěvu a odsouzený nemá možnost se s nimi předem rozloučit.

Dva japonští vězni se kvůli tomu v roce 2021 obrátili na soud. Namítali, že oznamování popravy na poslední chvíli je nelidské a způsobuje jim dlouhodobé psychické utrpení. Jejich žaloba však byla v dubnu 2024 zamítnuta. Japonské úřady tedy ve své dosavadní praxi pokračují.

Tři tlačítka, ale jen jedno otevře propadlo

Samotné japonské popraviště má jednu zvláštnost, o které se v zahraničí poměrně často píše. Když je odsouzený přiveden do popravčí místnosti, dozorci mu svážou ruce a nohy, zakryjí oči a nasadí oprátku. Pod nohama má propadlo, podobně jako na starých šibenicích.

Mechanismus, který propadlo otevírá, však ovládají tři tlačítka. Každé obsluhuje jiný vězeňský pracovník a všichni je stisknou současně. Ve skutečnosti je ale funkční pouze jedno z nich. Nikdo z trojice přitom nemá vědět, které tlačítko propadlo otevřelo.

Účelem je alespoň částečně ulevit lidem, kteří musí popravu vykonat. Každý si může říkat, že právě jeho tlačítko možná nefungovalo. Jestli to skutečně pomáhá, je samozřejmě jiná otázka.

Japonská veřejnost měla dlouho jen velmi mlhavou představu, jak popravčí místnosti vypadají. Až v roce 2010 ministerstvo spravedlnosti umožnilo novinářům prohlédnout si jednu z nich. Fotografie tehdy ukázaly poměrně strohé prostory s propadlem v podlaze a místem, odkud se celý mechanismus ovládá.

Popravy samotné ovšem veřejné nejsou. Neúčastní se jich novináři a ministerstvo spravedlnosti obvykle až následně oznámí, kdo byl popraven. Podrobnosti o posledních hodinách odsouzeného se ven dostávají jen výjimečně.

Po téměř třech letech se v Japonsku znovu popravovalo

Shiraishi nakonec strávil v cele smrti přes čtyři roky. Za tu dobu se v Japonsku vystřídalo několik ministrů spravedlnosti, ale k jeho popravě se dlouho nikdo neměl. Ostatně od července 2022 tam nepopravili vůbec nikoho. To se změnilo až 27. června 2025, kdy přišla řada právě na Shiraishiho.

Bylo mu 34 let a toho dne ho oběsili. Příkaz k popravě podepsal ministr spravedlnosti Keisuke Suzuki, který pak novinářům vysvětloval, že si své rozhodnutí dobře promyslel. Připomněl především devět zavražděných lidí a také to, proč je Shiraishi vlastně zabíjel. Žádná pomoc zoufalým lidem, jak jim původně namlouval. Šlo mu hlavně o sex a peníze.

O tom, jak Shiraishi prožil posledních pár hodin, se toho moc neví. Japonci podobné podrobnosti běžně nezveřejňují, takže neznáme ani jeho poslední slova nebo reakci na oznámení, že právě dnes zemře. Jisté je, že 27. června 2025 skončil na šibenici. A zároveň se stal prvním člověkem, kterého v Japonsku po téměř třech letech popravili.

Shiraishiho poprava znovu rozvířila debatu o trestu smrti. V Japonsku se o něm diskutuje už dlouhá léta, ale zatím nic nenasvědčuje tomu, že by ho tam chtěli zrušit. Proti popravám vystupuje třeba Amnesty International, které vadí i to, jak se odsouzení dozvídají, kdy mají zemřít. Někdo stráví v cele smrti deset nebo dvacet let, a přitom až do posledního rána neví, kdy na něj přijde řada. Podle Amnesty je takové čekání samo o sobě kruté. Japonci to ale vidí jinak a vláda svůj postup měnit nehodlá.

Ministr spravedlnosti Keisuke Suzuki ostatně po Shiraishiho popravě řekl, že dokud budou lidé páchat závažné násilné zločiny, není podle něj důvod trest smrti rušit. A podporu má i u veřejnosti. Většina Japonců je totiž podle průzkumů pro jeho zachování.

Přitom právě v Japonsku se před nedávnem uzavřel případ, který mohl skončit pořádným průšvihem. Jde o bývalého boxera Iwaa Hakamadu. V roce 1968 ho odsoudili k smrti za čtyřnásobnou vraždu, kterou podle svých slov nespáchal. Jenže soud mu neuvěřil a Hakamada skončil za mřížemi. Roky ubíhaly, on stárnul a pořád čekal, jestli ho jednoho dne nepřijdou oběsit. Nakonec ve vězení strávil téměř půl století. V roce 2014 se dostal na svobodu a o dalších deset let později byl konečně zproštěn viny. Ukázalo se mimo jiné, že některé důkazy proti němu byly zmanipulované. Stačilo přitom, aby některý z ministrů spravedlnosti během těch dlouhých let podepsal příkaz k popravě, a Hakamada už by se očištění svého jména nedožil.

V případě Shiraishiho o vině podobné pochybnosti nebyly. Sám se k vraždám přiznal a policistům popsal, co všechno dělal. Když ho v říjnu 2017 zatkli, bylo mu 27 let. Od té doby už se na svobodu nedostal. V lednu 2021 mu navíc definitivně potvrdili trest smrti. Údajně si přál, aby ho popravili co nejdříve, jenže na jeho přání nikdo brát ohled nemusel. Čekal tedy dál. Měsíce se změnily v roky a Shiraishi pořád nevěděl, kdy to přijde. Nakonec si pro něj dozorci přišli 27. června 2025. Teprve toho rána se dozvěděl, že za několik hodin bude po všem.

Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:

https://edition.cnn.com/2025/06/26/asia/japan-takahiro-shiraishi-executed-intl-hnk

https://www.bbc.com/news/articles/c5y05dk2p92o

https://www.asahi.com/ajw/articles/15868722

https://www.theguardian.com/world/2025/jun/27/japan-executes-twitter-killer-takahiro-shiraishi

https://icomdp.org/wp-content/uploads/2025/07/ICDP-012-2025-Execution-of-Takahiro-Shiraishi-June-2025.pdf

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz