Margarethe Triebaumer: Ekologická soběstačnost

Burgenland, Rust, Rakousko.

Vinařská rodina Margarethe Triebaumerové měla vždy velkou zeleninovou a ovocnou zahradu. Její čtyři děti také pracují v zemědělství a každé z nich má vlastní zahrádku. „Je tam určitá konkurence,“ směje se vinařka. Společně tak mají ovocné stromy a keře bobulovin, či vlastní víno. Vepřové maso z volného výběhu pochází od jednoho z jejích synů. Mají také ovce, kachny, kuřata, králíky a maso z podzimních lovů a honů. Stará kuřata jdou do polévky, čerstvá zelenina a ovoce se snědí, přebytky se v létě uskladní na zimu, převaří a zmrazí.

„Vždy jsme se snažili být velmi všestranní a mít uskladněnou produkci i na zimu. Kromě 3000 metrů čtverečních zeleninové zahrady obhospodařované traktorem máme také slepice, kachny, prasata, domácí králíky a myslivost. Devadesát pět procent je u nás soběstačnost. Dokupujeme pouze mléko, hovězí maso a obilí na chléb. Dost možná se nestaneme mávnutím kouzelného proutku zemědělci, jakými byli naši předci. Soběstačnost však vnímáme jako velmi aktuální téma. Na vlastních i pronajatých pozemcích, balkonech, našich či v komunitních zahradách znovuobjevujeme cesty ke kvalitnějším produktům, a tak i k samotnému životu.“

Tip pro začátečníky v oblasti soběstačnosti: Začněte raději v malém, jinak vám ta práce přeroste opravdu přes hlavu! Když se tři nebo čtyři roky staráte o zeleninovou zahrádku, získáte cit pro to, co vám chutná a jde vypěstovat a co je lepší vynechat.

Zásobování po celý rok

„Vědomě vytvářím lepší místo k životu bez průmyslově zpracovaných potravin a zničené půdy a tím vytvářím i ´svou vlastní vnitřní rovnováhu´.“ Na jaře, dokud není vše v zemi, jezdí třikrát týdně na kole do dvě hodiny vzdálené zeleninové zahrady. V létě večer nebo brzy ráno na přibližně jednu hodinu. Řady rostlin jsou zde tak široké, že se plevel dá zpracovat menším traktorem. Nechává rostliny volně růst a nemusí ztrácet svůj čas umělými postřiky či hnojivy. Výnosy jsou samozřejmě menší a plodiny nejsou vizuálně dokonalé a identicky velké jako v obchodech.

Už v květnu, jak říká, „se vždy vrací domů s něčím ze zahrady“. Jsou tam už saláty a fazole, bylinky, artyčoky, oves, salát, zelí, rajčata, papriky, mrkev, cibule, brambory a samozřejmě květiny. Téměř úplná soběstačnost je nejen naší rodinnou tradicí, ale také vědomým činem, říká Margarthe.

„Děláme rajčatovou omáčku a kyselý paprikový salát, mrazíme proužky paprik, nakrájený chřest nebo maliny, do sklenic zavařujeme broskve, děláme džemy či šťávy. Část ovoce skladujeme také v syrovém stavu. Celý pastinák, petrželku, bílou a červenou řepu ukládáme do zeleninového sklepa, kde vydrží. Pečeme si vlastní chléb – obiloviny na něj tedy kupujeme, nemáme k jejich pěstování vhodné volné místo, dodává jedním dechem.“ 

Vlastní vejce, vlastní ovoce

Rodina Triebaumerových představuje tradiční, selskou formu téměř úplné potravinové soběstačnosti. Většina lidí má spíše pěstování pro zábavu a nedosáhne tak vysoké míry soběstačnosti, kterou sama Margarethe odhaduje na 95 procent. Ale samotné téma – totiž vyšší potravinová soběstačnost, vlastní sklizeň, ekologické zemědělství zajímá stále více lidí i ve městech. Stačí se podívat, kolik knih na toto téma v posledních letech vyšlo.

Tam, odkud Margarethe Triebaumer pochází, bylo vždy normální, že si rodina co nejvíce toho, co potřebuje, vyrobila sama. „V zásadě byli všichni kolem nás soběstační, co jsme sami nevypěstovali či nevychovali jsme směnili se sousedy a případně dokoupili,“ říká vinařka. Mnozí zůstali takoví až dodnes. Pomáhají nám pořádat každý rok festival u nás ve vinařství, kdy směňujeme sazenice, prodáváme přebytky ostatním, grilujeme a užíváme si života. Poznámka UV: Na tomto lokálním festivalu jsme se byli sami podívat. Vizte níže.

Planterl Fest v Rustu

Poslední dubnový den jsme si udělali jeden z našich výletů za vinaři. Podívali jsme se k Triebaumerům, kteří v tento den (již od roku 2016) dělají na svém dvorku tzv. Planterl Fest. Okolní producenti ekologicky pěstovaných plodin zde prodávají či směňují převážně sazeničky pro další pěstování, bylinky, oleje, medy,… grilují se klobásky z Mangalic, srstnatých prasátek s „vlnou“. Samozřejmě nemohou chybět místní vína mnohokrát oceněná americkým vinným kritikem Robertem Parkerem. Usmívající se lidé v přátelské domácí atmosféře se cítili stejně jako my - uvolněně, nemalou měrou tomu napomáhalo všudypřítomné jarní slunce. Odvezli jsme si odsud nejen skvělou náladu ale i několik nových vín, na která se u nás můžete těšit. Vinařským domem nás provázel a staral se o nás Simon.

Zpátky na vinice!

Víno je zemědělský produkt a udržitelnost je v dnešní době velmi aktuální téma. Ve své podstatě se toto „hnutí“ zabývá potřebami současné generace a zároveň bere ohled na generace budoucí. Jinými slovy, jeho cílem je zahrnout soubor postupů, které jsou v zásadě praktické a zároveň je lze udržovat po mnoho let. Vzhledem k tomu, že stále více spotřebitelů aktivně vyhledává vína, která jsou vyráběna udržitelným způsobem, přidal tým Robert Parker Wine Advocate do své databáze dva symboly udržitelnosti, které spotřebitelům pomáhají identifikovat výrobce, kteří se snaží přispět k ochraně životního prostředí.

O vinařství

To, co bylo do roku 1980 vždy smíšeným zemědělstvím, se v roce 2010 opět stalo smíšeným zemědělstvím. „Během několika generací si naše rodina vybudovala základ znalostí a citu pro zemědělství. Závazek k pomalému způsobu života je velmi důležitou součástí tohoto profesionálního přístupu,“ sděluje rodina. Díky zelenině, prasatům z volného chovu a lahůdkářským výrobkům se cítí být „o krok blíže obrazu archetypálního zemědělského hospodářství“. Základem veškerého úsilí je praktikovat zemědělství „produkující humus“ namísto zemědělství „spotřebovávajícího humus“. Podle Triebaumerových se společnost, která je stále vhodná pro vnoučata, bude moci rozvíjet pouze při vědomí konečnosti životních zdrojů a závislosti života na sluneční energii. Již čtvrt století proto důsledně, krok za krokem, pokračují v cestě ekologizace. Začalo to ozeleněním vinic na co největší ploše, čímž se spustil cyklus tvorby humusu, který podporuje život a zvyšuje obranyschopnost vinné révy. Cílem bylo a stále je „co nejvíce se přiblížit přirozenému prostředí a produkovat hrozny z druhově vhodného pěstování a s plným potenciálem místa“. Dalo by se to nazvat snahou o terroirová vína, ale terroir není pojem selské kultury, zato programové fráze, jako je tato, ano: „Chováme se k našim vinicím jako k domorodým obyvatelům, kterým vracíme jejich životní prostředí a jejich sebeurčení“.

Víno není jen produkt, který se prodává s intelektuálními myšlenkami, ale dává okamžik potěšení, stejně jako to dělá krajina, včely a spolupráce tří generací a dělníků, se kterými se zde zachází jako s členy rodiny. Po realizaci úplné ekologizace, která zahrnuje vášnivé pěstování včel a výsadbu živých plotů, stromů a sadů s cílem rozčlenit, strukturovat a zkrášlit monotónní krajinu vinic a nesmírně přispět k zachování biologické rozmanitosti, která je dramaticky ohrožena jako nikdy od vyhynutí dinosaurů, učinila rodina další krok a začala na vinicích celoročně chovat ovce. „Tímto způsobem se dostáváme do povznášejícího cyklu, který dokonale využívá přirozené synergie mezi zvířaty a rostlinami,“ vysvětluje Herbert, filozof rodiny. Ovce provádějí sečení, čištění kmenů, hnojení, a dokonce i prořezávání listové stěny.

„Při dobrém obhospodařování pastvin lze zvýšit obsah humusu v půdě o jednu tunu na hektar ročně.“ Jak víme, humus zlepšuje pravidelný a rovnoměrný růst v suchých i vlhkých obdobích roku, uchovává vodu, zvyšuje infiltraci, je potravou i životním prostředím pro mikro-živočichy, zlepšuje úrodnost půdy a ukládá obrovské množství CO2. V neposlední řadě se rodina dokáže sama uživit: díky cílené polykultuře Triebaumerovi každoročně sklízejí nejen čisté hrozny, ale mají také tři jehňata přibližně na jeden hektar, a to vedle ovoce, zeleniny či medu. Není to tak nedůležité, když se zamyslíme nad rozbujelou masovou produkcí masa ve světě… Bez zmínky by neměla zůstat ani skutečnost, že celý podnik i soukromé domácnosti rodiny jsou již 10 let zásobovány energií prostřednictvím fotovoltaického systému, a dokonce i vysokozdvižný vozík a auto jsou poháněny elektřinou. Procházet se s Gerhardem a Herbertem po barevných a krásně ozvučených (zpěvem ptáků) vinicích je jako procházka rajskou zahradou. 

Kdo je kdo?

Margarethe: Matka, babička, vinařka, učitelka vyšívání, žena jasných slov, pečovatelka, šéfkuchařka, vítr v zádech. 
Gerhard: Vinař, tesař, bojovník, strážce přírody, botanik, emocionální síla a hnací síla vpřed.
Claudia: Tvůrce reklamy, energická designérka, spojka v kyberprostoru, administrátorka, lesní čarodějka, poustevnice ve volném čase.
Herbert: Vinař, elektrikář, znalec vinné révy, prozatím zelenáč pouště, filozof velkých souvislostí a pietní ochránce. 
Stephanie: Prostorová plánovačka, mediátorka, nachází svůj domov na venkově uprostřed nás, který hledala jako světoběžnice. 
Ernst: Vinař, vinařský pedagog, určovatel kurzu s křehkým šarmem a hlubokým nasazením. Klidná, přemýšlivá síla. 
Richard a Beate: Pěstitelé polní zeleniny, šéfkuchaři s vlastní farmou volně chovaných prasat, spolu se svou ženou Beate výrobce jídla, které se usmívá na strávníky.

Kompletní fotogalerii naleznete v příspěvku u nás na blogu