Článek
Smrt byla jen zástěrka?
Tahle otázka zní jako začátek konspirační teorie.
Ale ve skutečnosti je mnohem blíž realitě, než si většina lidí uvědomuje.
Tohle není fikce, ale zákonem řízená praxe, která zachraňuje životy – a zároveň likviduje dosavadní identitu těch, kteří do ní vstoupí.
V extrémních případech se provádí zinscenovaná smrt.
Ano – někdy je vystavena i mrtvola, která má připomínat daného člověka.
- tělo může být neidentifikovatelné – např. po „požáru“ nebo „nehodě“
- rozpoznání proběhne rychle – šok, smutek, ticho
- papírově je vše uzavřené
- a v tichosti začíná nový život
Úmrtí v registrech, falešný pohřeb, náhrobek.
Rodina oplakává někoho, kdo ve skutečnosti žije – skrytý v jiném státě, pod jinou identitou.
Je to legální, pokud to provádí stát v rámci ochrany.
Pro osobu samotnou je to ale časem doživotní samota.
Zní to jako špionážní film, ale není.
Kdy může být svědek „utajen“?
Kauzy organizovaného zločinu
– svědectví proti strukturám s napojením na drogy, vydírání, vraždy
Korupce ve vysokých patrech moci
– svědek odhalí propojení politiky, byznysu, justice
– obává se „tiché likvidace“, zná jména a transakce
Svědectví proti bossům a vekslákům z 90. let
– některé podsvětní sítě přežívají dodnes
– lidé vypovídají až po letech – a musejí zmizet
Zrada uvnitř zločinecké skupiny
– někdo z „jejich“ začne spolupracovat s policií
– stát mu nabídne ochranu – výměnou za změnu identity
V České republice od roku 2001 funguje oficiální program ochrany svědků (zákon č. 137/2001 Sb.).
Zajišťuje ho specializovaný útvar Policie ČR.
– počty neveřejné, odhadem několik desítek ročně
– někdy je chráněna celá rodina
Program není pro každého – jen pro ty, kterým hrozí reálné ohrožení života, zdraví nebo svobody, a jejich výpověď je klíčová pro trestní řízení.
Co všechno se mění?
- jméno, rodné číslo, doklady, osobní historie
- nové bydliště (často i v jiné zemi)
- práce, základní finanční pomoc
- zákaz kontaktu s kýmkoli z minulosti
A co to udělá s člověkem?
Program se může zdát jako záchrana, ale realita je tvrdá.
Představte si, že navždy zmizíte.
Nikdy už neuvidíte své děti. Nepodíváte se na staré fotky.
Nesmíte zavolat, napsat, vysvětlit.
- žádný kontakt s rodinou nebo přáteli
- zákaz starých jmen, zvyků, sociálních sítí
- žít jako někdo jiný – doživotně
- Pro všechny jste mrtví.
A to nejhorší? Vy jste naživu. Ale nikomu to nesmíte říct.
A co slavné „smrti“? Hitler? Elvis?
Jsme zvyklí házet podobné teorie do pytle konspirací.
Ale pravda je, že:
- nacisté měli síť pro útěk válečných zločinců („Ratlines“)
- někteří důstojníci zmizeli beze stopy
- tajné služby (např. CIA, KGB) využívaly i bývalé nepřátele
Neříkám, že Hitler žil na pláži v Brazílii…
Říkám jen, že historie se často píše podle toho, co je výhodné. Ne podle toho, co je pravda.
Dokázali byste to?
Odejít a žít jiný život?
Někdy se není na co ptát. Jen odejít.
Protože zůstat znamená zemřít doopravdy.
Zemřeli. Všichni to říkají. Je jejich pohřeb, parte, hrob.
Ale co když… nezemřeli?
