Když se roztomilost změní v hrozbu: tlupy opic na turistických místech

Opičky, které nám kdysi připadaly jako roztomilý symbol exotických zemí, začínají být stále častěji zdrojem strachu a odporu. Záběry, kde malý makak krade turistovi brýle nebo láhev s pitím, ještě působí úsměvně. Jenže realita pro lidi, kteří se s těmito tlupami setkají naživo, už tak veselá nebývá.

Stále častější jsou příběhy cestovatelů, kteří byli napadeni, okradeni o jídlo, tašky, dokonce i pasy. Tlupy opic už dávno nečekají na zbytky. Přijdou si samy – drzé, organizované a bez strachu. Některé útoky končí i zraněním, a z dovolené se pak místo vzpomínky na krásnou krajinu stává trauma.

Problém nezačal u zvířat, ale u lidí. Turisté i místní obyvatelé je roky přikrmovali, a tím je naučili, že člověk = snadná potrava. Opice, přirozeně chytré a přizpůsobivé, se rychle naučily brát, co chtějí. V některých oblastech se populace rozrostla natolik, že tvoří celé agresivní tlupy, které už dávno překročily hranici „roztomilosti“.

Když se do toho přidá masový turismus, který jejich chování posiluje, dostáváme výsledek: zvířata, která se nebojí člověka, protože vědí, že proti nim málokdo zasáhne.

To je otázka, kterou si potichu kladou mnozí cestovatelé i místní. Na jedné straně stojí argumenty o ochraně přírody a zvířat. Na druhé straně realita – čím víc opic, tím větší riziko pro lidi. Myšlenka regulace populace naráží na etické i kulturní bariéry. Pro mnoho místních jsou opice posvátné, nebo přinejmenším chráněné. Zabíjet či redukovat je by se rovnalo kulturnímu tabu.

Namísto toho se objevují spíš polovičatá řešení: zákaz krmení, cedule s varováním, pokusy o odchyt a přemístění. Jenže efekt bývá slabý – opice jsou příliš dobře přizpůsobené a příliš blízko turistické zóně.

Pro nás, kdo uvažujeme o cestě do Asie, to znamená jediné: romantická představa o focení s opičkou na rameni se dávno změnila. Setkání s tlupou opic je dnes spíš hrozbou než atrakcí. A ne každý je ochotný riskovat zdraví, okradení nebo zkaženou dovolenou.

Pokud se nic nezmění, je otázkou času, kdy začnou celé skupiny turistů místa s „opičími chrámy“ a parky obcházet. A to může být pro lokální ekonomiku mnohem bolestivější než tabuizovaná otázka redukce.