Babiš sliboval odstřihnutí sebe i rodiny od Agrofertu. Statut fondu ale říká něco jiného

Když Andrej Babiš před svým jmenováním premiérem vysvětloval ve videu, jak vyřeší střet zájmů kolem Agrofertu, člověku ho bylo skoro až líto. Bylo to na „slzu do placu“, když vysvětloval, jak se definitivně — navždy — vzdává Agrofertu, svého „dítěte“, které celý život budoval, a že i jeho děti ho získají teprve až po jeho smrti. To znělo opravdu silně.

V tomto duchu Seznam Zprávy zveřejnily přepis jeho vystoupení ze 4. prosince 2025, v němž Babiš tvrdil, že svůj „domnělý střet zájmů“ vyřeší tak, aby nebylo pochyb o splnění českého i evropského práva.

Jenže od té doby už se objevilo několik dokumentů, které tvrdí něco jiného. A najednou ten příběh nevypadá jako čistý rozvod s Agrofertem, ale spíš jako dobře právně promyšlená konstrukce, která má jednu tvář pro veřejnost a druhou pro realitu svěřenského fondu.

Nejsilnější rozpor je v tomhle: Babiš veřejně mluvil o tom, že děti holding získají až po jeho smrti. Jenže právní analýza zveřejněná Státním zemědělským intervenčním fondem popisuje dva režimy správy fondu: nezávislou správu a rodinnou správu. A nezávislá správa nemá končit jen Babišovou smrtí. Má skončit také ve chvíli, kdy Andrej Babiš přestane být členem vlády, případně podá demisi a oznámí to správci.

To je tedy dost podstatný rozdíl, protože asi nikdo nepředpokládá, ani on sám — a snad mu to ani nikdo nepřeje — že zemře již během funkčního období této vlády.

Pojďme na dva zásadní rozdíly: nezávislá versus rodinná správa.

V rodinném režimu se totiž pravidla mění. Analýza uvádí, že svěřenský správce už nemusí být nezávislou osobou a že v teoretické rovině může tuto funkci vykonávat i Andrej Babiš. Stejná logika se objevuje i u protektora: v režimu rodinné správy ho jmenuje a odvolává rodinná rada a analýza připouští, že protektorem může být teoreticky rovněž Babiš.

Takže si to přeložme z právnického jazyka do normální češtiny: dokud je Babiš ve vládě, fond má působit jako nezávislý. Jakmile z vlády odejde, může nastoupit rodinný režim. V něm už se objevuje rodinná rada, obmyšlení z řad jeho dětí a teoretická možnost, že se Babiš může v konstrukci fondu znovu objevit jako správce nebo protektor.

Oficiální analýza navíc uvádí, že při zahájení rodinné správy se obmyšlenými stávají tři Babišovy děti: Adriana Bobeková, Vivien Babišová a Frederik Babiš. Každý z předpokládaných obmyšlených má mít podíl jednu třetinu. Zároveň má vzniknout rodinná rada, která dohlíží na správu fondu.

Co nám tedy současný premiér Babiš řekl? Že se Agrofertu vzdává nevratně. Po faktické právní stránce ano, už by neměl nikdy držet akcie. Ale také řekl, že s ním už nebude mít nic společného a že děti ho získají po jeho smrti.

A právě tady se vrací Evropská unie.

Protože evropská pravidla střetu zájmů nejsou postavená jen na otázce, zda někdo drží akcie ve vlastní kapse. Evropská komise pracuje i s nepřímým osobním prospěchem, ekonomickými zájmy, rodinnými vazbami nebo situací, která může být objektivně vnímána jako střet zájmů. V oficiálním výkladu Komise se konflikt zájmů spojuje mimo jiné s rodinnými vazbami, ekonomickými zájmy či jiným přímým nebo nepřímým osobním prospěchem.

A teď si položme obyčejnou otázku: kdyby Babišovo původní veřejné prohlášení odpovídalo realitě beze zbytku, měla by Evropská komise takový důvod být nervózní?

Kdyby opravdu platilo, že Agrofert je definitivně mimo Babišův dosah, že s ním nebude mít žádné ekonomické vztahy, žádný kontakt, žádný vliv, žádný rodinný režim nastupující po jeho odchodu z vlády a žádnou možnost návratu do správy fondu, jeho pozice by byla nepochybně mnohem silnější. Jenže zveřejněná konstrukce fondu vypadá jinak.

Český stát se přitom tváří, že je problém vyřešen. SZIF v dubnu uvedl, že vložení akcií Agrofertu do RSVP Trust považuje za řešení v souladu s národní i evropskou legislativou. Od 20. února 2026 podle něj není právní důvod vylučovat Agrofert z čerpání dotací SZIF nebo z účasti ve veřejných zakázkách realizovaných tímto fondem.

Jenže to, že český úřad řekne „v pořádku“, ještě neznamená, že stejnou věc stejně uvidí Brusel. A právě poslední vývoj ukazuje, že Evropská komise tak nadšená není. Podle Reuters si Komise vyžádala další informace k tomu, jak Česká republika řeší Babišův střet zájmů, a podle médií doporučila českým orgánům, aby si zatím u výdajů spojených s Babišem či Agrofertem neříkaly o evropské proplacení.

Pokud stát dotace vyplatí a Evropská unie je odmítne proplatit, první účet nejde automaticky za Agrofertem. První účet jde za Českou republikou. Jinými slovy: riziko se může přesunout na český rozpočet, tedy na daňové poplatníky.

A pak přichází další otázka: bude stát ty peníze po Agrofertu vymáhat?

Nebo to tedy zůstane na českém daňovém poplatníkovi? Bude pak moci Andrej Babiš ještě říkat, že pro tento stát pracuje zadarmo? Že svůj plat posílá matkám samoživitelkám? Asi každý chápe, že plat premiéra je hodně slušný, ale asi nepokryje ztrátu státu v miliardách.

A vyvstává poslední otázka: opravdu se chceme všichni daňoví poplatníci skládat „nemajiteli“ na jeho byznys jen proto, že on stále chce sedět na dvou židlích — „ovládat“ Agrofert a zároveň „ovládat“ stát? A co jeho voliči? I vy se chcete skládat miliardáři na dotace třeba ze svých důchodů?

Můj skromný názor je tento: když pan Babiš neříkal pravdu o podmínkách správy fondu Agrofertu a pravděpodobně nenaplnil podmínky pro čerpání dotací z hlediska unijního práva, je to čistě jeho problém. Ať tedy buď Agrofert dotace nebere, zřekne se jich a ty už načerpané, ale neproplacené, vrátí, nebo ať to Andrej Babiš konečně definitivně vyřeší tak, jak má.

Jeho současné „neřešení“ problému ve stylu „dotace chci a buď mi je dá EU, nebo to zaplatí Češi“ je plivnutím do obličeje celému národu — tedy i jeho voličům.

Zdroje a podklady: