Článek
A taky výraznou federální, nebo snad dokonce c. a k., chcete-li, stopu. Jeho majitelem je slovenská společnost TMR, vlastnící i Špindl nebo Ještěd. Též sem hodně jezdí česká lyžařská cestovka Nev Dama. Čtyřdenní pobyt se skipasem a polopenzí na začátku prosince nabízela za 7,5 tisíc korun včetně ski-openingu s koncertem Abba Stars, ochutnávkou fajnových rumů a testem lyží Lusti. Však tu Češi i Slováci měli na řídce zaplněných sjezdovkách převahu, v barech vyhrávala česká rádia a vůbec to vypadalo skoro jako doma.
Letos se tady lyžuje už od 10. října a plánují vytrvat až do konce května, pokud St. Peter svolí. V tu dobu se už půjde vykoupat v nedalekých teplých jezerech (nejblíž je Millstätter See) pod širým nebem, jen pár minut poté, co vystoupíte z lyžáků… „Lyžuje se tu až 230 dní v roce ve skvělých podmínkách, to je nejspíš evropský rekord,“ ocenil zdejší spolehlivé poměry legendární Franz Klammer, olympijský vítěz ve sjezdu 1976, rodák z nedalekého Bad Kleinkirchheimu.
Příjezd k dolní stanici areálu připomíná trochu šumavský Hochficht. Silnice se klikatí ještě déle z údolí od Flattachu, k němuž se dostanete za chvilku ze Spittalu na dálnici A10 na Villach (z Prahy mezi 6 a 7 hodinami s jedním mýtem za tunel). Parkoviště je zdarma. U kasy tasíte GoPass, který platí i třeba ve Špindlu nebo na Lipně, a poskytuje i další výhody. Předčasný nákup zaručuje slevu, pořízení karty až na místě vyžaduje delší operaci, s tím počítejte.
A pak vzhůru „krtkem“, unikátní zubačkou, která od roku 1997 stoupá z 1220 metrů 4,5 km dlouhou štolou vytesanou ve skále přesně 7 minut do základního tábora (2241 m). Tím se tu zcela jistě stává Mölli bar se sošnou a hlaholící slovenskou obsluhou a dvěma maličkými šlepry pro případné dětské osvěžení.
Odtud pokračuje kabinka Eisseebahnu už nad skálou ke skutečné lyžařské křižovatce s tradiční velkokapacitní restaurací (2800 m). Vrátit se můžete dlouhatánskou, ale nesmírně pohodovou modrou, ideální na roz/dojetí v nekonečném cárvovém náklonu anebo – v případě kvalitních sněhových podmínek po strmé černé okolo Duisburger hütte.
Teprve poté se doporučuje vydat se k vrcholu pod Schareck (3122 m – k jeho kříži a vyhlídce do všech světových stran třeba několik kroků pěšky). Z něho míří dolů otevřenou plání čtyři pisty, dvě divoké, prudké i houpavé, červené, nesmírně zábavné pro rychlou jízdu, a ještě další dvě černé přímo pod lanovkou. Ty se však otvírají opět pouze při dostatečné sněhové pokrývce, jinak slouží odvážným pro freeride. Jeho vyznavači se tu těší značné podpoře, však tu bývají až čtyři metry prašanu… Směrem k východu se pak dá spadnout čtyřmi variantami červené podél Panoramabahnu k Atteckbahnu. Ten vás vynese na Kleinzirknitzscharte (2726 m). Z něho vedou poblíž sebe dvě červené a jedna černá.
Celkem tedy 36 km sjezdových tratí (jen 6,5 km modrých, 20 km červených a 9,5 km černých). Díky jisté podmínce a kvalitním tratím tady trénují národní týmy Rakušanů, Němců i Slováků, ale na široké a přehledné sjezdovky se nemusíte bát vzít ani menší potomstvo. Základní cena denního skipasu činí nyní 69 eur (e-shop 43) pro dospělého/52 pro juniora a 35 pro dítě.
Všude vůkol na dohled skalnatých vysokohorských panoramat Vysokých Taur včetně rakouského top vrcholu Grossglockneru (3798 m) se dá úspěšně, a hlavně bezpečně poťapat na skialpech. Stejně jako v nedalekých dobrodružnějších kopcích Ankogelgruppe. Dole v údolích Seebachtal a Tauerntal pak najdete každý den perfektně upravované běžecké tratě, třeba od hotelu Drei Gremsen v Mallnitzu měli v prosinci jediný bílý koberec se stopou na zelené louce. Odtud pak ještě za pár minut dorazíte vlakem, který nakládá auta, Tauernbahnem, do mnohem většího (ski) regionu Bad Gasteinu. Na dosah je další korutanský skiareál Heiligenblut/Grossglockner s 55 km sjezdovek.
Kvalitní lyžovačka, ideálně kombinace všeho druhu, tvoří podle našeho názoru zdejší hlavní magnet. Rozjuchané apres-ski, mondénní bary, nablýskané drahé restaurace nebo nekonečné diskotéky jako v Kitzbühelu, Schladmingu, Söldenu či St. Antonu am Arlberg tady budete hledat marně. Spíš apartmány za pár eur za nocleh, ostatně řada Čechů je tady kupuje jako jistou investici. Anebo poklidné penziony s rodinnou atmosférou, domáckou kuchyní a pohodlným wellness. Zkrátka poklidná rovnováha.
„Co si dáte k snídani, chcete míchaná vajíčka nebo omeletu?“ obsluhovala nás Regina Sterzová, ještě pod jménem Maderová bývalá rakouská sjezdařka, účastnice olympiády (dojela 14.!) ve Vancouveru 2010 v hotelu Bergkristall v Mallnitzu. Komfort bez starosti s hodně předčasnou rezervací… I za aquaparkem s horkými koupelemi musíte do Bad Gasteinu nebo půlhodinku do Villachu.
Zato se spíš můžete třeba v Mallnitzu s dětmi vpodvečer vydat do návštěvnického centra BIOS s moderní interaktivní expozicí nebo na vycházku po značené stezce Lichterweg s nasvícenými instalacemi ve svěží přírodě, anebo s lamou na vodítku. I krampusové, místní čerti, budili na Mikuláše spíš úsměv než strach. Svařáček, punč nebo pečené kaštany z adventního minitrhu chutnaly jako od babičky…
Všichni tady tvoří jednu velkou rodinu. „Proto ani příliš neřeší, že rakouský skiareál provozují Slováci a druhý menší Ankogel (s rekordním počtem slunečních dnů v celém Rakousku) teď převzali Chorvati. Hlavně aby to fungovalo,“ potvrzuje Paula Müllmannová ze zdejší turistické kanceláře. I Jihoslovani všeho druhu sem jezdí lyžovat ve značných počtech.
Takže až budete chtít vzývat ducha monarchie na lyžích, vydejte se na Mölltal Gletscher…
