Článek
Znám lidi, kteří podlehli podvodníkům. Viděla jsem, jak se změnili, jak se uzavřeli před těmi, kteří je měli opravdu rádi, a jak se upnuli k iluzi, která jim měla nahradit celý svět. A přestože jim okolí říkalo pravdu, nechtěli ji slyšet. Ne proto, že by byli hloupí. Ale proto, že by je pravda bolela víc než lež.
Je mi jich líto. Opravdu. Zvlášť když jde o dobré známé, o lidi, které znáš roky a víš, kolik už toho v životě unesli. Vidíš, jak jim někdo krade naději, budoucnost i vztahy — a nemůžeš je zachránit, protože oni sami nechtějí.
A nejhorší na tom je, že ti podvodníci nekradou jen peníze. Kradou lidskou důstojnost, víru v lásku a pocit, že svět je ještě bezpečné místo.
Jako jedna moje známá, která věří cizinci z internetu víc než lidem, kteří ji mají rádi celý život. Píše si s neznámým mužem z druhého konce světa a každé jeho slovo bere jako důkaz osudu. Když ji blízcí varují, myslí si, že jí nepřejí štěstí. Že jí závidí lásku, kterou konečně našla. A tak se od nich odvrací a tiskne se ještě víc k iluzi, která ji pomalu pohlcuje.
Je tak naivní, že se už vidí někde v Karibiku, bosá na pláži, s vlasy vonícími po moři a srdcem plným slibů. Věří, že je vzácná perla, kterou si vybral bohatý, mladý muž z dálky. Netuší, že pro něj není perlou, ale jen dalším zrnem v síti, které se chytilo na hezká slova. A zatímco ona sní o lásce, on počítá, kolik z ní ještě dokáže vytěžit.
Tyhle podvody nejsou postavené na tom, že by žena byla „hloupá“. Jsou postavené na tom, že je osamělá, nenasycená láskou, uznáním a pocitem hodnoty.
Psychologicky to funguje takhle:
Taková žena často celý život dávala druhým. Rodině, dětem, partnerovi, práci. A někde po cestě ztratila sama sebe. Cítí se neviditelná. Nechtěná. Obyčejná. A pak jí najednou napíše někdo, kdo ji vidí jako výjimečnou. Krásnou. Jedinou. Osudovou.
Ten muž neprodává lásku.
Prodává sen o novém životě.
A ona se toho snu chytí, protože realita ji bolí.
Když jí okolí říká „je to podvod“, její mozek to nevnímá jako varování. Vnímá to jako útok na jedinou věc, která jí dává pocit, že ještě žije. Proto tvrdí, že nemá peníze co by mu přece poslala. Jemu jde o ni. Proto říká, že jí nepřejí lásku. Proto zavírá oči.
Nejde jen o peníze.
Jde o přístup. O manipulaci. O ovládnutí.
O to, že podvodník postupně převezme kontrolu nad jejím rozhodováním.
A ona si myslí, že řídí ona.
Ve skutečnosti už dávno ne.
Takové ženy často:
- se zadluží „na cestu za láskou“
- rozbijí rodiny
- přijdou o přátele
- zůstanou samy, bez peněz i bez iluze
A přesto jdou dál. Protože návrat do reality by znamenal přiznat si, že naletěly. A to je pro ego někdy horší než ztráta všeho.
Dřív nebo později přijde pád. Dluhy. Samota. Stud. A prázdno.
Protože když si pleteš iluzi s láskou, zaplatíš za to vším, co máš.
Nejde jen o ženy. Jde i o seniory. O naivní muže. O lidi, kteří zůstali sami a nikdo jim dlouho neřekl, že jsou důležití.
Podvodník nekrade jen peníze. Krade naději. Krade budoucnost. Krade vztahy. A prodává sen, který nikdy neexistoval.
A člověk, který se chytí na lásku, je ochoten pro ten sen obětovat všechno. Dům. Úspory. Rodinu. Sebe.
Protože když je někdo dlouho sám, stačí pár hezkých slov, aby uvěřil, že znovu našel smysl života.
