Článek
„Je to naše pocta všem nálevnám, šenkům a šantánům, v nichž se odjakživa rodí malá i velká dramata. A kde i ti největší filosofové dokážou ztratit hlavu nad šnytem, dortíkem nebo tanečním krokem. Zároveň je to uctivá poklona Osvobozenému divadlu, Semaforu a všem ‚divadlům malých forem‘, kde se vždy mnoho uměleckých ingrediencí slévalo do šmrncovního eintopfu bezbřehé zábavy a legrace. LASO k tomu poprvé ve svých dějinách přidává kompletně původní hudbu,“ vysvětluje principál souboru Petr Krajíček.
Kabaret, kde se dějí příběhy a původní hudba Davida Göttlicha
Petr Krajíček je v duu s Markem Králem autorem Mlsné písně a spolu se ujali i režie. Oblíbená tvář diváků a dlouholetý tahoun souboru Marek Král je tradičně i hlavní hereckou hvězdou představení.
Po letech čistě činoherní tvorby se LASO vrací k hudbě, ze které kdysi vycházelo. Inscenace má kabaretní formu revue s volným sledem skečů a písní. Mlsná píseň je ovšem jejich první inscenací s kompletně původní hudbou. Tu složil David Göttlich, dlouholetý kapelník, klávesista a dvorní skladatel populární kapely Timudej. Ta je známá svou energickou směsí reggae, ska a world music a dlouhodobě patří k výrazným jménům české alternativní scény. Göttlichovo zapojení dodává celé inscenaci hudební švih, který kabaret posouvá daleko za hranice amatérské produkce.
LASO, plnoletí amatéři
Divadelní spolek LASO dnes patří k zavedeným ochotnickým souborům na české scéně. Vznikl v roce 2007 a s Mlsnou písní tak vstupuje do plnoleté, osmnácté sezóny. Z původní volné skupiny kolegů se postupně vyvinul plnohodnotný soubor s vlastní autorskou tvorbou, věrným publikem a řadou úspěšných inscenací. LASO je dnes vzácnou ukázkou toho, že lidé pracující v nejrůznějších profesích, ale spojení vášní pro divadlo, dokážou společně tvořit díla s velkou uměleckou ambicí.
ANOTACE MLSNÉ PÍSNĚ
„Dovolte, abychom se tímto představením vyznali z lásky ke kabaretům, music-hallům a tingl-tanglům, ve kterých jsme nikdy v životě nebyli, ale jejichž atmosféru tušíme.“ (Suchý & Šlitr, program ke hře Jonáš a tingl-tangl)
A právě touto tušenou atmosférou je prosycena Mlsná píseň: restaurace a kabaret, místo tak trochu mimo prostor a čas, kde se prolínají vůně švestkových knedlíků, kávových zrn i pivní pěny, a třeskuté piánové akordy s cinkáním sklenic, šustěním kostýmů i štěkotem kuchyňských nožů.
Místo, kam se lidé chodí nejen najíst a napít, ale také se bavit, vyprávět vtipy, hrát, zpívat a tančit, léčit se ze svých frustrací, nebo si naopak nějaké nové pořídit; někteří tu i pracují. Lidé tu prožívají své příběhy a dostávají se do nejrůznějších situací – a je jedno zdali u stolu, v kuchyni, nebo na malém pódiu u piána.
Je to naše pocta všem putykám, špeluňkám, nálevnám, hospodám, hostincům, výčepům, krčmám, pivnicím, šenkům, bufetům, vinárnám, barům, restauracím, jídelnám, kavárnám, cukrárnám, čajovnám, šantánům, kabaretům, varieté, tančírnám, restaurantům i salónům, ve kterých se rodí malá i velká dramata — a kde i ti největší filosofové dokážou ztratit hlavu nad šnytem, dortíkem nebo tanečním krokem.
Zároveň je to malá uctivá poklona Osvobozenému divadlu, Semaforu a všem „divadlům malých forem“, kde se vždy mnoho uměleckých ingrediencí slévalo do šmrncovního eintopfu bezbřehé zábavy a legrace. LASO k tomu poprvé ve svých dějinách přidává kompletně původní hudbu — tak jako V+W měli svého Ježka a Suchý svého Šlitra, tak i naši kmenoví autoři K+K mají svého Göttlicha. A kde je Šlitr, tam nemůže chybět ani „Pilarka“ (a i tu máme naši vlastní 😉)
Ačkoli by se to celé mohlo tvářit jako písňová revue, kde děj postává opřen o bar a nikam se nežene, stejně se nám do toho (zase!) vkradl příběh. Mlsná píseň tak trochu neví, čím chce být – jestli noblesním restaurantem, nebo nablýskanou bídou… ale své věrné návštěvníky a fandy už evidentně má. Přibudete mezi ně i vy?
