Článek
Zmizení dvacetiletého Petra Novotného patří k případům, které ani po letech nenechávají policisty v klidu. Nešlo o žádného problémového mladíka, neměl dluhy, nepohyboval se v kriminálním prostředí a jeho život působil navenek zcela obyčejně. Přesto se jednoho večera doslova vypařil a zůstala po něm jen poslední zpráva v mobilním telefonu.
Byl pátek 17. listopadu. Petr skončil odpolední směnu v logistickém centru na okraji města, kde pracoval jako skladník. Podle kamer odešel z práce v 18:12, nastoupil do autobusu a posadil se dozadu, jak měl ve zvyku. Spolucestující si ho nijak zvlášť nepamatovali, prý vypadal unaveně, ale jinak normálně. Autobus ho vysadil tři zastávky od jeho bytu. Domů už ale nikdy nedorazil.
Ještě v 18:47 poslal kamarádovi Lukášovi krátkou zprávu: „Něco není v pořádku. Mám pocit, že mě někdo sleduje. Když se neozvu, tak víš proč.“ O několik minut později se jeho telefon odmlčel. Nešlo se mu dovolat, nereagoval na zprávy a od té chvíle už o sobě nikdy nedal vědět.
Rodina zpočátku předpokládala, že se mu jen vybila baterie nebo že někde zdržel. Když se ale neukázal ani druhý den, podali rodiče oznámení o pohřešování. Policie zahájila rozsáhlé pátrání, do kterého se zapojili i dobrovolníci. Prohledávaly se lesy v okolí, opuštěné budovy, kontrolovaly se kamery v ulicích.
Vyšetřovatelé brzy narazili na podivné detaily. Poslední kamera, která Petra zachytila, byla u malé samoobsluhy. Stál před ní, díval se několikrát přes rameno a pak náhle změnil směr. Místo obvyklé cesty domů zamířil do staré průmyslové zóny, kde v té době už skoro nikdo nebyl. Proč, to nikdo nedokázal vysvětlit.
Jeho telefon byl později lokalizován právě v této oblasti. Signál se na chvíli objevil u opuštěného skladu, pak navždy zmizel. Když tam policisté dorazili, našli jen rozbité sklo, prázdné místnosti a stopy po ohništi, jako kdyby tam někdo nedávno přespával. Po Petrovi však ani stopa.
Nejvíc otázek ale vyvolávala jeho poslední zpráva. Podle rodiny neměl důvod se bát, nikoho podezřelého neznal a nikdy si nestěžoval, že by ho někdo obtěžoval. Kamarádi tvrdili, že poslední dny byl zamyšlený, ale nic konkrétního neřekl. „Mysleli jsme, že řeší nějaký osobní problém,“ říká Lukáš. „Nikdy by mě nenapadlo, že to skončí takhle.“
Postupem času se začaly objevovat různé teorie. Jedna z nich mluvila o tom, že se Petr mohl stát svědkem něčeho nelegálního. Jiní spekulovali o únosu, i když pro něj nikdy nebyl nalezen žádný motiv. Nechyběly ani konspirační verze o tom, že se dobrovolně skrývá a chce zmizet ze svého starého života.
Jenže proti tomu hovoří spousta detailů. Petr si doma nechal doklady, notebook, oblečení i úspory. Neměl s sebou ani cestovní tašku, ani peníze. Podle rodičů plánoval následující týden oslavu narozenin své sestry a těšil se na dovolenou. Nic nenasvědčovalo tomu, že by chtěl začít znovu jinde.
Případ se po několika měsících dostal do fáze, kdy už policie neměla nové stopy. Vyšetřování bylo oficiálně odloženo, ale spis zůstal otevřený. Každých pár let se k němu někdo vrací, objeví se nové svědectví, anonymní tip nebo údajné pozorování mladíka v jiném městě. Nikdy se ale nic z toho nepotvrdilo.
Zvláštní je i to, že se čas od času objeví lidé, kteří tvrdí, že Petra potkali. Jeden muž prý viděl někoho velmi podobného na nádraží v Německu, jiná žena zas přísahala, že ho poznala v nočním vlaku do Itálie. Policie všechny tyto výpovědi prověřila, ale vždy se ukázalo, že šlo o omyl.
Pro vyšetřovatele zůstává nejděsivější právě poslední zpráva. Věta „když se neozvu, tak víš proč“ naznačuje, že Petr cítil bezprostřední ohrožení. Jenže kým nebo čím? Nikdo nikdy nepřišel s vysvětlením, které by dávalo smysl.
„Za dvacet let praxe jsem viděl hodně zmizení, ale tohle je jedno z nejzvláštnějších,“ přiznal jeden z kriminalistů, který na případu pracoval. „Jako by se ten kluk propadl do země. Žádné tělo, žádná stopa, žádný důkaz.“
Rodina se s jeho zmizením nikdy nesmířila. Rodiče dodnes udržují jeho pokoj přesně tak, jak ho opustil. Mobilní telefon, který policie našla v databázích operátora jako naposledy aktivní, se nikdy nenašel. A poslední zpráva zůstává uložená v Lukášově telefonu jako tichá připomínka večera, kdy Petr zmizel.
Dodnes nikdo neví, co se skutečně stalo. Jestli šlo o zločin, nehodu, nebo něco úplně jiného. Jediné, co zůstalo, je krátká věta v mobilu a pocit, že se někde stala věc, která měla zůstat navždy skrytá. A právě to dělá z tohoto případu jeden z nejděsivějších příběhů moderní doby.
