Článek
Volný vztah nám tak jako jiná témata rozděluje společnost na pár táborů. První jsou ti, kterým se myšlenka volného vztahu líbí a třeba by to chtěli zkusit, nebo také už zkouší. Jsou tu i lidi, kteří jiný než volný vztah nevyhledávají. Máme tu však tábor, kde se mísí nepochopení a nenávist, nebo také závist, protože manžela/ku nenapadlo sepsat předmanželskou smlouvu o takové dohodě.
Pro spousty lidí je volný vztah tabu asi nejspíš z důvodu, že přetrvává myšlenka lidské monogamie. Já sama žiji ve spokojeném monogamním vztahu a zároveň věřím, že lidská přirozenost to není a v přírodě je takový jev jedinečný. A pokud teď někdo myslí na labutě, zopakujte si základní školu, vyvinuli jsme se z opic. Případně je teorie o hlíně a žebrech, ale Eva kdyby žila monogamií, tak tu nikdo z nás teď nesedí.
Volný vztah je žití s jedním člověkem, kdy budují spolu svou budoucnost, zároveň mají svobodu sexu. Jak velká je to svoboda už je na jednotlivých párech. Jsou pravidla o počtu sexuálních partnerů, o opakování jednoho sexuálního partnera, nebo také i drobnost jako je, jestli si to partneři mají mezi sebou říkat. Pro některé páry to neznamená chodit za někým sám, ale naopak jít si užít s partnerem/kou trojku, nebo čtyřku. Také jsou páry tvořící volný vztah jen z jedné strany, důvodem bývá asexualita, či naopak nadměrná sexuální potřeba.
Rozhodně by se nikdy nápad volného vztahu neměl použít jako náplast pro záchranu, takový vztah se nejspíš brzy zhroutí a zbytečně dělá špatnou nálepku něčemu, co já sama považuji za vyšší úroveň vztahu. Ono totiž nejde o to, že si chtějí partneři užít sexu jinde, to se děje i v monogamních vztazích, jen nevyřčeně. Ono jde o to dopřát partnerovi/ce svobodu, pochopení samu sebe, či dát to, co doma nelze, například z důvodu již zmiňované asexuality.
Tímto bych chtěla sdělit, že nemusíte chápat, stačí tolerovat. A třeba si i uvědomit, že páry ve volném vztahu nejsou slabší než jiní, naopak silnější svou důvěrou k tomu druhému, protože takový vztah drží hlavně na důvěře.
