Článek
Voskovka větší je rostlina, která vás dokáže překvapit, zvlášť pokud jste ji předtím nikdy neviděli. Květy visí dolů jako malé trubičky, kolem nich jsou nahloučené modrofialové listeny a pod nimi pokračují šedozelené listy. Celá rostlina má zvláštní matný odstín, jako kdyby byla poprášená nebo potažená tenkou vrstvou vosku. Odtud ostatně pochází i její české jméno.
Voskovka větší (Cerinthe major) u nás zatím nepatří mezi letničky, které byste mohli potkat na každé druhé zahradě. Je to trochu škoda. Nejenže vypadá neobvykle, ale také dlouho kvete, vyhledávají ji čmeláci a na vhodném místě se dokáže sama vysévat. Kdo ji jednou nechá na záhoně dozrát, může ji příští rok najít na místech, kam ji rozhodně nesázel.
Doma je kolem Středozemního moře
Voskovka pochází ze Středomoří. Roste v jižní Evropě i severní Africe a zasahuje také do západní Asie. Setkat se s ní lze například ve Španělsku, Itálii, Řecku, Turecku, Maroku nebo Alžírsku. Už její původ docela dobře napovídá, co od ní čekat na zahradě. Má ráda slunce, teplo a půdu, ve které po dešti nestojí dlouho voda.
Patří mezi brutnákovité. Je tedy příbuzná s brutnákem, kostivalem nebo pomněnkou, i když na první pohled by je vedle sebe možná spojoval málokdo. Voskovka má poměrně silné lodyhy a hladké, trochu dužnatě vypadající listy. Jejich modrozelené až šedozelené zbarvení je dobře vidět už na mladých rostlinách.
V našich podmínkách se pěstuje jako letnička. Během jedné sezony vyroste, vykvete, vytvoří semena a s příchodem zimy její život končí. To ale ještě nemusí znamenat konec voskovky na záhoně. Pokud semena necháte dozrát a spadnout, může se o pokračování postarat sama.
Běžně dorůstá někam k půl metru, v dobrých podmínkách může být i vyšší. Hodně záleží na půdě, vláze a prostoru. V příliš úrodné zemi se někdy vytáhne do výšky a vytvoří spoustu listů, takže výsledkem nemusí být právě úhledná rostlina. Na chudším slunném místě bývá pevnější a také její namodralé barvy lépe vyniknou.
Voskově vypadající listy, poblíž květu mohou být i namodralé a vytvářejí dojem květu. Ten je však podlouhlý.
Kde končí list a začíná květ
Nejnápadnější bývá voskovka v době květu. U zahradníků je oblíbená především purpurově zbarvená forma, prodávaná často jako Cerinthe major „Purpurascens“. Na vrcholech lodyh se tehdy objeví kombinace modré, fialové, zelené a někdy skoro stříbřité barvy.
Velká část toho, co z dálky vypadá jako květ, ale květem není. Fialové části kolem něj jsou tzv. listeny, tedy přeměněné listy. Skutečné květy jsou mnohem menší. Mají protáhlý trubkovitý tvar, visí směrem dolů a u purpurové formy jsou tmavě modré až fialové.
U jiných forem voskovky mohou být květy žluté nebo kombinovat žlutou s dalšími odstíny. Právě zahradní purpurová forma ale nejspíš stojí za tím, že se rostlina v posledních letech častěji objevuje v nabídce semen. V záhonu je těžké ji přehlédnout a zároveň nevypadá jako typická pestrobarevná letnička.
Voskový dojem listů není jen zvláštností na okrasu. Rostliny ze slunných a sušších oblastí často mívají na povrchu listů ochrannou vrstvu, která pomáhá omezovat ztráty vody. U voskovky je natolik nápadná, že se dostala i do jejího názvu.
Čmeláci přesně vědí, co s ní
Stačí si ke kvetoucí voskovce na chvíli sednout a obvykle není nutné čekat dlouho. Zvlášť čmeláci ji dokážou navštěvovat jeden za druhým. Převislý květ přitom na první pohled nevypadá jako něco, odkud by se snadno získával nektar.
A skutečně to úplně snadné není. Nektar se nachází hluboko uvnitř květu a návštěvník se k němu musí dostat mezi jeho vnitřními částmi. Hmyz s delším sosákem je tu ve výhodě. Při hledání potravy se zároveň dostává do kontaktu s prašníky a odnese si na těle pyl.
Opylování Cerinthe major sledovali například vědci u přirozeně rostoucích voskovek v Itálii. Mezi jejich návštěvníky patřili čmeláci i několik druhů samotářských včel. Jedním z častých hostů byl čmelák zahradní, Bombus hortorum, který má nápadně dlouhý sosák a na podobné květy je dobře vybavený.
Výzkumníci se podívali také na to, co vlastně voskovka hmyzu nabízí. V jejím nektaru výrazně převažovala sacharóza. Nektar se navíc začínal tvořit ještě předtím, než se květ otevřel. V okamžiku, kdy byl připravený přijmout prvního návštěvníka, tedy už uvnitř čekala potrava.
Květ nevydrží jen několik hodin. Otevřený zůstává několik dní a během té doby jej mohou navštívit desítky hmyzích návštěvníků. Pro zahradu, ve které má být místo také pro čmeláky a včely, je proto voskovka docela zajímavou volbou.
Květ je schovaný v listenech
Se zálivkou to není potřeba přehánět
Při pěstování není voskovka nijak zvlášť náročná. Největší službu jí uděláme tím, že jí najdeme slunné místo. V polostínu sice může růst také, ale rostliny bývají volnější, méně výrazně zbarvené a za světlem se vytahují.
Mnohem horší než občasné sucho je pro ni půda, která zůstává dlouho mokrá. Ideální je proto propustný záhon, kde voda rychle odteče. Dobře se jí daří i ve vyvýšených záhonech, štěrkových výsadbách nebo v nádobách. Po zakořenění zvládne kratší období bez zalévání poměrně dobře.
Ani hnojiva nepotřebuje ve velkém. Na hodně vyhnojeném záhonu sice rychle roste, ale vytvoří nehezké dlouhé měkké výhony, které potom polehávají. Totéž se může stát na místě vystaveném silnému větru. Pokud se voskovka příliš vytáhne, není její lodyha schopná udržet celou rozvětvenou horní část.
Naopak ve společnosti dalších rostlin se může částečně opřít o své okolí a působí přirozeněji. Hodí se proto do smíšených letničkových záhonů a do výsadeb, které nemají vypadat dokonale učesaně. Díky namodralým listům je zajímavá ještě předtím, než vůbec začne kvést.
Semena si často rozhodí sama
Voskovku lze na jaře předpěstovat, ale není to žádná choulostivka citlivá na všechno. Semena se vysévají do substrátu a mladé rostliny se později přesunou ven. Kdo nechce předpěstovávat, může zkusit i přímý výsev.
Mnohem zajímavější situace nastává po první sezoně. Pokud odkvetlé rostliny hned nevytrháme a dovolíme jim vytvořit semena, část jich skončí na zemi. Na jaře se pak mohou objevit semenáčky.
Ne vždy ale vyrostou přesně tam, kde bychom je chtěli. Jeden se objeví mezi kameny, jiný u kraje záhonu a další třeba v sousedním květináči. Mladé rostlinky se ale dají opatrně přestěhovat. Pokud má voskovka na zahradě místo, které jí opravdu sedí, může se tímto způsobem udržovat několik let bez toho, aby bylo nutné pokaždé kupovat nové osivo.
Není přitom nutné nechávat stát všechny odkvetlé rostliny. Bohatě stačí několik výhonů se semeny a zbytek lze odstranit. Kdo naopak o samovýsev nestojí, měl by květenství odstřihnout dříve, než semena dozrají.
Listeny mohou být také krásně namodralé a atraktivní
Voskovka, med a jeden starý omyl
Angličané voskovce říkají honeywort, tedy přibližně „medová bylina“. Za jménem se skrývá stará představa, která dnes působí docela úsměvně. Lidé kdysi spojovali voskový povrch rostliny se včelím voskem a věřili, že právě z podobných rostlin získávají včely materiál na stavbu pláství. Tak to ale samozřejmě není. Včelí vosk vzniká přímo v těle dělnic, které jej vylučují pomocí voskotvorných žláz. Voskovka jim žádný hotový vosk neposkytuje.
Spojení se včelami a čmeláky jí ale nakonec zůstalo oprávněně, jen z úplně jiného důvodu. Nabízí jim potravu. Pro člověka má zase výhodu v tom, že od jara nevyžaduje neustálou péči a v létě vypadá jinak než většina běžných letniček.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://botany.cz/cs/cerinthe-major/
https://www.novinky.cz/clanek/bydleni-zahrada-vysejte-si-voskovku-s-kvety-v-barve-boruvek-40359763
https://thefloralproject.co.uk/blogs/news/how-to-grow-cerinthe
https://www.bishybarnabeescottagegarden.com/blogs/individual-flower-pages/how-to-grow-cerinthe-major-purpurascens-from-seed
