Článek
Někdy sedíš v klidu. Třeba v tramvaji. Nebo u počítače. Všechno je „v pořádku“.
A najednou to přijde.
Bušení srdce. Tlak na hrudi. Zrychlený dech. Pocit, že nemůžeš dýchat.
Motání hlavy. Chvění rukou. Strach, že omdlíš, umřeš, zblázníš se.
Tělo panikaří, mozek křičí: „Tohle je konec.“
Ale není.
Tohle je panická ataka.
Co se to vlastně děje?
Mozek spustí poplach, i když nejsi v reálném nebezpečí. Nervový systém přejde do stavu „útěk nebo boj“. V těle se rozjede adrenalin, svaly se napnou, dech zrychlí. Ale nepřítel není. Není kam utéct.
A ty jen sedíš a nechápeš, co se děje.
Typické příznaky panické ataky:
- prudké bušení srdce
- zrychlené dýchání až dušnost
- závratě, pocit na omdlení
- brnění v prstech, mravenčení, chvění
- tlak na hrudi, pocit „dusím se“
- návaly horka nebo chladu
- strach ze smrti nebo zešílení
Když se mozek „uvaří“
Jedním z hlavních důvodů, proč dnes tolik lidí zažívá panické ataky, je digitální přetížení.
Náš mozek není stavěný na to, aby 24/7 zpracovával stovky podnětů, notifikací, videí, zpráv, světla a hluku.
Koukáme do mobilů hodiny denně.
Mozek nikdy nevypíná. Je ve střehu. Přehřátý.
A pak stačí malý spouštěč – a mozek vyhlásí poplach.
Hyperventilace
Při panice většinou začneš rychle a mělce dýchat. Tím ale vydechneš příliš moc oxidu uhličitého.
A tělo se rozhodí ještě víc.
Typické příznaky:
- závratě
- brnění, ztuhlé prsty
- pocit, že nemůžeš dýchat
- křeče nebo strnutí rukou
Co pomáhá?
- zpomalit dech (nádech nosem, výdech ústy)
- dýchat chvíli do papírového sáčku (nikdy ne do igelitu!)
- uzemnit se – dotknout se stolu, země, chladného kovu
- říct si: „Je to jen ataka. Nejsem v ohrožení. Přejde to.“
Vliv wifi a vln na mozek
Když spíme vedle telefonu, pod wifinou, v bytě plném elektromagnetických vln, mozek se nikdy opravdu nezklidní.
Neodpočíváme do hloubky.
Ráno se probouzíme nevyspalí, podráždění, s nervy na pokraji.
Co můžeš udělat?
- vypni wifi na noc
- dej mobil do jiné místnosti
- první a posledních 15 minut dne bez telefonu
- pravidelně „vypínej“ – příroda, ticho, dýchání, deník, obyčejná chůze
- hořčík, vitamíny skupiny B, bylinky (meduňka, kozlík, mučenka)
- dopřej si dny bez výkonu – i když se „nic neděje“, mozek se resetuje
Závěr?
Panická ataka není ostuda.
Není to důkaz slabosti, hysterie ani selhání.
Je to výstraha nervového systému, že tělo i mozek jedou nad své možnosti.
Nejsme stroje. A není normální být nonstop online, nonstop výkonný, nonstop v pozoru.
Panická ataka není konec. Je to prosba o začátek jiného způsobu bytí.
Dovol si ten klid. Dřív, než si o něj tělo řekne samo.
Poslední varování
A někdy to člověku dojde.
V tom největším tlaku. V panice. V tom, když má pocit, že umírá.
Najednou uvidíš, jak je život krátký
Jak jsme se hnali, dřeli, obětovali klid, zdraví i vztahy… za co?
A na chvíli se probereš.
Řekneš si: „Tohle nemá smysl. Takhle žít nechci.“
Ale pak se často zase vrátíme do kolotoče.
Zase makáme. Zase jsme online. Zase to vydržíme.
A tělo to ví. A když ho neposloucháš, zařve silněji.
Infarkt. Kolaps. Rozpad.
Možná tahle panická ataka nebyla slabost.
Možná to bylo poslední varování.
