Článek
Řeknu vám to takhle: nám nepředpověděli nic
Jména Baby Vangy a Nostradama se pravidelně vracejí pokaždé, když je svět v nejistotě. V titulcích se objevují „předpovědi“ pro konkrétní roky, události i krize. Čím větší strach, tím jistější tón: oni to věděli.
Jenže když se na to podíváme střízlivě, vyjde najevo jednoduchá věc:
nám nepředpověděli nic.
Baba Vanga: žádný plán budoucnosti neexistuje
Baba Vanga po sobě nezanechala žádný psaný seznam proroctví, žádnou knihu, žádný časový rozpis budoucnosti. Vše, co o ní víme, pochází z vyprávění lidí, kteří ji navštívili, a z pozdějších záznamů třetích osob.
Mluvila:
- obecně
- v obrazech
- často o osobních věcech konkrétních lidí
Nikdy nepracovala s konkrétními roky typu 2025 nebo 2030. Tyto letopočty se objevily až dlouho po její smrti. Ne proto, že by je vyslovila, ale proto, že je tam někdo dodatečně dosadil.
Nostradamus: záměrná nejasnost
Nostradamus psal své texty v 16. století. Jeho čtyřverší jsou:
- vágní
- plná symbolů
- bez přesných jmen, míst a dat
A hlavně: záměrně nejasná.
Ne proto, že by něco skrýval, ale proto, že v jeho době nebylo bezpečné mluvit jasně o politice, moci nebo budoucnosti vládců. Nejasnost byla způsob ochrany – a také důvod, proč se jeho texty dají vykládat prakticky jakkoli.
Jak vznikají „předpovědi“ pro dnešní dobu
Mechanismus je jednoduchý:
- vezme se obecná věta o chaosu, válce nebo změně
- spojí se s aktuální událostí
- přidá se konkrétní rok
- vznikne silný příběh
Nejde o objevování pravdy, ale o zpětné přiřazování významu. To, co dnes čteme jako proroctví, je často jen naše současná realita promítnutá do starých slov.
Proč tomu chceme věřit
Protože nejistota je nepříjemná.
A představa, že „to někdo věděl dopředu“, je uklidňující.
Proroctví dávají chaosu řád.
Strachu směr.
A nejistotě příběh.
Nejsou důkazem nadpřirozeného vidění.
Jsou důkazem lidské potřeby pochopit svět.
Co z toho plyne
Baba Vanga ani Nostradamus:
- nepředpověděli naši dobu
- nemluvili o konkrétních událostech dneška
- neplánovali budoucnost století dopředu
To, co dnes koluje pod jejich jmény, jsou interpretace, domněnky a často čisté výmysly.
Ne nutně zlé.
Ale pohodlné.
Možná si vystačíme bez proroků
Možná nepotřebujeme věštce minulosti, aby nám vysvětlili přítomnost.
Možná stačí dívat se pozorně kolem sebe.
Protože budoucnost se netvoří ve starých proroctvích.
Tvoří se v tom, jak žijeme teď.
Proroctví čteme hlavně proto, že nám dávají pocit, že svět má řád a směr. Ne proto, že bychom jim opravdu věřili, ale proto, že nás baví hledat v chaosu význam. Jsou psaná tak, aby v nich každý našel to, čeho se bojí nejvíc. A právě proto „fungují“ v každé době. Ve skutečnosti nejsou mapou budoucnosti, ale zrcadlem našich obav.
