Článek
Takovejhle příběh ti na stole nepřistane každý den. Mezi těma sračkama a policejníma spisama se mi objevil obrázek a dopisy, když sem to četl, tak jsem málem brečel. Takový snadný jsem to měl. Nellyn, to je dívka, co mi poslala příběh z jednoho zatracenýho města někde na druhým konci světa. Podle všeho to tam měli hodně krušný, ptala se, jestli je možný odejít od prokurátora a všech těch věcí, co tam řeší. Popisovala, jak se řeší zločin u nich ve městě a prosila, ať neodepisuju, že by ji sejmuli. Jen můžu jet náhodou kolem i s nějakým novinářem a použít to až v jiným státě.
Měl sem sakra dilema. Jak tohle vyřešit, poslat tam soukromý očko, nebo svý nejlepší lidi, ale co když je to pravda, to je tam mám nechat jako bez pistolí a uniforem? V takový díře, kde se vraždí lidi za bílýho dne a řádí tam gang, co se zbavuje svědků…
Dal jsem si na to čas, když mi mohla něco poslat, tak ho nejspíš mám, možná má děcko a chce bezpečí pro něj. I tohle mi běželo hlavou a nebylo toho málo.
Dal jsem si načas a přemejšlel tejden, než mi došlo, že se tam vydám-sám. Vzal jsem svý osobní auto, všechny dopisy a fotku jsem zamknul do sejfu a dal jsem vědět kolegům, kam se chystám. Pomalu jsem dojel k benzínce, přece jen, bylo to daleko podle mapy. Bral jsem plnou, kafe s sebou a něco k jídlu. Začalo se stmívat, než tam dorazím, mohl jsem zastavit i někde v hotelu, ale nějak mi ta holka vrtala v hlavě a tak se mi stalo, že bych stejně neusnul. Jel jsem klidně dál, zastavil mě až srnec vprostřed cesty, pomalu se sunul na stranu a když byl v houští, jel jsem dál. Narazil jsem cestou na hotel. Zaplatil jsem si pokoj, stejně budu potřebovat nějaké místo až pojedu zpět.
Celý zbytek noci mi táhnulo do pokoje nedovřeným oknem, ale potřeboval jsem vzduch. Slyšel jsem ty divný zvuky z venku a i přes to jsem nakonec usnul. Bylo ráno, přemejšlel jsem, jak se jí představím, nebo jak ji kontaktuju. V tom kufru, co jsem narychlo balil kvůli tomu nutkavýmu pocitu viny, že jsem někomu nepomohl, toho bylo jen málo. Našel jsem si tam holení a vydal se směr koupelna. V noci jsem to moc neviděl, ale tohle místo bylo celkem uklizené. Neměl jsem moc hlad, hodil jsem do sebe jen kafe a v rychlosti jsem přehodil věci do kufru, sbalil se jel dál.
Měl jsem celkem štěstí v tý štvanici jsem našel kavárnu a dal si snídani. Na jídeláku byl celkem výběr, každopádně jablečný štrůdl byl oschnutý a káva byla hořká… co už, na tu chvilku to stačí. Měl sem v tom rušným dni i smůlu, nebyla na domluveném místě a mě došlo, že třeba stojí opodál, nebo nemá čas každý den. Postál jsem chvilku u řeky, co tam byla. No musel na mě být pohled, jako na zevláka, nebo smažku.
Prošel jsem to místo několikrát, než mi došlo, že vedle je i park a školka. Dal jsem se tím směrem a v tý chvíli se mi zdálo, že ji vidím. Stála za modrým plotem. Vypadala jako by hlídala mrňata a jo, byla to ona. Asi si mě všimnula, sklopila hlavu a dělala se jako by nic. Byly tam dvě a po tom cígu, co jsem měl jsem začal mít sucho v puse. Kývnul jsem na ni, ať jdeme stranou. Přišla. Po krátkým hovoru jsem měl pocit, že to, co mám ve svým rajónu je pohádka růžovým sadem. Chtělo se mi blejt z tý hnusoty a srabu, ve kterým byla. Jo. Měla děcko a slíbil jsem jí, že bude mít dohled. Aspoň to málo, co sem mohl.
Novináře jsem znal, byl v tom městě párkrát a potom, co mu tam zabili kolegyni, že vydala nevhodný článek o vrahovi malých dětí a mafii ve městě a udělali z toho frašku, že se zabila kvůli nešťastné lásce - prostě se sebral a odešel. Netekly mu nervy, jako mě. Věděl, co ho asi čeká. Za tu dobu a s tím klidným chladem, co v sobě měl od doby, co ho znám přestal bojovat za lidi. Tohle ale vzal, že prý o tom něco málo ví z dřívějška. Další dobrej chlap, co se nebojí něco změnit, ale jen v týhle situaci. A kvůli těm dvěma. Začal neformálně, že je soukromý učitel a nebere moc.
Vzala to a šli domů. Jak jsem se dozvěděl, ve školce byla jen na výpomoc, že jim někdo vypadnul na dovolenou. Představila mu malou a svýho muže. Domluvili se, že začnou pomalu s výukou. Šlo to celkem klidně, zatím vzali jen doučování odpoledne.
Po měsící to vypadalo, že se situace uklidnila, hlásil, že je tam častějš a našel si něco blíž. Usnul jsem na vavřínech? Sakra, jak se tohle stalo! Ve svým rajónu jsem to vyčistil s větším klidem, nějak podezřele ubylo krádeží i přepadení a časilo se na modrý nebe. Sem vůl a můžu si za to sám, seděl jsem s pytlem na hlavě a spoutanýma rukama i nohama. Slyšel jsem bouchnout dveře. Sakra to ne, ty boule co mám od něj na hlavě ze včera stačily.
Lovec - sedí tam v koutě, chytil jsem ho včera, zmlátil ho a teď ho zabiju. Šéf to dal příkazem a poslouchám, nechci skončit taky v zemi. Vytáhnul bouchačku, namířil, střelil a bylo po něm. Lovec odešel, tohle vidět nemusel, už to znal. Kat přišel s krabicí, uřezal hlavu, zabalil šéfovi dáreček a dal mu ho ke dveřím.
Tentokrát to odpoledne bylo jiné, v sousedním státě se ztratil šéf policie a to se nenechává jen tak.
Před dveřmi byl balík, účetní volal na Nellyn, až bude odcházet učitel, že ho vyplatí. Cestou ven mu podal obálku a s tichým úšklebkem mu řekl, ať ten balík vezme k řece a shodí dolů a jestli má žaludek, ať se podívá dovnitř a vrátí se odkud se vzal.
Bylo to v místních novinách, na břehu řeky krabice a v ní lidská hlava. I s fotkou. Jestli se prokazatelně našel někdo, kdo dal echo čestným z vedlejší policie se neví, ale přijeli si pro něj, tělo i hlavu odvezli pohřbít domů. Byt se neprohledával, proč taky, měl doma kameru a záznam a nikdo u něj nebyl. Vražda se vyšetřuje pečlivě ale stejně pachatele nikdy nenašli.
