Článek
Jen se díváme na jeho starý obličej, který se v mihotavém světle zdá najednou mladší. Jako by v těch očích pořád ještě něco nosil.
A on spustí… tentokrát o věci, která neměla hlas – ale přesto volala.
Příběh z Roudnice nad Labem. A telefon, co volal z místa, kde už dávno neměl být signál.
„Pamatujete si ještě telefonní budky?“ řekl Franta a pousmál se. „Dneska každej má mobil, ale dřív… když jsi někam šel bez drobných, tak jsi byl ztracenej. A některý z těch budek…
No.
Některý nebyly úplně obyčejný.“
Zima, 1995.
Roudnice nad Labem.
Stará telefonní budka vedle opuštěného statku, asi dva kilometry za městem.
Odpojená od sítě, vedení přerušené.
Měla být zrušená už dávno. Nikdo ji nepoužíval.
A přesto na policejní stanici přišlo několik hlášení:
„Z budky u statku někdo volá. Dětský hlas. Pořád říká: Jsem tady. Přijďte.“
„Volá mi to ve dvě ráno. Ze zrušenýho čísla. Jen dech. A pak zase ten hlas: Tady jsem.“
„Řekli jsme si – někdo si hraje. Žádnej duch. Prostě puberťák.
Tak jsme tam jeli.“
Byl mráz, sníh, vítr.
A budka stála tiše vedle statku, jako z jinýho světa.
Sluchátko viselo. Oprýskaný sklo.
A uvnitř – otisky prstů. Dětské. Na vnitřní straně skla.
Přes noc postavili hlídku.
A v jednu ráno to zase zazvonilo.
Ale telefon neměl spojení.
Nebyl připojený.
Dráty visely v trávě.
A přesto… to zvonilo.
Další dny to bylo horší.
Jeden z techniků, co budku rozebíral, dostal záchvat.
Říkal, že slyšel hlas.
Ne ze sluchátka.
Ale zespodu. Zpod betonu.
Začali kopat.
A zhruba metr pod budkou našli dřevěnou krabičku.
Uvnitř – fotografie.
Dívka. Asi deset let. Úsměv. Pionýrský šátek. A na zadní straně napsáno:
„1991. Nevrátila se.“
Záznamy v Roudnici skutečně potvrdily:
Dívka jménem Jarka V. zmizela po cestě z družiny.
Nikdy se nenašla.
Ale co dělala její fotka pod betonem telefonní budky?
A kdo volal?
Dodnes nikdo neví.
František se zadíval do ohně.
„Někdy se neptám, co to bylo. Jen přemýšlím… jestli to nepřestalo volat.
Jestli tam někde pořád někdo čeká.
A říká Tady jsem.
Ale už ho nikdo neslyší.“
Dívka z fotografie nebyla nikdy nalezena. Policie případ uzavřela jako „historický nález bez souvislosti s událostí“.
Sedíme. Tiše. Všichni.
I ti největší z nás ztichli.
A jeden z nás, ten s plackou tuláka, řekne polohlasem: no ty vole
