Článek
Kdo byl Tsutomu Miyazaki?
Narodil se v roce 1962 v Japonsku jako předčasně narozené dítě. Jeho prsty byly deformované kvůli genetické vadě – nemohl je plně ohýbat. Ve škole byl tichý a plachý, šikanovaný. Uzavřel se do světa hororů, pornografie a nakonec sadismu. V dospělosti pracoval v rodinné tiskárně, ale po smrti dědečka – jediného člověka, kterého měl rád – se psychicky zhroutil. Začal sledovat děti. A pak zabíjet.
Co přesně udělal?
V letech 1988–1989 unesl, zavraždil a znetvořil čtyři dívky ve věku 4 až 7 let:
1. Mari Konno (4 roky) – 22. srpna 1988
Unesl ji při cestě z hřiště. Zardousil ji v autě. Tělo rozřezal, částečně spálil, část nechal rozkládat. O několik týdnů později poslal jejím rodičům balíček:
- Krabici s popelem a kostmi
- Dětské zuby
- Pohlednici s textem:
„Mari je studená. Už jí nic nebolí. Odpusťte mi.“
Některé části těla si nechal doma jako suvenýr.
2. Masami Yoshizawa (7 let) – říjen 1988
Přepadl ji, když šla ke kamarádce. Opět ji uškrtit, tělo znásilnil i po smrti a pak vyhodil v lese. Po několika dnech se k místu vrátil – jen aby fotil rozkládající se tělo.
3. Erika Namba (4 roky) – prosinec 1988
Nalákal ji do auta pod záminkou, že ji sveze. Po znásilnění ji opět uškrtil. Z těla odřízl ruce a nohy, které později fotografoval v různých pozicích. Její lebku si nechal v pokoji.
4. Ayako Nomoto (5 let) – červen 1989
Tentokrát šel ještě dál. Zavraždil ji, tělo rozčtvrtil a čelisti i ruce si ponechal. Části těla spálil ve svém krbu, zbytek vyhodil do přírody. Sám policii později řekl:
„Chtěl jsem ji mít u sebe. Jako panenku. Neodcházela.“
Dopisy a výsměch rodičům
- V několika případech posílal dopisy rodičům obětí. Byl posedlý tím, aby jejich utrpení trvalo.
- V dopisech psal jako dítě, používal výrazy jako:
„Maminko, byla tma a já se bála… ale už to nebolelo.“
- Jinému otci poslal krabici s nápisem:
„Díky za hru. Už nehrajeme.“
Některé části psal červeným inkoustem, jiné byly napsány vytrženým písmem z časopisů – jako by šlo o hororový scénář. Ale tohle nebyl film.
Jeho pokoj – místo zla
Policie po zatčení objevila:
- Přes 5 000 videokazet – anime, horory, dětské pořady i brutální znásilňovací filmy.
- Fotografie vlastních zločinů
- Deníky plné fantazií o mučení a zabíjení
- Zachovalé dětské prádlo a panenky, které ukradl obětem
Policisté přiznali, že někteří členové týmu museli z případu odejít kvůli psychickému otřesu.
Zatčení a poprava
Zatčen byl 23. července 1989, když se pokusil fotit holčičku na hřišti a její otec ho přistihl. Byl velmi klidný, bez emocí.
Během výslechů přiznal všechny čtyři vraždy. Nikdy nelitoval. Prý to „musel udělat“. Vězněn byl téměř 19 let, protože soudy řešily, zda byl při činu příčetný. Nakonec byl shledán odpovědným.
17. června 2008 byl oběšen.
Bez výrazu. Bez lítosti.
Co po něm zůstalo?
- V Japonsku se po tomto případu změnil pohled na tzv. otaku kulturu (posedlost anime, horory, technikou).
- Jeho jméno se stalo synonymem pro "zrůdu ve stínu společnosti".
- Rodiny obětí nikdy nedostaly odpovědi na všechny otázky – některé části těl se nikdy nenašly.
Poslední věta, kterou řekl vyšetřovatelům:
„Nezabili jste mě. Já už jsem dávno mrtvý.“
Rodina Tsutomu Miyazakiho
Otec
- Vlastnil tiskařskou firmu, kterou měl jednou převzít právě Tsutomu.
- Odmítal přijmout realitu synových činů, nikdy se za něj veřejně neomluvil.
- V roce 1994 spáchal sebevraždu – skočil z mostu do řeky Tama, pravděpodobně kvůli hanbě a tlaku médií.
Matka
- Popírala, že by si čehokoliv všimla a tvrdila, že Tsutomu byl „tichý, hodný chlapec“.
- Nikdy nechodila na soudní jednání.
- Veřejnost ji tvrdě odsuzovala, ale nikdy nebyla obviněna.
Dědeček
- Jediný člověk, kterého měl Tsutomu skutečně rád.
- Zemřel krátce před první vraždou. Tsutomu později řekl, že jeho smrt v něm „něco zlomila“.
- Po smrti dědečka ukradl jeho popel z urny a snědl část jeho kostí, údajně jako způsob „spojení“.
Psychický stav
Během vyšetřování se ukázalo, že Miyazaki:
- Trpěl disociativní poruchou osobnosti (tvrdil, že ho k činu nutil „hlas“ – druhá osobnost)
- Jeho obhajoba se pokusila dokázat nepříčetnost, ale soudní znalci označili jeho jednání za vědomé a plánované
Měl extrémně nízké sebevědomí, hluboké trauma z tělesné vady a byl závislý na pornografii a sadistických videích
