Článek
Dobrý den vám všem, hlavně maminkám a tatínkům (tatínky to asi moc zajímat nebude).
Často čtu články o tom, jak dnešní senioři byli strašnými rodiči, světě div se, že jejich děti se dožily dospělosti bez traumat atd. A teď bych vám chtěla ukázat i jiný úhel pohledu.
Mé děti měly od narození respektující výchovu, vždy jsme se snažili se domluvit ke spokojenosti obou stran. Takže vysvětlovat, vysvětlovat, vysvětlovat. Občas to bylo náročné, ale výsledky se dostavily s nástupem puberty. Dnes jsou z nich úžasní dospělí lidé, kteří neměli problém se začlenit do společnosti.
Na druhou stranu vidím, jak se moje praneteř a její kamarádky chovají ke svým dětem. Miminko se zásadně nechává „vybrečet“, aby si nezvykalo na pozornost, kojení je úplně out, jelikož by nemohly dát mimi na hlídání nejlépe hned po šestinedělí, a teď si ještě představte, že dítě má růstový spurt, tudíž se potřebuje častěji krmit - no to vůbec nepřipadá v úvahu! Dostane po třech hodinách Sunar a mezitím maximálně čaj. A když to děťátko už hrozně řve, tak mu dáme kapsičku od Kubíka. Jako vážně, ve třech měsících? Posazování - to je další příběh. Posazovat miminko ve třech měsících, když se ani neumí překulit na bok? Ale přeci ono to chtělo, když leží, tak se nudí a nevidí… No možná kdyby se mu nabídly hračky a někdo by se mu věnoval…
Starší holčička, sestra miminka, je absolutně závislá na tabletu, nezná Krtečka, Maxipsa Fíka, ale umí vyjmenovat všechny populární „youtoubery“.
Já tedy nevím, ale mám občas pocit, že jsme měly tehdy v pravěku jiný životní styl, děti byly naše všechno a snažily jsme se o jejich kvalitní start do života.
